Další film o Dianě. Proč si její příběh stále potřebujeme vyprávět?
Letos to bude už 25 let od tragické smrti princezny Diany. Čím je lidem inspirací i čtvrtstoletí po své smrti a jaký je odkaz „princezny lidských srdcí“ pro tuto turbulentní dobu?
Není příliš odvážné říkat, že princezna Diana je i po smrti jednou z nejpopulárnějších členek královské rodiny. Ač se na ni například její snacha Meghan snažila navázat v tom, stát se černou ovcí rodiny Windsorů, setkala se spíš s posměšky a nesympatiemi. Byla to přitom právě Diana, která před 30 lety zpochybnila jako první majestát královské rodiny – pomineme-li několik dřívějších skandálů členů královské rodiny, jakým byla třeba abdikace krále Edwarda VIII. v důsledku románku s Wallis Simpson.
Od té doby dlouhá řada skandálů vinoucích se příběhem královské rodiny pokračuje až do současnosti, zmiňme třeba aktuální zbavení královských poct prince Andrewa v důsledku aféry sexuálního zneužívání v souvislosti s vyšetřováním případu Jeffreyho Epsteina. Diana byla ale veřejností tak milována, že její skandál monarchií otřásl nejspíš nejzásadněji.
V seriálu Koruna je dobře zdokumentováno, jakým šokem byl pro konzervativní svět monarchie vpád mladé a krásné dívky, která jezdila po zatuchlých kobercích královského paláce na kolečkových bruslích.
Diana se svou vzpourou proti britské královské rodině vymezila vůči monarchii právě v době, kdy na tom monarchie nebyla v očích veřejnosti nejlépe. Popularitu jí zajišťovala v té době především právě Diana, matka dvou budoucích potenciálních následníků trůnu a manželka neoblíbeného Charlese. Byla vnímána jako čerstvý vzduch v královském paláci, jako žena, která do rodiny přinesla závan reality. V populárním seriálu Koruna je dobře zdokumentováno, jakým šokem byl pro konzervativní svět monarchie vpád mladé a krásné dívky, která jezdila po zatuchlých kobercích královského paláce na kolečkových bruslích. Hodně z děje lze brát jako seriálovou nadsázku s velkou dávkou fabulace, pocit lidu z královské monarchie v dnešní době ale vyjadřuje nejspíš dost věrně.
Královská vánoční pohoda
Čerstvým příspěvkem k filmovému ztvárňování osudů královské rodiny je film Spencer, který do českých kin vstupuje tento týden po světové premiéře na zářijovém festivalu v Benátkách. Jeho středobodem je právě postava princezny Diany, kterou tu fantasticky hraje Kristen Stewart. Děj filmu se odehrává během tří dnů vánočních svátků, které královská rodina tradičně tráví na panství Sandringham v anglickém Norfolku. Diana sem v roce 1991 přijíždí ve vážné osobní krizi poté, co je bulvárem masivně propírán rozpad jejího vztahu s princem Charlesem. Během vánočních svátků je ale třeba zachovat zdání vánoční pohody, a tak se všichni usilovně snaží přehlížet Dianinu rozjitřenost i všechny její výstřelky. V Dianě to ale vře až k očekávatelné vzpouře vůči všem zavedeným pořádkům a slepě dodržovaným tradicím královské rodiny.
Téměř dvouhodinový film zvolna buduje obraz vnitřního světa ženy, která byla neustále ostře sledována veřejností i královskou rodinou a každý její chybný krok byl tvrdě kritizován. Ve filmu působí jako hromádka neštěstí, jako sice ohromujícně krásná, ale přesto neustálým psychickým tlakem zničená troska, která nedokáže v tvrdém světě koruny obstát. K problémům v manželství se přidaly problémy s příjmem potravy a bulimie, přehnaně důvěrné vztahy se služebnictvem a duševní zmatek budící obavy u jejích dospívajících synů i u zbytku rodiny.
Ve filmu je Diana často snímána ve velkých celcích, opuštěna v široké krajině či v přes všechnu opulenci ponurých královských komnatách. Film ji sleduje samotnou či mezi služebnictvem, které uvádí do rozpaků svým bezprostředním chováním. „Musíte být dvě – ta skutečná a ta, která se fotí. Musíš donutit své tělo, aby dělalo i věci, které nesnášíš,“ shrnuje jí ve filmu ve vyhroceném rozhovoru u kulečníkového stolu královské povinnosti její odcizený manžel. Diana je ale příliš křehká na to, aby dokázala žít v přetvářce, a postupně se víc a víc propadá do paranoie a sebenenávisti.
