Jak mluvit s dětmi o sexu? Nevadí, když neznáme všechny odpovědi
Jak a kdy mluvit s dětmi o sexu? Vlastně to děláte už dávno a možná o tom ani nevíte. Sexualita je totiž velmi široký pojem. Rozhovory o sexu jsou vlastně konverzace jako každá jiná. Tady je pár praktických tipů, jak k tomu přistoupit beze studu a bez předsudků.
Velká část rodičovského strachu souvisí se sexualitou. Nejčastěji se bojíme toho, co říct, až se nás dítě zeptá, odkud se berou děti. Děsíme se, že nás dítě při sexu nedopatřením přistihne. A máme hrůzu ze situací, jako je ta, kdy stojíme s dítětem v obchodě ve frontě u pokladny a ono ukáže na kondomy a nahlas se zeptá: „Co to je?“
Zajímavé je, že tyto situace nejsou zdaleka tak časté, jak by se mohlo zdát, a klid a nadhled jsou v nich mnohem užitečnější než nějaké speciální znalosti. Ale vezmeme to pěkně popořádku. Jak se k těmto citlivým tématům vůbec postavit?
Sexualita je součástí života každého člověka. Ano, každého, a to už od narození, protože sexualita není jen sexuální aktivita, ale celá naše osobní sexualita, tělesnost a vztahovost. Zahrnuje naše emoce, hranice, komunikace, zdraví, postoje, které nás vedou, a hodnoty, které vnímáme jako důležité.
Fakt to musím udělat?
Bohužel, v předmětu „rodičovství“ není tenhle úkol z kategorie nepovinných. Sexualita je součástí života každého člověka. Ano, každého, a to už od narození, protože sexualita není jen sexuální aktivita, ale celá naše osobní sexualita, tělesnost a vztahovost. Zahrnuje naše emoce, hranice, komunikace, zdraví, postoje, které nás vedou, a hodnoty, které vnímáme jako důležité. Ano, tohle všechno je sexualita! Tato oblast se nedá vystřihnout z našich životů ani ze života našich dětí, život bez ní by ani nestál za to.
Sexualita těch nejmladších se projevuje nejen v dětské masturbaci (prosím vás, je to normální) nebo v dotazech, kudy se miminko dostalo mamince do břicha. Naše děti zjišťují, že mají genitálie, všímají si, že rodiny mohou vypadat různě a mít odlišné zvyky, ukazují nám svá přání a nelibosti (děti jsou odborníky na hranice!), vnímají, jak mluvíme o svých tělech a mnoha dalších věcech.
Není možné se tomu vyhnout. Protože i když se rozhodnete mlčet a „těmto“ tématům se vyhýbat, i tak tím budete formovat své dítě a dávat mu určitou zprávu o sexualitě, která na něj může mít postupem času negativní vliv.
A jak to máte vy?
Říká se, že měřítkem rodičovství není to, jak si umíte poradit se svými dětmi, ale jak si umíte poradit sami se sebou. A v tomhle případě je to stejné.
Nejprve je dobré si o sexualitě promluvit se sebou. Pokud je to pro vás obtížné téma, proč tomu tak je? Jak probíhala vaše vlastní sexuální výchova? Jaký byl přístup k tělesnosti u vás doma? Projevovali si vaši blízcí něhu? Respektovali vzájemnou autonomii? Jak se cítíte při rozhovoru s dítětem o těle, těhotenství, blízkosti, rozkoši? Čeho se při tom obáváte?
Také stojí za to, mluvit o tématu s ostatními dospělými. Podívejte se na pár profilů o sexuální výchově nebo se podívejte na blogy a weby, které se sexualitou zabývají. Osvojte si základní slovní zásobu, prolomte tabu, pokud nějaké vnímáte. Uvědomte si, že sexualita je běžné téma a na tom, zda a jak se k němu postavíme, mohou záviset naše vztahy, zdraví nebo celková spokojenost s naším životem.
Jak o „tom“ začít mluvit?
Vlastně… nechte to plynout. Stejně jako se s dětmi „nepouštíme“ do rozhovoru o počasí, hasičích nebo zvířatech. Prostě si jen povídáme. Život se odehrává sám a my si jen tak mimochodem povídáme. A když něco nevíme, zjistíme si to. Když zvolíme příliš složitý jazyk, dítě se zeptá. Nebo ho téma omrzí a vrátí se k němu samo třeba za měsíc.
Příležitosti jsou všude. Navštíví nás těhotná teta, v obchodě vidíme kondomy, míjíme reklamu na menstruační vložky, v pohádkách se objevují rodiny, čteme různé knížky. Neplánujeme přednášky ani vážné rozhovory, ale spíš si jen tak popovídáme.
Stydíte se mluvit se svými dětmi o sexualitě?
Ale co když se dítě neptá? I my můžeme klást otázky a vytvářet příležitosti k rozhovoru. „Víš, co to je?“„A proč to v té pohádce dělají?“ „Koho považuješ za svou rodinu?“ „Odkud se vzala ta štěňata?“ „Ptal ses, jestli si na to taky chce hrát?“ Můžete vybrat konkrétní pohádku nebo konkrétní film, koupit si knihu na dané téma nebo jít společně koupit menstruační potřeby.
