Do tváře jí nevidíte, vzbuzuje primitivní instinkty. Raperka Myss Keta upozorňuje na předsudky

Znamená něco vaše maska? Je v tom, že nikdy nevycházíte bez kukly a brýlí, nějaká symbolika?
Především je třeba říct, že moje maska nic nezakrývá, ale odkrývá. Odkrývá částečně nějaké primitivní instinkty, což pro mě znamená odpoutání se od předsudků a osvobození se od mentálních klecí, do nichž máme tendenci zavírat sami sebe, ale také nás do nich zavírají ostatní, když se na nás dívají.

Maska je forma společenského osvobození. Žijeme ve společnosti, která pěstuje předsudky jak vůči nám samotným, tak vůči druhým. Ať děláme cokoli, tak se vždycky posuzujeme očima těch druhých, ale ve skutečnosti je soud v nás. A to nám často nedovoluje dělat věci s lehkostí a svobodně. Snaha se od těchto sociálních konstruktů osvobodit je revoluční, i když je těžké ten krok udělat. Když jsem na pódiu jako Keta, tak tenhle tlak necítím. Jsou chvíle, kdy to dokážeme, a je to strašně cenné a osvobozující. Díky tomu můžeme pochopit, jaké by to mohlo být, kdybychom se dokázali předsudků zbavit, a jaké by bylo prožívat všechno naprosto svobodně.

Byla osobnost Myss Kety od začátku takhle promyšlená?

Vzniklo to tak, že v prvním videu k písničce MILANO SUSHI & COCA, která vyšla v roce 2013, mi nebyl vidět obličej. Když jsme projekt Myss Keta poprvé představili na koncertě, použili jsme kuklu a sluneční brýle. V tu chvíli nám bylo jasné, že neukazovat obličej je vítězná strategie. Od té chvíle jsme se toho drželi. Až později mi došlo, proč to tak je, proč to funguje a co ve mně maska a fakt, že neukazuju obličej, vyvolávají. Takže jde i o reflexi, která se postupem času rozvíjela.

Kdo tedy Myss Keta je a co symbolizuje? 
Myss Keta symbolizuje spoustu věcí. Její maska je symbolem osvobození, odhalením určité podstaty. Ale je to podle mě projekt, který má hodně rovin. Postupně je objevuju i díky tomu, že pracuju s různými médii: s hudbou, videem, rozhovory a fotkami. Tohle všechno něco komunikuje a díky tomu jsem si mohla Myss osvojit z různých úhlů.

Co všechno symbolizuje? To je složitá otázka, ale kdybych to měla zjednodušit, tak jde o mix nejrůznějších aspektů naší současnosti, které přetvářím a s velkou dávkou ironie vracím zpátky. Ta ironie je tak silná, že dokáže člověka zaručeně rozhodit. Jde o můj mechanismus, jak se vyrovnávat se současností a pohybovat se v ní. Současnost je složitá a roztříštěná a tohle mi pomáhá se v ní orientovat, protože mít v životě nějaké pevné body není úplně snadné. Jde o můj způsob „vymítání“ všeho špatného, co kolem sebe vidím. Myss je moje zbraň.

V Myss je také dost inspirace, která vychází z italské popkultury. Jak byste popsala genius loci Milána, o kterém často zpíváte?
Myss Keta vypráví o Milánu osmdesátých let, městu, které nikdy nespí a má před sebou roky neuvěřitelného růstu. Je to Miláno plné bohatství, módy, designu a doba, kdy bylo zdánlivě možné úplně všechno. V té době to byl takový horečnatý sen, exploze bohatství a vitality. Bublina, která musela zákonitě prasknout.

Souvisí to s moderními dějinami, ekonomikou i historií kapitalismu. Miláno osmdesátek pro Itálii symbolizovalo dobu blahobytu a příslib zářné buducnosti, ve které bude už jen nekonečný růst. Jenže když bublina praskla, museli jsme se srovnat s tím, že realita byla jiná a že představa o růžové budoucnosti byla jen iluze. Myss tohle symbolizuje: je v ní nostalgie časů, které jsme nikdy neprožili. Na druhou stranu je tu současnost, která na tuhle iluzi naráží a vytváří tak pnutí. A to je ten bod, kde vzniká Myss a který Myss sama ironizuje.

Pojďme být imaginativní. Jaká by byla Itálie, kdyby byla premiérkou Myss Keta?
Premiérka Keta by zaručila otevřené kluby 24/7. Tak zvaný rave dekret by se smetl ze stolu a rave parties by byly na denním pořádku. Snažila bych se, aby se šířilo povědomí o tom, že i noční život má hodnotu a je obohacující. Noční život je prostě společensky a kulturně důležitý a já bych stála o to, aby to lidé pochopili. Bohužel to v Itálii teď působí, jako by nám chtěli nařizovat, co dělat a jak se chovat v našem volném čase. A to považuju za extra nebezpečné.

Už tak nás systém práce nutí žít určitým způsobem naši každodennost. A teď si představte, že vám navíc bude někdo nařizovat, jak trávit volný čas, bude vám diktovat, že něco smíte dělat jen do jedné ráno, nebo že to dělat vůbec nesmíte. Tahle kontrola mě upřímně děsí. Ne všechno se dá institucionalizovat a zavřít do škatulek zákonů a vyhlášek. Přišlo by mi to nelidské.