Herecký výkon Kristen Stewart je dechberoucí, přesvědčivě zobrazuje psychické zoufalství hrdinky, která se podle všech objektivních měřítek chová jako blázen.
Přesvědčivě spolu s ní ve filmu svědčíme nesmyslnosti různých královských tradic, třeba v okamžiku, kdy se při příjezdu na Sandringham musejí všichni členové rodiny zvážit – pokud přiberou během vánočních svátků alespoň 1,5 kg, je to znamení, že si svátky dostatečně užili. Diana tu prchá ze všech povinných rodinných setkání, přichází na ně později než královna, což je neomluvitelné faux pas, vrtá se v jídle, odhání neustále dotírající personál za dveřmi, klečí u záchodové mísy a marně se pokouší tomu všemu uniknout. Herecký výkon Kristen Stewart je ve filmu dechberoucí, přesvědčivě zobrazuje psychické zoufalství své hrdinky, která se podle všech objektivních měřítek chová jako blázen, hloubce jejího zoufalství ale i díky tomu rozumíme a chápeme jej.
Princezna lidských srdcí a psychických potíží
Spencer je až hororovým psychodramatem ženy, která zdánlivě měla vše, neměla ale to, po čem toužila nejvíc – klidný život v ústraní a lásku. To, co jí chybělo, našla až poté, co film končí – v roce 1996 přišel masivně propíraný rozvod. Svobodu si užila jen něco přes rok, v srpnu 1997 zahynula se svým tehdejším milencem Dodim Fayedem při dopravní nehodě po útěku před bulvárními fotografy. Šílenství kolem jejího pohřbu bylo ještě větší než to, které budila během svého života.
Manipulace a šikana
Zkušenost se sexuálním zneužíváním v dětství vtělila Hana D. Lehečková do svého románu Poupátka. Znepokojivý text o sexuálním predátorovi z oblastního divadelního kroužku přesně zobrazuje praktiky podobných lidí. Poupátka jsou zároveň působivým a velmi čtivým románem. Jen vám po jeho přečtení nebude moc dobře z vědomí, že se podobné věci dějí všude kolem nás...
Kdo jiný než já by měl psát o sexuálním zneužívání? ptá se autorka knihy Poupátka
A ozvuk tohoto šílenství trvá dodnes. I když se na Dianu většinou nevzpomíná v souvislosti s jejími četnými charitativními aktivitami či s tím, že byla milovanou matkou dvou následníků trůnu. Diana je dodnes především symbolem, symbolem nešťastné lásky a nešťastného manželství, milostného vztahu, který byl od začátku odsouzen k záhubě navzdory pohádkovým kulisám, v nichž se odehrával.
Veřejnost i po rozvodu zůstala stát na straně princezny. Diana byla člověkem, s nímž se dalo ztotožnit, a byla obdivována především proto, že přes své privilegované postavení zůstala ženou, která měla blízko k lidem. Ženou, které se splnil sen malých dívek o tom, stát se princeznou, ale zůstala bytostí z masa a kostí, bytostí chybující a plnou pochybností. Právě v tom tkví Dianin odkaz – připomíná, že pohádkové kulisy nezaručují pohádkový život, že pohádky, přes všechnu naši touhu po nich a po jejich přítomnosti v našich životech, opravdu neexistují, že život je spíš koloběhem větších či menších komplikací a naší touze po šťastném životě s oblibou hází klacky pod nohy.
Nástupkyní Diany, co se oblíbenosti u veřejnosti týče, je její snacha Catherine, která je také vnímána jako „obyčejná dívka“, které se splnil princeznovský sen. Na rozdíl od Diany žije až nudně spokojený život s budoucím králem a jejich třemi dětmi a v bulváru se po všechna ta léta nejvíce propírá to, zda náhodou není znovu těhotná. Její švagrová Meghan aspiruje na to, stát se po Dianě další černou ovcí královské rodiny – poté, co bezprecedentně spolu s manželem přesídlila do USA, kde stranou královské rodiny žijí se svými dvěma dětmi. Meghan v několika hovorech naznačila, že svět britské monarchie považuje za toxický a že lépe je jí i jejímu manželovi tisíce kilometrů od něj. Příběh princezny Diany, se všemi svými peripetiemi, je dostatečně silným mementem toho, že být princeznou není zas taková pohádka, jak se při pohledu zdálky může zdát.
