Datová analýza může být kreativní. Vyprávím příběhy pomocí čísel

Markéta Lourenço

Datová analytička v hospitality startupu Mews. Vystudovala jazykovědu na „fildě“ a do IT se dostala jako samouk. Když nezpracovává data, píše blog, fotí, sbírá energii cvičením jógy a pobytem v přírodě a na horách.

Jak učení, tak práce v obchodě vyžaduje každodenní komunikaci s lidmi. Potřebovala jste změnu i v tomto směru?

To určitě ne. Paradoxně mi právě to, že jsem komunikativní, otevřelo cestu do IT. Šla jsem na pohovor na pozici Reporting Specialist a neuměla skoro nic. Doma jsem se po večerech učila pracovat s Excelem, přítel mi vysvětlil, co je SQL (strukturovaný dotazovací jazyk pro práci s databázemi).  Pohovor vedl hrozně milý, usměvavý manažer, se kterým jsme si příjemně popovídali. Když jsem tu pozici získala, řekl mi, že tam měli spoustu lidí technicky lépe vybavených než já, ale vázla u nich právě komunikace. Jako datový analytik vlastně představuji styčný bod mezi technickým týmem a manažery. Musím umět přeložit požadavky byznysu tak, aby technici věděli, co se od nich vyžaduje. A naopak, jazyk dat a čísel přetvořit do výstupu, který potřebují manažeři.

Na svém současném působišti jste třetím rokem. Čím si vás v Mews získali?

Oslovili mě oni, našli mě na LinkedIn. Zaujalo mě, že Mews vytváří software pro hotely. Já totiž hrozně ráda cestuju, takže spojení s cestovním ruchem mi přišlo zajímavé. Rozhodlo ale setkání s Community Managerem Janem Meissnerem. Neuvěřitelně se na mě připravil, věděl o mně spoustu věcí, vzal mě na prohlídku firmy. Získala si mě příjemná atmosféra, která se přece jen lišila od korporátu, kde jsem byla do té doby. A také pocit, že o mě opravdu stojí.

Už to budou dva roky, co udeřila pandemie a konkrétně hotelnictví zasáhla velmi silně. Co to pro Mews znamenalo?

Když se přestalo ze dne na den cestovat, byl to šok. Zpětně vidím, že covid urychlil technologický vývoj v mnoha firmách. Hotelnictví je často pozadu, používají se staré technologie, papír. Mews už tehdy mělo produkty typu online check-in a check-out, bezkontaktní jednání s klienty. Všechny produkty máme navíc v cloudu, takže náš člověk nemusí cestovat a instalovat systém na místě. Veškerá školení a tréninky probíhají také online. Když se tedy hotely zavřely, hodně z nich se rozhodlo systémy inovovat. Pro technologickou firmu typu Mews znamenal covid zpočátku problém, ale ve finále jsme z toho vyšli silnější.

A pro vás osobně a vaši každodenní práci?

Především homeoffice. Předtím jsme jej moc nevyužívali. V kanceláři panovala fajn atmosféra, vždycky jsem se tam těšila. Najednou jsme byli všichni online a já se bála, že se pokazí nejen nálada, ale i produktivita. Překvapilo mě, jak rychle jsme si zvykli. Dokázali jsme najít nástroje a techniky, jak spolu bez problémů komunikovat v průběhu celého dne. Teď pracujeme 95 % času z domova. S tím přišly i možnosti rozšířit tým. Původně jsme byli všichni v Praze, teď jsou někteří mimo a část týmu máme i ve Španělsku.

Učíte se programovat? Po prvotním nadšení teď možná každým dnem zjišťujete, kolik toho vlastně ještě neumíte. Propadáte panice, že s takovou si práci najdete až za hodně dlouho? Projděte si následující tipy, jak poznat, kdy zkusit první pohovory, jak se na ně připravit a jak nejlépe prokázat své znalosti.

Jak získat první práci jako programátor(ka)

Jak tedy dnes vypadá váš běžný pracovní den?

Ráno se místo do kanceláře vypravím z kuchyně k pracovnímu stolu. Jinak se nic nezměnilo. Našla jsem si režim, abych oddělila pracovní a osobní čas. Přes poledne se jdu projít, dám si někde oběd. Je pravda, že někdy mívám večer pocit, že mi hoří mozek. To pak zaklapnu počítač a snažím se dělat něco jiného. Jdu si zacvičit, ráda čtu, hraju na kytaru. Nejraději vyrazím do přírody. S manželem milujeme hory, rádi cestujeme. Taky moc ráda fotím a píšu svůj blog. Původně to byl hlavně o módě, postupem času převládlo cestování.

Fotíte, blogujete, jste tvůrčí. Je v práci s daty prostor pro kreativitu?

Já to tak vnímám. Data sama o sobě jsou jen čísla, která nedávají smysl. Analytik je zasadí do kontextu, aby dokázaly něco vyprávět. Dá se říct, že hromadu čísel přetvoří v příběh. Baví mě i vizuální stránka věci. Vidím, že moje výstupy někomu dál pomáhají v jeho práci. Rozhodně to není stereotypní. Technologie se rychle vyvíjí, a když nechcete zaspat, musíte se pořád učit.

V IT moc žen nepracuje. Jednali s Vámi někdy jinak, protože jste žena? Padaly třeba na pohovorech otázky týkající se plánování rodiny?

Na tohle se mě nikdy nikdo neptal. Určité bariéry cítím maximálně v tom, že občas narazím na technické věci, kterým nerozumím, protože nemám vzdělání v oboru. Ale jde spíš o můj vnitřní pocit. Na jednu nepříjemnost si však vzpomínám. Šlo o pohovor do startupové firmy, kde mi bylo řečeno, že tam mají hromadu mladých mužů plných testosteronu a ti by mě nebrali vážně. V tu chvíli jsem ani nevěděla, jak reagovat. Až doma mi došlo, že takový přístup je naprosto nevhodný, zvlášť ve společnosti, která měla školit ženy pro práci v IT. Tak jsem jim napsala mail. Nakonec byli za zpětnou vazbu rádi a uznali, že takové jednání nebylo správné. Je vtipné, že teď pracuji v kolektivu, který je také z větší části mužský, a nikdy se mi nestalo, že by mě někdo nebral vážně. Mám kolem sebe skvělé lidi, vedle kterých se pořád učím něco nového.

Ve zbytku firmy také převažují muži?

Mews má po světě zhruba 350 zaměstnanců, z toho 40 % žen, což není málo. V technických profesích je to ale asi jen 10 %. Na tyto pozice se bohužel moc žen nehlásí.

Povzbudila byste další ženy, aby se do IT sektoru zapojily?

Určitě! Není se čeho bát. IT je nepřeberný kosmos možností a pozic, kterými se tam dá proniknout. Nemusíte hned programovat. Jsou tu oddělení dat, testování a další. Například Czechitas pořádají spoustu kurzů pro ženy, kde si můžete vyzkoušet různé technologie. Také jsem tam párkrát byla jako kouč a je skvělé vidět, že to funguje. Ženy, které tím projdou, najdou uplatnění. Podstatné je, aby je to bavilo, pak to jde. I v Mews už máme kolegyně, které těmito kurzy prošly.