Proč je v USA snazší koupit si zbraň než jít na interrupci? Příběh střelce z Texasu ukazuje pokrytectví pro-life hnutí
Koupit si pušku, kterou můžete za pár minut vystřelit na osm set nábojů, je v Texasu mnohem snadnější než podstoupit umělé přerušení těhotenství. Regulaci prodeje zbraní, která by mohla ochránit životy, přitom blokuje především takzvané pro-life hnutí. Paradoxnější už to být snad ani nemůže.
Za pět měsíců letošního roku ve Spojených státech došlo ke 214 masovým střílením. To poslední se odehrálo ve škole v Texasu. Střelec, čerstvě osmnáctiletý Salvador Ramos, 25. května ráno nejprve postřelil svou babičku a pak ve škole zastřelil 21 lidí. Osmnáct z nich byly děti ve věku 7–10 let, tři byli dospělí. Sám Salvador byl pak při zásahu zastřelen policisty.
Poloautomatickou pušku a přes tři stovky nábojů si Ramos legálně zakoupil jen pár dní po dovršení plnoletosti. Stačilo přijít do obchodu se zbraněmi, předložit svůj doklad totožnosti, vyplnit formulář a mohl odejít s puškou, která dokáže vystřelit stovky ran za minutu a je nechvalně proslulá tím, že ji používají masoví střelci. V Česku by na získání takové zbraně potřeboval zbrojní průkaz a pokud chcete vysokokapacitní zásobníky, tak i speciální povolení k držení od policie.
Vyzbrojování pro větší bezpečí
Celosvětově se nejvíce vražd spáchaných střelnou zbraní děje v Severní a Jižní Americe, tedy na kontinentech, kde je snadné opatřit si zbraň. První masová střelba se v americké škole stala v roce 1970. Od té doby se odehrálo na 2000 útoků ve školách.
Řešení, které chrání životy, je jednoduché. V zemích, kde je větší regulace zbraní, je mnohem méně lidí zastřeleno. Přesto místo toho, aby američtí politici a političky chránili nevinné životy a uzákonili povinnost absolvovat před získáním zbraně určitou bezpečnostní prověrku, raději se zavádějí opatření, kdy se americké děti učí, jak v případě útoku reagovat. Školí se v tom, jak se před střelbou schovat, jak vyskočit z okna a ideálně u toho dělat co nejmenší hluk. Učitelé a učitelky jsou za účelem ochrany dětí školami vyzbrojováni.
Proti regulaci zbraní ve Spojených státech přitom vystupují především ti aktivisté a aktivistky a ti politici a političky, kteří se hlásí k takzvanému pro-life hnutí. Ve své proklamované snaze chránit život omezují přístup k bezpečným potratům. Místo regulace zbraní, které reálně ohrožují životy, prosazují přísná omezení žen rozhodovat svobodně o svém životě.
Čí životy se vlastně chrání?
Koupit si legálně automatickou pušku, kterou můžete vystřelit za minutu až 800 nábojů, je v Texasu záležitost tak na patnáct minut. Oproti tomu, pokud chce žena podstoupit legální potrat, musí dvakrát navštívit lékařské zařízení. Mezi návštěvami musí být rozestup minimálně 24 hodin. Při první návštěvě je lékař povinen ženě během ultrazvuku ukázat obrázek plodu a pustit audio. Následně žena obdrží informace o vývoji plodu, možnostech adopce a možných zdravotních komplikacích během potratu.
Mělo by být držení zbraně regulováno?
Procedura má ženu od potratu odradit, přestože je to její svobodné a legální rozhodnutí, které nikomu jinému neublíží. Při koupi pušky, kterou reálně můžete zavraždit živé lidi, vás před důsledky nikdo nevaruje a časový odstup, během kterého by se prověřila vaše příčetnost, který by skutečně mohl zachránit životy lidí, se nevyžaduje.
Být v pravém smyslu pro život by mělo znamenat snažit se o to, aby všechny děti měly co nejlepší život. Proto je základem mít přístup ke zdravotní péči a vyrůstat v bezpečí.
Nesmyslnost a pokrytectví takového přístupu je do očí bijící. Být v pravém smyslu pro život by mělo znamenat snažit se o to, aby všechny děti měly co nejlepší život. Proto je základem mít přístup ke zdravotní péči a vyrůstat v bezpečí. Pro-life hnutí regulaci zbraní, která by zvýšila bezpečí, záměrně blokuje a tím odhaluje svoje pokrytectví. Jejich označení „pro-life“ je jen lživá marketingová nálepka. Ve skutečnosti nejde o ochranu lidského života, ale o moc, kontrolu a dominanci.
