V hodinách se hodně smějeme, říká učitelka chemie a biologie. Stihne i zpívat a hrát divadlo

Biologie a chemie nepatří k předmětům příliš oblíbeným ani snadným. Jak žáky motivujete? 

Ano, to se říká. My však máme s kolegyněmi chemikářkami i navzdory tomu velké množství maturantů z obou předmětů. Snažíme učit tak, aby to děti zaujalo, na chemii i biologii nahlížíme mezipředmětově, chodíme do laboratoře, pracujeme na projektech, věnujeme jim svůj čas i mimo výuku. S kolegyněmi mezi sebou spolupracujeme, sdílíme, pomáháme si, a to se pak pozitivně odráží i na samotné výuce. Vymýšlíme soutěže, mezipředmětové vzdělávací akce pro školáky nebo veřejnost Opavy a okolí a naši studenti je spoluorganizují. Předávají, co se ve škole naučili, a zároveň se trénují v komunikaci, vedení skupiny, a navíc získávají první pedagogické zkušenosti. Ty si mohou osvojit i ve chvíli, kdy si je zvu jako parťáky do hodin v jiných třídách.

Myslíte, že s vámi chodí přímo učit studenty do nižších ročníků? 

Ano, například když vím, že mají k nějakému tématu blízko, tak jim tu možnost nabídnu. Je náročné sledovat, na co je kdo „odborník“, zvlášť, když učíte ve více třídách. Na druhou stranu mi to hodně usnadňuje skutečnost, že se snažím o mezipředmětovost. Když mou nabídku přijmou, ujasníme si, co od hodiny očekáváme, vyladíme detaily a pak spolu jdeme učit třeba do nižšího ročníku. Nebývá to sice tak časté, jak bych si přála, přeci jen mají své studijní povinnosti, ale když se taková hodina uskuteční, je to přínosné pro všechny. Parťáci, kteří do toho se mnou jdou, jsou ve vedení hodiny skutečně velmi kreativní. Jako příklad mohu uvést jednu studentku, která přišla na hodinu chemie v kostýmu morového doktora. 

Vy jste probírali v chemii mor? 

Probírali jsme cín a mluvili o tom, že existuje cínový mor. O cínovém moru dříve neslyšeli, ale o morových epidemiích ano. A protože velmi ráda na témata nahlížím z více stran, tak jsme zabrousili do historie, propojili to se špetkou biologie a zeměpisu a vrátili se zpět k chemii. K vedení takové hodiny mi pomohla právě ona studentka. Vzpomněla jsem si, že když jsem v její třídě probírala bakteriální infekce, zapáleně o tématu hovořila. Proto jsem se s ní dohodla na společné hodině v nižším ročníku. 

Jak to probíhalo? 

Saška přišla v obleku morového lékaře, který si sama vyrobila, vykuřovala učebnu a poutavě vyprávěla zajímavosti o tématu. Žáci byli nadšení. Na konci výstupu jí upřímně tleskali. Vrstevnické učení využívám skutečně ráda nejen v klasických hodinách. Již několik let organizuji Den zdraví pro celé gymnázium, kdy si jako přednášející zvu hlavně absolventy nebo využívám schopností našich studentů. V letošním roce jsem poprosila o pomoc svou skvělou třídu, ve které mám deset zástupců Mládeže Českého červeného kříže. Vytvořili zážitkové stanoviště první pomoci pro dvanáct tříd gymnázia, přičemž náročnost přizpůsobili věkové kategorii každé třídy. Například pro čerstvě plnoleté si připravili simulovanou autonehodu. Na místě ležela řada různě zraněných figurantů, kteří hekali, omdlévali, pištěli nebo leželi v bezvědomí či ve stavu bezdeší, měli popáleniny, řezné rány nebo z ran stříkala umělá krev. Studenti se tak učili, jak správně postupovat během ošetření konkrétních zranění, sami si to vyzkoušeli, osahali, prožili. Znát pravidla první pomoci je velmi důležité, a když vám je přiblíží spolužák zážitkově, lépe si je zapamatujete.

Funguje taková motivace i na studenty, kteří chemii opravdu nemusí a zaměřují se spíše na humanitní vědy? 

