Vyjmenovaná slova zpaměti za minutu a půl? S písničkou to jde

Můžete mě naučit třeba… tvrdé souhlásky?

To asi můžu, vezmu na to jednu velmi krátkou písničku:

Hy - chy - ky - ry - dy - ty - ny, 

my jsme horalové z Vysočiny, 

odoláme mrazu, větru, 

bez bundy a beze svetru. 

Hy - chy - ky - ry - dy - ty - ny,

tvrdý chlapi, tvrdý děti, tvrdý maminy.“

Na albu mám jednak takhle zkrácenou verzi a pak i dlouhou. Ale tahle bude asi stačit. 

Co dalšího mě dokážete naučit s pomocí svých písní?

Na albu je sedmnáct písniček a témata zahrnují abecedu, tvrdé, měkké i obojetné souhlásky, jsou na něm skladby na všechna vyjmenovaná slova a také na vzory a pády. Některá témata jsou tam ve více verzích, jako třeba ony tvrdé souhlásky.

Proč jste se do skládání pouštěla? Jste zpívající učitelka?

Ne, to ne. Ale s přáteli jsme chtěli vzdělávat naše děti trochu jinak, než jak to bylo možné v místě, kde jsme bydleli. Tak jsme založili komunitní školu. Zároveň jsem si doplnila v tomto ohledu vzdělání, absolvovala jsem několik kurzů montessori výuky a také kurz Výchovy bez poražených, ale to vše spíše pro vlastní potřebu. Učitelka ale nejsem a děti neučím.

Takže si prostě jen o vyjmenovaných slovech ráda zpíváte?

Když jsme tehdy zakládali onu komunitní školu, přišla za mnou kamarádka, která v ní učila. Věděla, že skládám písničky a požádala mě, jestli bych nezkusila složit jednu na abecedu. Nechtěla ji učit děti klasicky a hledala různě na internetu, jestli nenajde zábavnou formu učení. Našla jich hned několik, ale žádná tak nějak nesplňovala to, co by ona potřebovala. Tak jsem to zkusila a jí se výsledek moc líbil a dětem také. Pak za mnou přišla ještě několikrát, když probírali novou látku. A nakonec to dopadlo tak, že jsme si spolu sedly a vybíraly témata, které bychom chtěly dětem na prvním stupni tímto způsobem předat. Co je zkrátka všechno nutné, aby si děti zapamatovaly a dokázaly odříkat. 

Když má umění ve škole stejnou váhu jako matematika, děti se víc naučí Čtěte více

Opravdu se dají dostat do písniček třeba vyjmenovaná slova? Jak může ze slov, které spolu nijak nesouvisí, vzniknout smysluplný příběh?

Občas mě samotnou překvapilo, jak to jde. Ale ony se ty příběhy utvářely tak nějak samy. V některých písničkách jsem si pomáhala i slovy příbuznými. Zároveň jsem nepoužívala žádná slova, ve kterých je po daném písmenu měkké i, aby to nebylo pro děti matoucí. Snad se to podařilo dát do souvislého příběhu, ideálně i vypointovat. 

Jak jste vypointovala vyjmenovaná slova po písmenu „f“?

To byl asi největší oříšek, protože je to jen jedno slovo. Nicméně existuje řada slov cizích, kde se píše tvrdé y, a těmi jsme si pomohla. Takže v písni zazní slova jako stafylokok nebo chlorofyl. A celý příběh je pak o tom, jak zaujmout dívku z Matfyzu. K tomu mám navíc i zpětnou vazbu od jedné paní učitelky, která tuto píseň využívá dokonce i s deváťáky, při výuce cizích slov.  

Máte zpětnou vazbu i od dětí?

Jednak mám vlastní zkušenost z naší komunitní školy, kde to používáme už několik let. Tam vidím, že to dětem pomáhá. Děti si tak zdůvodňují učivo, kolikrát je vidět, jak si to v duchu přezpívávají. Ono totiž například písničky na vyjmenovaná slova mají jednak ten příběh, v němž jsou daná slova použitá, a pak mají refrén, který je tvořen přímo z řady vyjmenovaných slov. Jen je k nim přidaná melodická linka. A to je podle mě právě to, proč tyto písničky fungují. Pro děti je díky tomu jednodušší, si celou tu řadu zapamatovat. A kromě této vlastní zkušenosti mi chodí i moc zpětných vazeb od rodičů i učitelů, kteří to využívají ve školách. Někteří to pouští už i dětem ve školce. 

Veronika Hajníková. FOTO: Lukáš Procházka

Není to brzy? 

