Střídavka je zbytečný strašák. Dětem stěhování za dobrý vztah s tátou stojí, zjistil sociolog
O střídavé péči se u nás většinou mluví jako o něčem, co děti ničí. Soudy a odbory sociální péče často zůstávají uvěznění v předsudcích a vnímají medializované a vyhrocené kauzy. Matky zase bojují s názory, že své děti „prohrály“. Podle výzkumu sociologa Petra Fučíka by ale děti, které byly vychovány ve střídavé péči, neměnily. Co na tomto uspořádání péče děti nejvíce oceňují a co je největší výhodou pro rodiče? Sociolog vysvětluje, co o střídavce ukazují výzkumy.
V Česku zatím relevantní data ke střídavé péči po rozvodu chybí. Proč jste se do výzkumu o střídavé péči pustil vy?
Dlouhodobě se věnuji sociologii rodiny a porozvodové adaptaci dětí. Přišla za mnou manželčina kamarádka, že se zrovna rozvádí, myslí si, že střídavá péče je blbost, a potřebovala by zjistit nějaké argumenty proti. Pustil jsem se do toho, začal jsem pročítat zahraniční výzkumy a dělat svoje rozhovory. Pak jsem přišel za tou kamarádkou s tím, že vlastně moc argumentů proti není. Ona odpověděla, že už na to taky přišla.
Děti ve střídavé péči mají pověst věčných cestovatelů. Neustálé stěhování mezi rodiči jim tedy nevadí?
Štve je to, samozřejmě. O stěhování vždycky mluví jako o problému, ale spousta z nich stejně tak bude říkat, že je štve chodit do školy. Když se jich zeptám, jak by to podle nich mělo být jinak, tak odpoví, že měli rodiče zůstat spolu nebo se měli rozvést dřív. V rozdělení péče by ale neměnily. Stěhování berou jako daň za to, že se jim podařilo udržet vztah s druhým rodičem, že jim nezmizel ze života. V takovém případě jsou schopni ho akceptovat, i když na něj nadávají.
