Žít autenticky kdysi znamenalo vzepřít se pevně daným kulturním normám. Dnes se tento požadavek sám stal kulturní normou. Jak máme být sami sebou a zároveň pěstovat vztahy s ostatními?
„Stůj v řadě.“ „Přizpůsob se.“ „Žij stejně jako ostatní.“ „Buď malým šroubkem ve velkém soukolí.“ Dovedete si představit, že by milující rodiče, přející přátelé, osvícení učitelé, nebo dokonce terapeuti dávali mladým lidem na začátku životní dráhy podobné rady?
Přijďte na půlden zážitkových workshopů a inspirativních přednášek. Načerpáte novou energii a čerstvé nápady. Čeká vás:
V jednadvacátém století těžko. Jedním z nezpochybňovaných přikázání současné psychologie je být sám sebou. Ve výběrových řízeních i do běžných zaměstnání po nás žádají originalitu a autenticitu. Receptem na úspěch v mezilidských vztazích je nepotlačovat sebe sama. Okolní svět nám dává tisíce nástrojů, jak své pravé já vyladit navenek: playlistem na Spotify, filtrem na Instagramu, barvou proužků na ponožkách nebo vůní osvěžovače vzduchu, která tvoří dokonalou harmonii s naší osobností. Jedinečnost a její svobodné vyjádření jsou považovány za pozitivní hodnotu, zatímco konformita za příčinu individuální nespokojenosti i jeden z nástrojů útlaku v totalitních režimech.
Viriginia Woolf v jednom ze svých esejů ve sbírce Obyčejný čtenář skvěle popsala rozdíl mezi autentickým životem a bezmyšlenkovou konformitou: „Člověk, který si je vědom sám sebe, je od té chvíle nezávislý; nikdy se nenudí, život je mu příliš krátký a skrznaskrz ho prostupuje hluboké, ale umírněné štěstí. On jediný žije, zatímco jiní lidé, otroci ceremonií, nechávají život kolem sebe proklouznout jako sen. Jak se jednou přizpůsobí, jak začne dělat to, co ostatní, protože druzí to tak dělají, nejjemnějších nervů a ústrojí duše se zmocní letargie. Vše je pak jen vnější hra a vnitřní prázdnota, mdlá, necitlivá a lhostejná.“
Podpořte naši redakci a získejte přístup ke všem prémiovým článkům a řadu dalších výhod!