Mám dokonce zpětnou vazbu od jedné maminky, že si její tříletý syn sám od sebe vyjmenovaná slova z jedné z písniček zpívá. To je zatím nejmladší dítě, o kterém vím.

Vaše písničky nejsou úplně jednoduché. Ani co do melodie, ale ani nejsou příliš typické pro dětského posluchače. Zpíváte třeba „prý Soňu sbalit dokážu, když potkana jí ukážu…“ nebo „řek' jsem včera bráchovi, že helfnu Anče s úkoly“ nebo „hy-chy-ky-ry-dy-ty-ny, včera jsem dělal kraviny“…

To máte asi pravdu. Nejsou to klasické dětské písničky. Když jsem je skládala, nepředpokládala jsem, že by se mohly takto rozšířit pro více lidí. Dělala jsem je v době, kdy mi rostly děti a byly určené pro jejich potřeby a několik jejich kamarádů. Moje děti v té době neposlouchaly takovou tu dětskou tvorbu, tak jsem to prostě dělala tak, aby se to líbilo jim. Zároveň ale samozřejmě nejsem první, kdo češtinářské písně skládal nebo nazpíval. Na internetu si můžete dohledat další, které jsou více dětské. Takže jsem vlastně jen doplnila nabídku. 

Žádná slovíčka a gramatika, zato hodně divadla a umění. Jak se učí jazyky ve waldorfské škole Čtěte více

Přijde mi, že jsou skládané trochu i s ohledem na rodiče…

To byl určitě jeden z mých záměrů. Aby si to mohli pustit třeba v autě, když jedou na dovolenou a vydrželi to poslouchat všichni. Aby to nebyla taková ta podbízivá dětská tvorba, která vám za chvíli vypálí díru do mozku. Chtěla jsem, aby se to líbilo dětem a neštvalo rodiče. 

A dokáží se to naučit? Není to příliš těžké? 

S tím mám přímou zkušenost, protože s albem jezdím i do škol. Tam pak s kytarou zpívám a děti se přidávají. Obvykle přicházím do třídy, kde se děti například vyjmenovaná slova teprve učit budou, takže o nich nikdy neslyšely. Já s nimi zpívám a refrén dávám vždy několikrát dokola a mám zkušenost, že na konci písně se mnou už ta vyjmenovaná slova zpívá zpaměti celá třída. Díky melodii si tak dokáží celou tu řadu zapamatovat extrémně rychle. Neměřili jsme to, ale odhadem stačila jedna a půl minuty.

Kdy jste se rozhodla své písničky vyndat ze šuplíku a udělat z nich album? 

Písničky v šuplíku vlastně nikdy neležely, ale začaly se celkem rychle šířit v podobě mých amatérských nahrávek na mobil. Byla jsem vděčná, že je o to zájem, ale zároveň jsem se styděla za kvalitu. A tak jsem se rozhodla, že písně nahraju profesionálně. Byla to moje první zkušenost a měla jsem kliku, že jsem narazila na profesionální muzikanty, kteří mi s tím pomohli. Hudebně si to vzal pod palec Michal Stulík – basák známé české kapely Mirai, takže písničky mají líbivý kabátek na pomezí folku a popu.

Plánujete nazpívat další učivo? Co to bude? 

Z řad rodičů a učitelů byla opravdu velká poptávka po násobilce, takže na tom teď pracuji. Je to další zajímavá výzva – čísla v písních. Ale už jsem nabrala směr a jsem přesvědčená, že to půjde udělat tak, aby to bylo efektivní. 

Dáte mi ukázku? 

Budou to takovéto říkanky: 

7, 14, 21 vyplavala ryba ze dna,

28, 35 chtěla poznat suchý svět, 

42 a 49 uviděl ji Míša medvěd,

56 a 63 pozval ji na večeři

70 poučení – suchý svět pro rybu není.

Mám poslední otázku. Je něco takového opravdu zapotřebí? Opravdu musí děti bavit všechno, co se mají naučit?

To je určitě otázka názoru. Někdo si myslí, že bychom měli děti připravovat na život tím, že je budeme učit dělat i věci, které je nebaví. Protože život je těžkej a měly by to znát. Já si naopak myslím, že když dětem ukážeme, předat, že mají dělat věci, které je baví, dáváme jim do života obrovský dar. 

Veronika Hajníková je písničkářka a autorka edukačního alba Zpívaná čeština. Původně studovala etnologii na Masarykově univerzitě v Brně. Má dvě děti a v současnosti žije na vesnici soběstačným způsobem života – proto si ráda říká „zpívající zahradnice“. Je spoluzakladatelkou montessori školy Jasan v Nedvědici. 

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.