U těch obvykle zabere, když mají více volnosti například během laboratorních praktik. Všichni dostanou za úkol provést laboratorní pokus, ze kterého ovšem nevytváří klasický protokol, ale natáčí videoprotokol. Stanou se z nich takoví chemičtí influenceři. V průběhu hodiny si natáčejí svůj experiment, a když pak po vyučování vidím story na sociálních sítích, kde část z toho videa postnou a dodržují při tom dohodnutá pravidla, nevadí mi to, protože z jejich příspěvku jde vidět, že si to užívají. Kreativitě během zpracování meze nekladu. Jestli si do něj vloží fotky, videozáznam, hudbu či obrázky, kdy musí dodržovat autorské právo, nebo mluvené slovo či písemný komentář, je pouze na nich.  

To musí být při hodině asi docela zmatek, není? 

Někdy je hodina divočejší a hlučnější, záleží, jaké experimenty provádíme. Ale tak to má být. Chci, aby v té chvíli byli uvolnění, necítili se pod tlakem a pracovali s radostí. Já vystupuji většinou jako pozorovatel, někdy jako rádce či pomocný asistent během přidržování, stínění, rozsvěcování nebo zhasínání světel. Myslím, že je tento druh práce baví. Jsou rádi, že do ní mohou vložit i kousek svého já. Pracují v týmech a podle toho, co je baví, si rozdělí úkoly. Jeden rád točí, další stříhá, další třeba video komentuje či nahraje hudbu. Pak mi výsledné video pošlou, já jim ho okomentuji a oni jej pak případně doupraví. Výsledkem bývají moc hezké práce.

Není to tak, že se ti „nechemici“ realizují v natáčení, ale chemii se věnuje někdo jiný v týmu? 

Během práce kolem nich obcházím, kladu jim otázky a snažím se si u všech ověřit, jak své práci rozumí, co už udělali, co budou dělat dál. Nikdo jen tak nesedí s rukama v klíně a nečeká, až bude hotovo, aby video jen sestříhal. Neustále si také při hodině opakujeme základní informace a pravidla, takže i „nechemici“ mají solidní základ a mohou si řadu věcí odvodit. A díky tomu se nebojí a troufnou si i na věci, které by si dobrovolně třeba nevybrali. Důležité je, aby měli základy, věřili, že to zvládnou a pak to jde samo a chemie není takový strašák. 

Nestává se vám, že se věnují jen telefonům a na chemii zapomenou? 

To ne, protože vědí, že z hodiny musejí mít výstup. Takže se snaží co nejvíce udělat při vyučování, i když se vše většinou nestihne. Především na konečné úpravě, jako je střih či titulky, pak pracují společně ve studovně či kdekoliv jinde, potřebují se dohodnout. Nad zadanými úkoly tak tráví i svůj volný čas. Času na odevzdání je dost a jak si jej v týmu rozvrhnou, to je pouze na nich. Já navíc nesedím za katedrou, ale procházím mezi nimi a vidím, kdy student jen tak brouzdá a kdy pracuje. Když vidím, že své volnosti zneužívají, většinou stačí připomenout, že se okrádají o čas, který jim pak bude chybět, a že jsou v této konkrétní hodině součástí týmu. Ten je na jejich zapojení do práce částečně závislý. Ale není to tak, že bych jim neustále přes rameno nahlížela do mobilů, to ne. Snažím se, aby v mých hodinách fungovala oboustranná důvěra. Jsem tam, abych je něco naučila, něco nového jim ukázala, někam je nasměrovala, pomohla jim, nejsem ten typ s pomyslnou rákoskou v ruce.  

Nelze však asi motivovat každého, nebo ano? 

Můžete se o to minimálně pokusit. Nabízím jim spoustu možností, díky nimž je může daný předmět zaujmout. A když se to nepovede, nemám problém si s nimi popovídat a zjistit, co by je bavilo a jak by se mohli více zapojit. Nicméně takových hovorů opravdu moc nevedu, oni chtějí pracovat, někam se posunout, a téměř vždy se najde něco, co je do jisté míry zaujme. Ráda zařazuji mezipředmětové vztahy, takže v rámci miniprojektů mohou zpracovat chemické téma nejen z pohledu chemie, ale i z biologie či ekologie, ale klidně i z pohledu historie, zeměpisu, fyziky, literatury nebo financí. Každý si zkrátka najde oblast, která mu je blízká. Jako příklad uvedu téma rostlinných jedů. Humanitně zaměřená studentka se s chutí pustila do zpracování tématu ženských traviček napříč historií a bylo to skvělé. Chemie není izolovaným předmětem. Nejvíce vidíme návaznost na biologii a fyziku, ale zasahuje i do dalších oblastí, tak proč toho nevyužít. A když to ještě spojíme s cizím jazykem, je to skvělé. 

Jak můžu historicky nebo finančně zpracovat třeba ný-natý-itý-ičitý?