Jaké jsou hudební a popkulturní inspirace Myss Kety?
Moje největší italské hvězdy jsou zpěvačka a moderátorka Raffella Carrà a z hereček Monica Vitti. Co se týče těch mezinárodních, tak tou nejdůležitější, která mě provází celý život, je Madonna. Je pro mě živým důkazem někoho, kdo dokonale pochopil pop. Dělá pop, který není banální a je tam vždycky něco navíc. Madonna je pro mě zosobnění kultury, kterou můžou poslouchat úplně všichni. Dál jsou na mém osobním pantheonu Grace Jones, Peaches a M.I.A., která mě formovala. Jsem předurčená mít jako inspiraci spíš ženy, jediná mužská ikona, kterou mám, je David Bowie.

Jaké je vaše napojení na milánskou klubovou queer scénu?
Ta je v samé podstatě Myss Kety. Po úspěchu singlu MILANO SUSHI & COCA jsem poprvé vystoupila v kukle a brýlích v Glitter Clubu. To je milánská párty, která tehdy bývala každou sobotu v klubu Vanilla. Jde o punkový kabaret, během večera v něm vystupují nejrůznější performeři, dost často queer a všechno má punkový a rebelský nádech. A to tvoří základ Myss: má v sobě underground, queerness a punkového ducha, protože to je prostředí, ze kterého pochází. Keta je queer, protože překračuje veškerá pravidla a binarity. 

Queer scéna mě vždycky podporovala, stejně jako všechny milánské gay a queer kluby. Díky tomu jsem začala cestovat napříč Itálií a začala rozšiřovat svoje publikum. Je to prostředí, kde jsem se narodila a které mě vždycky podporovalo.

A co móda? Je to odvětví, které je s Milánem spojené. Jaký je vztah Myss Kety a módy?
V Miláně je móda doslova cítit ve vzduchu. Je navíc součástí italského kulturního dědictví a identity. Móda je fascinující, ale zároveň vás neustále „odstrkuje“. Používám ji jako kostým, kterým Myss Keta komunikuje, jde o strašně důležitý element. Móda je i na queer večírcích, definuje vás, díky ní jste vidět a ukazujete ostatním, co jste zač. V tomhle smyslu je pro mě móda zásadní a vždycky mi pomáhala se vyjadřovat.

Na druhou stranu je tu ovšem také móda jako systém, průmysl a byznys…

Já vím. V Miláně vás to může úplně spolknout. Je to systém, který v něčem připomíná milánské osmdesátky – nemůžeme donekonečna jenom růst a produkovat nové a nové věci a myslet si, že tu vždycky budou primární zdroje a suroviny. Móda podle mě dokonale zosobňuje kapitalismus, ve kterém žijeme: neustále nové trendy, nové věci, nakupování, potřebu být pořád v obraze, nebýt out… Tohle je strašidelná tvář módy.

Vím, že se to často zlehčuje, ale je to opravdu systém, který naši současnost až děsivě dokonale zrcadlí. Móda nás donekonečna krmí novými a novými impulzy. Člověk tomu nikdy nebude stačit. Jako konzumentka jste už předem prohrála a vždycky se budete cítit jako někdo, komu něco chybí. A přesně takhle chce kapitalismus, abychom se cítili. Proto myslím, že móda je jeho ideální zrcadlo. Sama ovšem nevím, co s tím, jak tuhle temnou stránku módy změnit nebo zreformovat.

A když se podíváme na zábavnou stránku módy, kdo jsou vaši oblíbení návrháři nebo oblíbené návrhářky?
To je jasný: Donatella Versace. Fausto Puglisi. A pak Vivienne Westwood. Moje svatá trojice.

Jak byste představila svou nejnovější desku Club Topperia? 
Je to album, které představuje imaginární klub, který jsem si stvořila v hlavě a je to můj klub snů. Místo, kde jsou všichni vítáni. Každý, kdo do Clubu Topperia přijde, musí respektovat ostatní, být inkluzivní, mít otevřenou mysl a být ready na to nechat se obohatit diverzitou. To album jsem si představila jako skutečné místo: vejdeš do klubu a je tam spousta místností, kterými procházíš od setmění do svítání. Tady je gaučík, támhle dlouhá chodba, jdeš na záchodky, s někým se seznámíš, jdeš do hlavního sálu a hraje popovější hudba, zamíříš vedle a tam hraje techno…Takže ta deska je pro mě opravdu hudební verze fyzického klubu, kam jsem ve svojí imaginaci se setměním vešla a za svítání vyšla. 

Takže se deskou prolínají různé hudební žánry?
Ano, těch žánrů se tam potkává hodně, ale to, co spojuje všechny, se kterými jsme spolupracovala, je inkluzivita a respekt k druhým. Pro mě bylo zásadní, aby to byli lidé, kteří by se společně v klubu dobře bavili.

Váš nejnovější singl se jmenuje Scandalosa, tedy skandální. O čem je?
Snažím se přemýšlet o skandálu jinak. Jako o něčem, co může vzít člověk plně do vlastních rukou a podle libosti režírovat. Ten obvyklý společenský narativ skandálu je, že vás obrazně řečeno přitiskne ke zdi a jste vůči tomu bezmocní. Ale v mém klíči je to něco, čím se člověk sám baví a s čím si hraje. Dokážete ovládat pohledy ostatních a v tu chvíli se ze skandálu stává hra, kterou máte pevně v rukou.