Mohou si děti psát domácí úkoly v družině? Nic tomu nebrání, ale někteří vychovatelé ani rodiče to nechtějí

„Máme potíže s domácími úkoly, respektive s tím, jak to všechno stihnout,“ říká Helena, jejíž syn David je v první třídě jedné středočeské základní školy. „Například v pondělí k tomu sedáme až po 16. hodině, a to už je teda hraniční. První, co po celém dlouhém dni řešíme, jsou úkoly. Pak už se roztáčí kolotoč - aktovka, hraní, kroužky, vaření večeře,“ líčí Helena typická odpoledne v jejich rodině. „Dost by nám pomohlo, kdyby si alespoň někdy mohl David napsat úkoly v družině. Jenže u nás se to nesmí. Družina prý neumí vytvořit klidové podmínky a družinářka nenese odpovědnost za správnost vypracování úkolu. Navíc je v družině vždy mezi 13-15 organizovaný program, který by píšící děti narušovaly. Často jim přitom jen pouští třeba pohádku na projektoru, takže tento argument moc nechápu,“ stěžuje si Helena.

Někdo by psaní úkolů v družině uvítal, pro jiného je to zbytečnost

Některé školy psaní úkolů v družině umožňují. Toto je zkušenost Kláry z Prahy: „Syn je ve 3. třídě a úkoly si pravidelně píše v družině. Dobíhám často na poslední chvíli, takže je to pro nás velká pomoc. Úkoly doma už jen zkontrolujeme a podepíšeme. Občas je sice mívá tak naškrábané, že je musí přepsat, ale nebývá to často.“

Podobný postup školy by měl smysl i proto, že ve školách přibývá dětí cizinců, které stejně jako děti z méně podnětného prostředí nemají doma nikoho, kdo by jim s úkoly pomohl.

Někteří rodiče naopak chtějí mít nad vzděláváním svých dětí co největší kontrolu, jako třeba Alexandra z jižních Čech. „Mně jako mámě vůbec nevadí, že si moje děti nosí úkoly domů. Ráda jim vysvětluju, čemu neporozuměly, hledám a vyrábím pomůcky, a taky jsem ráda v obraze, čím se aktuálně zabývají. Vlastně bych ani nechtěla, aby úkoly s mým dítětem dělal někdo, kdo má na starosti dalších 20 hrajících si dětí v prostředí, kde je spousta hluku a rušivých podnětů.“

V Německu děti píšou úkoly společně

Lucie je Češka, se svým americkým manželem vychovává tři děti na severu Německa. Doma má ještě předškoláka, a hodně času tráví v práci, a tak jí velmi vyhovuje, jak to mají v Německu s úkoly zařízené. „U nás v družině je čas na úkoly daný, a to od 14 do 15 hodin. V té době dělají úkoly všichni a mají na to klid, škola na tu hodinu zajišťuje jeden dozor navíc. Kdo nechce úkoly psát nebo je s nimi rychleji hotový, může si třeba číst nebo malovat u stolu, ale nesmí rušit ostatní. Já s dětmi vždy ještě vše projdu doma, ale jsem ráda, že úkoly mohou psát v čase, kdy se na to můžou ještě soustředit, a ne večer, když už jsou unavené.“

Přístup se různí – a tak je to v pořádku, říká ministerstvo

Mluvčí Ministerstva školství Aneta Lednová vysvětluje, že školy mají v přístupu k domácím úkolům a jejich vypracovávání volné ruce. Zákon neurčuje ani to, zda děti vůbec musejí domácí úkoly dostávat, a už vůbec ne to, kde si je budou psát. A rodičům doporučuje: pokud chcete, aby si děti mohly povinnosti splnit už v družině, iniciujte tento požadavek a zakotvěte to do školního řádu, aby nevznikal prostor pro dohady: „Na tvorbě školního řádu se podílí také zástupci zákonných zástupců žáků. Pokud rodiče chtějí, aby jejich děti psaly úkoly v družině, je to možné. Stačí se na tom domluvit.“

Postoj českých škol se v této otázce liší od naprostého zákazu přes toleranci až po přímou podporu. Marie Horčičková, zástupkyně ředitele ZŠ Angel v Praze, vysvětluje, že u nich ve škole se víceméně každý může zařídit, jak mu to vyhovuje: „Kdo chce, úkoly si může v družině udělat, ostatní si je nechávají na doma. Část rodičů je ráda, když přinesou domů úkoly hotové, někteří jsou radši, když si na ně sami dohlédnou.“

V pražských Klánovicích nechávají psaní úkolů v družině naprosto na dětech. V 15 hodin končí organizovaný program, a když si pak žáci chtějí ve svém volném čase k učení sednout, nikdo jim to nezakazuje. Vychovatelky dokonce pomáhají, když si někdo neví rady. Nebojí se ředitel Michal Černý, že případné chyby rodiče rozzlobí? „Za 25 let si dosud žádný rodič nestěžoval. Domácí úkoly mají sloužit k procvičení a zopakování látky, tedy by je měly zvládnout děti samy, a nést za ně odpovědnost. Ať už je píšou v družině, nebo doma. Já třeba ve třídách, v nichž učím matematiku, doporučuji rodičům dětem s úkoly vůbec nepomáhat. Pokud dítě práci skutečně nezvládne, napíše 'NEROZUMÍM TOMU' a já aspoň vím, že to musím ve škole zopakovat.“

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.