Porozumění názvosloví je zrovna část, kterou takto projektově nezpracovávám. Mám to štěstí, že v názvosloví naši gymnazisté nevidí zas takový problém. Velká část studentů v něm vidí na první dobrou systém. Možná se budete divit, ale procvičování a ověřování tohoto tématu mají docela rádi. Stejně tak i vyčíslování rovnic či výpočty. 

Vy také při vyučování hrajete divadlo. Jak vypadá chemické či přírodopisné divadlo? 

Naposledy jsme takto hráli fotosyntézu či mitózu. Obvykle si nejdříve vysvětlíme teoretické věci, které však mohou být pro studenty těžké a nedokáží si je představit. Tak si je pozvu dopředu a nechám je, aby se postavili do určitých pozic a vysvětluji to na nich. Například jak se chovají chromozomy během dělení buněk. Aby to bylo jasnější, poprosím je, aby si na další hodinu přinesli trička konkrétních barev. Tím je to ještě názornější. Pak se stává, že když téma opakujeme v dalších hodinách, říkají: „Jo, Pepa byl chromozom a šel tam a tam…“. Díky vizualizaci pak pochopení daného jevu není tak obtížné. A vždycky se při tom hodně zasmějeme. Obecně se asi v hodinách hodně smějeme, což přispívá k pohodovější atmosféře.  

Hodně učitelů by asi v tuhle chvíli řeklo „Ale já s nimi nemůžu hrát divadlo a nechat je natáčet, protože pak nestihnu probrat všechno“. Vy to stíháte?

Je určitě pravda, že tyto postupy jsou velmi časově náročné a musím vždy zvažovat, kdy je do hodiny začlenit. Na druhou stranu ale nemám problém se se studenty, kteří chtějí téma probrat hlouběji, sejít i mimo vyučování. Jak sobě, tak i jim usnadňuji práci tím, že tvořím pracovní listy s řadou různorodých úkolů, obrázků, QR kódů, odkazů na stránky či videa k tématu v češtině nebo angličtině. U některých úkolů upozorním, že je daný odkaz důležitý například pro maturanta z biologie a ostatní si ho nemusí všímat. Pomoci pracovního listu jim mohu rychleji předat, co potřebuji, a nemusím jim o tom 45 minut přednášet a nutit je zapisovat si poznámky. Potřebuji, aby mě vnímali a diskutovali se mnou, nad problémem přemýšleli a nebáli se říct své myšlenky nahlas. 

Jakou mají u zkoušek úspěšnost? Zmiňovala jste, že hodně studentů se rozhodne maturovat. Mají pak úspěch i při zkouškách na vysoké školy? 

Já je na maturitu připravuji od začátku společné výuky už jen tím, že spolu neustále diskutujeme, rozebíráme téma z různých stran. K tématu se vracíme napříč ročníky. Navíc během hodin kladu podobné otázky, na jaké se pak ptám i u maturity, takže vědí, co je opravdu podstatné. Nechci po nich, aby znali, s prominutím, kdejaký prd. Vždyť dnes mají tolik možností, kde si většinu informací dohledat. Ale protože například při testech na medicínu už chtějí opravdu hodně znalostí, nabízíme jim možnost zvolit si specializovaný seminář nebo doučování mimo výuku. Obvykle navrhneme maturantům nějaký čas, ať už je to ráno před začátkem školy, nebo odpoledne, kdy můžeme probírat věci více do hloubky nebo se zaměřit na témata, která jim dělají problém.  

Vaši studenti také při hodině skládají básně. Můžete na závěr říct nějaký chemický či biologický verš? 

Těch autorských věcí je velké množství. Nepamatuji si přesný text, ale hned mě napadá píseň jedné mé studentky, která ji složila na téma vznik a vývoj života na Zemi. Před třídou pak hrála na kytaru a zpívala. Je to vždy velmi krásné a já si tyto materiály uchovávám. Přiznám se, že si ty postery, básničky, obrázky občas nostalgicky projdu. A i mně to dodává kuráž. Je to pro mě takový důkaz, že i takto se dá něco nového naučit.

Barbora Bitomská je učitelkou chemie a biologie na Mendelově gymnáziu v Opavě. Je letošní finalistkou ceny pro inspirativní učitele Global Teacher Prize Czech Republic. Její studenti se zapojují do řady vzdělávacích akcí pro děti z MŠ, ZŠ i veřejnost Opavska. Například jako členové Českého červeného kříže školí ve firmách první pomoc. 

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.