Stává se ale i to, že jsme se celé roky tomuto tématu vyhýbali, a najednou si uvědomíme, že náš puberťák jede za týden na první prázdniny sám a my nevíme, jestli se ve škole něco dozvěděl o antikoncepci. To je také dobrý okamžik pro vytvoření příležitosti k rozhovoru. Atmosféra rozhovoru bude velmi záviset na vašem celkovém vzájemném vztahu a rozhovor by rozhodně neměl být nucený. Možná vám pomůže vybrat si chvíli, kdy budete mít čas pro sebe, ale budete mít méně očního kontaktu (např. jízda autem, procházka, společné vaření). Také je dobré začít obecnými otázkami, abychom se rovnou nedostali k osobním problémům, které nám mohou být trapné. Obecnou otázkou může být dotaz, jestli se téma objevilo ve škole v hodinách biologie, nebo co si teenageři myslí o sexuální výchově.
Ale jak o sexu mluvit?
Pravidla pro dobrý rozhovor o sexu s dítětem jsou stejná jako pro jakýkoli jiný rodičovský rozhovor. Může se nám zdát, že se chováme přirozeně, ale skutečnost může být během takových rozhovorů úplně jiná. Proto chci upozornit na několik věcí.
Upřímnost znamená, že se nevymlouváme na žádné čápy nebo miminka koupená v nemocnici. ‚Nemlžit‘ znamená také to, že nemluvíme o tom, že děti vznikají z mazlení nebo z lásky. Děti uvažují velmi racionálně. Po takových příbězích se pak mohou bát obejmout kamaráda, aby s ním neměly dítě.
Mluvte upřímně. Pokud je to pro vás obzvlášť těžké, můžete staršímu dítěti na rovinu říct, že s vámi o tom nikdo nemluvil, a tak asi nevíte, jak se to správně dělá, ale pokusíte se o to. Možná to pochopí i mladší děti. Upřímnost znamená, že se nevymlouváme na žádné čápy nebo miminka koupená v nemocnici. ‚Nemlžit‘ znamená také to, že nemluvíme o tom, že děti vznikají z mazlení nebo z lásky. Děti uvažují velmi racionálně. Po takových příbězích se pak někdy bojí obejmout kamaráda nebo mají strach ze své lásky k rodičům, protože se bojí, že s nimi budou mít dítě. Příběh o vzniku dětí „z lásky“ se vám může vymstít. Třeba ve chvíli, kdy se dítě dozví o problémech s otěhotněním své tety. Snadno by mohlo svému strýci říct, že tetu asi nemiluje dostatečně, když stále není těhotná.
Ani metafory nejsou nejlepší nápad. Spermie je prostě spermie, a ne semínko. Děloha je spíš takový váček, ne hnízdo. Je dobré odolat našemu pokušení vynášet morální soudy. Představte si, že se dítě ptá: „A kdo je ta paní, co stojí u silnice?“ Často ještě předtím, než jednoduše řekneme, že má sex za peníze, přejdeme přímo k tomu, co je na tomto světě správné a co je špatné. Přitom ani nevíme, co ta žena dělá a proč. Určitě bude zajímavější si s dítětem promluvit o tom, co si o něčem myslí, než mu hned na začátku podsouvat své vlastní hodnocení.
Když v rozhovoru s dítětem narazíte na téma, o kterém něco nevíte, je v pořádku se nad tím zamyslet nebo se k tématu vrátit. Je ale dobré se k tomu opravdu vrátit – třeba druhý den, nikoliv za rok. Se starším dítětem můžete hledat odpověď na otázky společně, ale určitě to spojte s mediální výchovou: najděte důvěryhodné zdroje a ověřte si, co se ve vyhledávači objevuje, když zadáte, co hledáte. Výsledky vyhledávání nemusejí být tím, co chcete dítěti sdělit nebo ukázat. Pokud se stane, že se objeví něco, co jste nechtěli, není to konec světa. Jednoduše dítěti vysvětlete, co jste právě viděli.
A ještě jedna věc: uveďte více možností. Odkud pocházejí miminka? Mohou pocházet i ze zkumavky. Jak se rodí miminka? Existují dva hlavní způsoby. Co je to rodina? To chápou lidé různými způsoby. Proč někdo nemá dítě? Existuje mnoho důvodů.
Může se také stát, že se dítě na něco zeptá pomocí nesprávné slovní zásoby. Není se nad čím pohoršovat, zeptalo se, jak umělo, nebo použilo slova, která někde slyšelo. Pro dítě je dobré dozvědět se, v jakých situacích by se určitá slova používat neměla. Vysvětlete mu to a navrhněte slova, která jsou považována za přijatelná.
Jsou rodiče, kteří se nejvíc bojí, že se jich dítě bude ptát na jejich intimní záležitosti a oni nebudou vědět, co mají dělat. Je v pořádku, když svému dítěti (a komukoli dalšímu) řeknete, že se vás tento problém týká osobně a že o něm s nimi nechcete mluvit. Nebo že máte pocit, že je to jen vaše (nebo vaše a vašeho partnera) věc. To pro vás může být velmi důležitá zkušenost, a zároveň tak dítěti ukážete, že je v pořádku rozhodovat o tom, co sdílet se světem.
A ještě jedna věc: uveďte více možností. Odkud pocházejí miminka? I ze zkumavky. Jak se rodí miminka? Existují dva hlavní způsoby. Co je to rodina? To chápou lidé různými způsoby. Proč někdo nemá dítě? Existuje mnoho důvodů. Až vyrostu, budu mít ženu? Možná ano, možná partnerku, nebo možná partnera nebo manžela, nebo třeba nebudeš. Díky tomu otevíráme dětské hlavičky rozmanitostem, které je zcela jistě potkají, a bude pro ně jednodušší, pokud nenarazí na něco, co vůbec neodpovídá jejich vidění světa.
Článek, který původně vyšel na Heroine.pl, přeložila Tereza Štvánová.
