Když děloha vstoupí do místnosti, rozum vyletí oknem
Tento název jednoho z předmětů na Oxfordské univerzitě v postgraduálním oboru Women's, Gender and Sexuality studies poměrně přesně odráží absurdní situaci, jež často panuje v otázkách kolem ženské plodnosti. Příkladem jsou třeba domácí porody, které, byť byly opakovaně prokázány jako bezpečné, jsou u nás stále velmi kontroverzním tématem a mnoho jedinců z řad odborníků i veřejnosti je považuje za něco zcela odsouzeníhodného.
Například článek prof. Pafka, který vyšel na iDnes s děsivě znějícím titulkem „Úmrtnost dětí je při domácích porodech dvojnásobná", má má zvláštně pochybný základ. Pan profesor v textu jako zdroj uvádí systematický přehled (tzn. syntézu dostupných empirických výzkumů) z renomovaného časopisu Lancet – avšak bez data, autora či jiného vodítka ke zdroji. Přitom dohledatelné a systematické přehledy zkoumající domácí porody, které Lancet vydal, vykazují minimálně v posledních letech zcela odlišné výsledky.
Přehled z roku 2019 (Hutton, 2019) konstatuje, že novorozenecká úmrtnost u domácích i nemocničních porodů je ve zkoumané nízkorizikové skupině totožná. V roce 2020 (Reitsma, 2020) už Lancet uvádí, že ženy maji doma větší pravděpodobnost dobrých výsledku porodu. Letošni systematický přehled (Olsen, 2023) tentokrát Cochrane database jde ještě o krok dál a zabývá se otázkou, zda je pro danou skupinu žen nemocniční porod srovnatelně bezpečný, protože dle statistik si z něj rodičky odnášejí mnohem více zdravotních následků než v případě porodů domácích.
Podobné výsledky předkládá i největší analýza svého druhu, The Birthplace Study, kterou prováděla Oxfordská univerzita ve spolupráci s King's College London a City university. Byla publikována v roce 2011 a je pravidelně aktualizována. Ani z ní nevyšly domácí porody jako nezodpovědný risk. Naopak byly vyhodnoceny jako legitimní možnost pro nízkorizikové rodičky, vykazovaly skvělé výsledky v možnosti dosažení porodu bez nutnosti zásahů, poranění a poškození zdraví, a to především zcela jednoznačně u vícerodiček. Následná studie z roku 2015 pak vyloženě ve svých závěrech doporučuje podporu a rozšíření služeb umožňujících domácí porody pro vícerodičky. Nutno dodat, že v této studii skvěle bodovaly i porodní domy, centra a zařízení podobné kategorie, která jsou v Česku stále v jednání.
V ČR je diskuze o porodech doma opakovaně smetena ze stolu se slovy, že nízká novorozenecká úmrtnost u nás jistě dokazuje dokonalost systému peče, která je postavená mimo jiné na omezování možnosti svobodné volby místa porodu.
A to i přes to, že studie ukazují, že větší počet domácích porodů neznamená, že bude umírat více dětí. V roce 2022 publikoval například tým z ČVUT Global Pediatric Health srovnávací analýzu (Galkova a další, 2022), ve které bez zbytečných emocí ukazuje, že ve státech Evropské unie počet domácích porodů s novorozeneckou úmrtností nekoreluje. Dalším mohou být například státy jako Norsko, Finsko, Švédsko či Island, kde jsou domácí porody nejen legální, ale, zdá se, i společensky přijatelné: tam mají novorozeneckou úmrtnost dokonce nižší než u nás (zdroj: Eurostat Database).
Přestože studie a analýzy dat jasně ukazují, že celospolečenský mýtus o tom, že porod doma je šílený hazard, můžeme rozpustit, stále se na domácí porody díváme skrz prsty. Přispívá tomu i skutečnost, že se nepovedený domácí porod dostane téměř s jistotou na titulní strany, ale stovky až tisíce domácích porodů, které proběhnou bez komplikací, se "promlči".
Studie: Češky rodí doma hlavně kvůli stavu porodní péče
Tým Katedry veřejné a sociální politiky FSV UK zveřejnil průlomovou studii o domácích porodech v Česku. Studie mapuje celé spektrum důvodů a motivů volby domácího porodu u celkem 642 žen, které rodily plánovaně doma v letech 2015 až 2020. Podle ní ženy volí domácí porody nejčastěji proto, že nepovažují péči v nemocnicích za kvalitní. Důvodem jsou hlavně zákroky, které jsou rodičkám prováděny bez jejich souhlasu a také znevažování jejich pocitů a schopností. Doma by často nerodily, pokud by si mohly v porodnicích vybrat porodní asistentku nebo by existovaly porodní domy (jak je zvykem v zahraničí).
Zdroj: FSV UK
Domácí legislativa navíc také donedávna nechávala porodní asistentky v šedé zóně, co se týče možnosti u domácího porodu asistovat, byť jim to garantuje evropská legislativa. I to je další absurdita českého přístupu: na jedné straně označuje domácí porody jako hazard a risk, zároveň k nim omezí přístup nejpovolanějšího zdravotníka, totiž porodní asistentky.
Doufejme, že se celá situace změní díky průlomovému rozhodnutí plzeňského soudu: ten dal nedávno za pravdu porodní asistentce a jejímu právníkovi Richardovi Hořejšímu a jasně konstatoval, že porodní asistentka je v oblasti porodů kompetentní osoba schopná odborně posoudit, zdali je pro danou ženu domácí porod vhodnou volbou a u porodu ženě asistovat.
Komu to vlastně vadí?
Osobně jsem čekala, že také tato kauza a průlomový rozsudek zaplní titulky všech médií, stejně jako tomu je v případech komplikovaných domácích porodů. Ale mýlila jsem se. A tak si říkám: pokud jde o statisticky okrajovou záležitost, nejedná se o nebezpečnou volbu a nikdo nikoho rodit doma nenutí, proč domácí porody tolik vadí? Je možné, že úspěšné domácí porody společensky nabourávají mocenskou strukturu, ve které je ženská plodnost vkládána do cizích rukou? Jak řekla jedna česká právnička, debata domácích porodech je českou verzí diskuze o potratech v Polsku. V obou případech jde o ženskou tělesnou integritu a svobodu.
Je třeba dodat, že doba mění a české porodnictví s ní. Mnoho lékařů posouvá české rutinní praktiky se socialistickým nádechem k medicíně založené na respektující péči a důkazech, k mezinárodním doporučením pro dobrou péči typu NICE Guidelines či k doporučením WHO. Ale je to právě domácí porod, který zůstává důležitou teoretickou metou a symbolem ženské autonomie, která je nutná k tomu, abychom nezapomněli, jak skutečně vypadá fyziologický porod bez rušení a zásahů a že je vůbec možný.
Optimální by bylo, aby takový porod mohla zažít běžná česká žena, neinformovaná a nepřipravená, na obyčejném porodním sále v každé porodnici, díky laskavé profesionální podpoře i prostředí, které jí přirozeně umožní co nejlepší a nejhladší porod. Tak, aby z porodnice odcházela nejen zdravá, se zdravým dítětem, ale i s posilujícím pocitem do počátku mateřství a vlastně zbytku celého svého života. I proto je třeba stále se ptát, co v České republice považujeme za „dobré výsledky“. Zda stačí pouhé přežití, nebo zda bychom se konečně neměli začít zajímat i o komplexní zdravotní a psychologické následky porodu.
