O rovných pracovních příležitostech se v Česku sice mluví, ale stále není vyřešený ani naprostý základ pro to, aby se (většinou) ženy s malými dětmi mohly vracet do práce, kdy potřebují. Těžko můžou zaměstnavateli slíbit, že v září nastoupí, když si do poslední chvíle nemohou být jisté, že jim dítě do státní školky vezmou. Na vině ale není vlna uprchlíků z Ukrajiny. Může za to spíše špatný systém.
Zuzana F. přihlásila svého syna do školky, kterou má kousek od domu v okrajové pražské čtvrti Kyje. Tři roky mu budou až v listopadu, nemohla tedy počítat se zákonnou povinností obcí místo pro dítě ve školce zajistit, ta platí jen pro děti narozené do konce srpna. „Chtěla jsem to alespoň zkusit, případně se domluvit, že by nastoupil až někdy v průběhu roku,“ popisuje dvaatřicetiletá žena. Hlásilo se 31 dětí, brali jich devět a její syn skončil třicátý pod čarou. S neúspěchem počítala, i když nečekala, že to bude až tak špatné.
Začala proto obepisovat soukromé školky a dětské skupiny v okolí. Jenže opět narazila. „Všude nám řekli, že mají plno nebo že se máme ozvat až v průběhu prázdnin. O místo se prý rodiče hlásí i rok dopředu. To jsem absolutně nečekala,“ říká Zuzana. V současné době vymýšlejí náhradní varianty, kdy by pracovala částečně z domova, jeden den by péči o syna převzal manžel nebo babička a doufá, že alespoň na dvě dopoledne v týdnu syna nakonec jedno z oslovených zařízení vezme.
Podpořte naši redakci a získejte přístup ke všem prémiovým článkům a řadu dalších výhod!