Ženy v Americe už mají dost toho, aby jim někdo určoval, co smějí a nesmějí dělat se svým tělem! Takové bylo poselství nedělních pochodů u příležitosti 50. výročí rozsudku Roe versus Wade zajišťujícího právo na potrat, který loni zrušil tamní ústavní soud. V Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR se zase pod záštitou Olgy Richterové konal kulatý stůl o tom, proč děti v nemocnicích u sebe tolik potřebují mít své blízké. Jaké další události nás v uplynulém týdnu zaujaly? Web Heroine.cz pro vás vybírá pět z nich.
Tisíce žen se v neděli shromáždily ve městech napříč Spojenými státy, aby si připomněly padesáté výročí případu známého jako Roe versus Wade, který v Americe po padesát let zajišťoval coby precedent právo na potrat. Tamní ústavní soud ho zrušil loni v červnu a západní velmoc tak vrátil do dob, kdy ženy nesměly dělat rozhodnutí o svých vlastních tělech: čtrnáct států od té doby právo na interrupci omezilo, nebo dokonce zrušilo úplně. Organizace Women’s March teď u příležitosti výročí zorganizovala více než dvě stě pochodů ve čtyřicet šesti státech, píše deník The Guardian. Ve Washingtonu protestující skandovali hesla jako „not the church, not the state, the people must decide their fate“ (česky: ani církev, ani stát, lidé si musejí rozhodnout o svém vlastním osudu, pozn. red.). Magazín The Mother Jones v novém čísle informoval o eskalujících soudních bitvách mezi americkými investory, kteří na počátku devadesátých let společně úspěšně replikovali potratovou pilulku francouzské farmaceutické společnosti Roussel Uclaf, a to kvůli podezřelým finančním machinacím. V éře, kdy je potratová pilulka na řadě míst USA znovu jediným způsobem, jak se nechtěného těhotenství zbavit, inkasují tito investoři miliony dolarů. Ať konflikt dopadne jakkoliv, byznys s potratovými pilulkami má díky ústavnímu soudu opět potenciál, jaký nezažil od devadesátých let.
O tématu potratů, jejich zákazů a potírání tělesné autonomie žen jsme v Heroine psali už mnohokrát. „Primární ovšem je, že žádný zákaz potratů neznamená, že k nim nebude docházet. Soudci Nejvyššího soudu pouze upřeli lidem právo na bezpečnou zdravotní proceduru, která by obecně měla být základní zdravotní péčí, a nedá se vyloučit, že v blízkých měsících budeme pozorovat nárůst naprosto zbytečných zdravotních komplikací, nebo dokonce úmrtí,“ shrnula loni v létě pro web Heroine.cz Lucie Klimeš. O tom, jak paradoxní jsou argumenty pro-life podporovatelů o údajných vraždách miminek v situaci, kdy většina z nich zároveň podporuje obrovskou dostupnost střelných zbraní, zase pojednala Johanna Nejedlová. Nezbývá než doufat, že protesty jednoho dne docílí opětovného zakotvení precedentu Roe v. Wade do americké legislativy. Do té doby však možná Američanky budou muset ujít ještě velký kus cesty, a to nejen metaforicky.
Kateřina Lišková, akademička a polovina stand-upu Duo Docentky, v pátek v českém překladu vydává svoji studii Sexual Liberation, Socialist Style o intimním životě v dobách komunistického režimu. Titul česky nazvaný Politika touhy s podtitulem Sex a věda v komunistickém Československu vydalo nakladatelství Host. Lišková v knize boří zavedené mýty o asexuálním socialistickém státě, kde pro samé plnění pětiletek, schůzování soudruhů a budovatelské plány nemělo být pro intimitu místo, a ukazuje, že českoslovenští vědci byli v lecčems napřed oproti svým zahraničním kolegům, pokud jde o zkoumání rozličných aspektů lidské erotiky.
Na základě studie Kateřiny Liškové natočila Česká televize a produkční společnost Cinebonbon dokumentární seriál Kronika orgasmu, který jsme Vám představili v listopadu. Zjištění Liškové v ní obohacují záběry z televizního archivu a z dobových seriálů a filmů. V Kronice orgasmu se tak vtipnou formou dozvíte například to, jak se v Kroměříži v šedesátých letech učil sex, jak to bylo za socialismu s feminismem nebo kdo se zasloužil o to, že byla v tuzemsku dekriminalizována homosexualita. Podle režisérky seriálu Kateřiny Kořínkové je přitom výzkum Liškové stále bolavě aktuální: postoj tehdejší společnosti k ženám, k jejich právům, k sexu a konečně i k právu žen na sex byl totiž ve výsledku podobně komplikovaný jako dnes.
