Bál jsem se, že nebudu vědět, kam se jít vyčůrat... Škola reaguje na obavy budoucích prvňáků

“Děti, vítejte, ráda vás zase vidím! To nám ten měsíc zase utekl, co?” usmívá se Zdeňka Davidová na skupinku osmnácti předškoláčků, kteří se rozsazují ke třem stolům v místní školní jídelně. Ve škole pracuje jako družinářka, a kromě toho má na starosti pravidelná setkání právě s dětmi z MŠ Zahrádka, která sídlí v sousedství.

“Dnes mám pro vás připravený pracovní list, který vám za chvíli rozdám. Budeme hodně kreslit a vybarvovat. A budeme se bavit o tom, kde je pravá a levá strana. Schválně, která ruka je pravá?” Vzduchem létají dětské paže a Zdeňka Davidová rozdává pracovní listy. “Pozor, ještě sedíme, záda narovnáme, a posloucháme, co budeme dělat. Zatím ještě pastelky necháme být,” uklidňuje děti, které se už už vrhají na kelímky plné pastelek, stojící na stolech.

Vsadili jsme na vlídné přijetí a bezpečí, třídy máme plné

Malá prvostupňová základní škola obklopená masou paneláků pořádá pro předškoláky hned dva druhy programů. Jeden je odpolední a je určen rodičům s dětmi. Zatímco jedna učitelka se věnuje dětem, rodiče absolvují lekce, v nichž jim další pedagožky ze školy předvádějí a vysvětlují například principy Hejného matematiky nebo kritického myšlení. Kromě toho ale základní škola pořádá i pravidelné programy pro mateřské školky z okolí, jako je ten, kterým právě procházejí i děti shromážděné v jídelně.

“Když jsem školu před devatenácti lety přebrala, byly tu poloprázdné třídy. Tehdy byla i populační křivka na minimu a já přemýšlela, jak k nám děti přilákat. Zatímco ostatní školy v okolí sázely na jazyky nebo počítače, já jsem se rozhodla, že u nás se děti setkají s respektem, přijetím, bezpečím a vřelostí. A tak jsem oslovila školky v okolí, ať se k nám přijdou podívat, že jim tu něco připravíme. Postupem času se z toho stala pravidelná a velmi milá spolupráce,” vysvětluje ředitelka Martina Štychová. Každá z družinářek na ZŠ Mohylová má teď na starost jednu školku z okolí a každý měsíc pro ni na jedno dopoledne připravuje program.

Aby se tu děti co nejvíc rozkoukaly

V jídelně mezitím děti sedí nad pracovními listy. Je na nich domeček s holými okny a dveřmi. “Napravo vedle domečku nakreslete vysoký strom,” zadává dětem úkol Zdeňka Davidová. Děti se ohánějí tužkami a pastelkami. “Bezva, teď do horního levého okna nakreslete záclonky,” udílí družinářka další instrukce.

Některé děti se snaží o co největší přesnost a detaily, další chtějí mít hlavně rychle hotovo. “Už to mám, už to mám,” volají a vrtí se na židličkách. “Počkejte na ostatní, ano? Už brzy budeme pokračovat dál,” uklidňuje je Zdeňka Davidová. Po chvíli zadává další práci - namalovat anténu na střeše. Rozbíhá se krátká debata o tom, jak taková anténa vypadá a k čemu vlastně slouží. Děti pracují se zápalem, občas pokukují pod ruce sousedům, domlouvají se na sdílení pastelek. Zdeňka Davidová děti obchází a některým opravuje držení tužky nebo držení těla.

Zbývá ještě chvilka času, pracovní listy jsou zaplněné. “Tak co ti vaši králíci ve školce, jak se mají?” ptá se Zdeňka Davidová a chlapeček s brýlemi se hlásí: “Dobrý, už jsou vycvičený!” “Fakt, a co umí?” “No, to se ještě neví,” krčí chlapeček rameny a družinářka s paní učitelkou se smějí, zatímco děti uklízejí pastelky a loučí se. Za dveřmi už čeká další oddělení předškoláků MŠ Zahrádka.

“Metodiku si vytváříme samy, stejně jako pracovní listy,” vysvětluje Zdeňka Davidová. “Každou návštěvu vztahujeme k ročnímu období. Lepíme, stříháme, cvičíme grafomotoriku, výdrž. Ale někdy máme pro děti i speciální akce, kdy si třeba procházejí školu a zjišťují, kde co máme, hrají si na našem školním hřišti nebo se jdou podívat na vánoční výstavu prací našich žáků. Chceme zkrátka, aby si to tady co nejvíc okoukaly a zbavily se ostychu.”

Je důležité vědět i to, kde jsou záchody

“Pro naše děti je to výborná zkušenost,” říká učitelka z MŠ Zahrádka Eva Jarošová. “S pracovními listy se samozřejmě předškoláci setkávají i ve školce, ale tady se naučí pracovat s cizí autoritou, poznají odlišný přístup, seznámí se se školou a jejím prostředím. Bohužel nejsou všechny naše děti sem do školy spádové, ale několik z nich tady nakonec určitě do první třídy půjde.”

Zatímco před 19 lety bylo dětí málo a školy přemýšlely, jak je přilákat, v posledních letech je situace opačná. Ani do ZŠ Mohylová se už jiné než spádové děti v podstatě nedostanou. Ačkoliv už tu dávno nouzi o žáky nemají, na rodinnou atmosféru a bezpečí tu sázejí dál. “Nedávno jsem se tu bavila s jedním prvňákem, který k nám také chodil na tato přípravná setkání. Ptala jsem se ho, jak zvládá přechod do školy,  jak se mu u nás líbí. A víte, co mi řekl? Že se bál, že nebude vědět, kam se má jít vyčůrat, ale pak mu došlo, že už přece dávno ví, kde jsou záchody, takže je v pohodě. Děti se někdy stresují kvůli věcem, které by nás dospělé ani nenapadly. Když jim tu školu ukážeme pořádně předem, velká část obav jim ubyde,” dodává ředitelka Martina Štychová.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.