Americká Akademie filmového umění a věd v úterý oznámila letošní nominace na Oscary. Nechybí v nich přitom ani česká stopa: za spolupráci na německém snímku Na západní frontě klid od Netflixu může zlatou sošku získat maskérka Linda Eisenhamerová, která se v minulosti podílela například na filmech Iluzionista (2006) nebo Anthropoid (2016). Za tentýž film jsou nominováni také čeští tvůrci zvláštních efektů Viktor Müller a Kamil Jafar a zvukař Viktor Prášil. V kategorii Nejlepší herečky v hlavní roli může uspět Cate Blanchett v psychologickém dramatu Tár, Ana de Armas coby Marylin Monroe ve snímku Blondýnka, nebo Michelle Yeoh v dramatické komedii Všechno, všude, najednou. Poslednímu jmenovanému filmu patří také dvě nominace pro herečku ve vedlejší roli, konkrétně pro Jamie Lee Curtis a Stephanie Hsu. Ve stejné kategorii se letos objevila také Angela Bassett, která poprvé v historii letos získala Zlatý glóbus za roli v superhrdinské sáze Black Panther: Wakanda nechť žije od studia Marvel.
Lonští Oscaři se po mnohaleté kritice jejich uzavřenosti a protežování zejména bílých mužů s konexemi v nejvyšších patrech filmového průmyslu zdáli o něco otevřenější. „Že se za devadesátiletou existenci Cen akademie až do letoška v kategorii režie nesešly dvě ženy, je smutný fakt, který dokresluje, jak pomalu se systémový sexismus i v poměrně progresivním prostředí odbourává,“ okomentovala pro web Heroine.cz Tereza Domínová loňský oscarový průlom v podobě nominace dvou režisérek, což byla do té doby věc nevídaná. Letošní nominace jsou ale v lecčems předvídatelné a „standardně oscarové“, snad až na volbu zmiňované Angely Bassett. Po přelomovém #OscarsSoWhite se tak možná Akademie znovu vrací do zajetých konzervativních kolejí.
Rizoto s mletým cvrčkem, nebo těstoviny posypané larvami potemníka stájového. Zní vám tahle věta jako z hororového filmu? V blízké budoucnosti už vám to tak možná připadat nebude. Evropská unie tento týden brouky přidala na seznam schválených potravin, píše ČTK. Z hmyzu tak bude možné vyrábět prášky, sušit je vzduchem a mrazem a přidávat do jídel coby bohatý zdroj bílkovin. Mezi brouky určené ke konzumaci už v rámci EU patří třeba sarančata stěhovavá, nebo larvy moučného brouka. Výrobky z hmyzu lze považovat za vedlejší produkt rostlinné produkce: mohou se tak stát ideálním zdrojem živin ve veganské dietě. Brouci v jídelníčku ostatně nejsou ničím novým v řadě zemí světa, kde se do pokrmů přidávají běžně.
Říkat ve společnosti nahlas, že jsem vegan, který jí brouky, je ale v Česku pro spoustu lidí pořád nemyslitelné. Špatnou reputaci má u nás ostatně veganství a vegetariánství samotné, jak pro web Heroine.cz vysvětlila Žaneta Gregorová. „Když jsem se nedávno začala zajímat o vyšší level, tedy veganství, ukázalo se, že právě postoj našeho nejbližšího okolí nás od čistě rostlinné cesty často odrazuje. Jsme sice dospělí, na jídlo si vyděláváme sami, ale stejně se obáváme, jak to zvládne nejbližší rodina, třeba babička, která už nás nebude moci poctít ani čočkou s vejcem, nebo smažákem,“ podotkla. Na reakcích okolí nám prostě pořád záleží a jíst maso se jeví jako ta nejjednodušší a nejméně kontroverzní cesta. Trendy a smýšlení nad tím, jak může vypadat „normální“ strava, se ale mění i u nás, byť pomalu. Za několik let tak možná budeme larvu na talíři považovat za ekologicky udržitelný standard.
V Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR se ve čtvrtek konal kulatý stůl na téma hospitalizovaných dětí a toho, jak moc potřebují při pobytu v nemocnici přítomnost svých blízkých. Setkání organizovala místopředsedkyně poslanecké sněmovny Olga Richterová ve spolupráci s poslankyní Martinou Ochodnickou. Kromě nich na akci promluvila také Klára Šimáčková Laurenčíková, vládní zmocněnkyně pro lidská práva a Moje Heroine 2021. Další Moje Heroine Petra Jirglová založila spolek Za ruku právě na pomoc dětem, které dlouhodobě pobývají v nemocnicích: některé z nich se tam totiž ocitají úplně bez doprovodu a podpory okolí, což může mít obrovské negativní dopady na jejich duševní zdraví, psychomotorický vývoj i práci zdravotníků, kteří se je snaží vyléčit. Spolek proto navazuje spolupráci s Úřadem vlády České republiky i s jednotlivými zdravotnickými zařízeními, aby společně hledaly řešení pro děti, jimž nemohou nebo nechtějí ulevit jejich příbuzní. Richterové, Jirglové a dalším patří poděkování nejen za to, že nezavírají oči před smutnou realitou, ale že se snaží zlepšit životy těm, kterým už tak osud nepřipravil zrovna férový start do života.