Matky, které litují mateřství, byly dosud potichu. Jejich zkušenost je důležitá pro celou společnost
Nutí někdo ženy, aby ty děti měly? Jsou ty, co děti nechtějí, jen sobecké kariéristky? A kde jsou v celé té rovnici muži-otcové? Ženy, které děti nechtějí nebo mateřství litují, tu byly vždycky. Jen dosud nebyly slyšet. Jejich hlas byl slabý i kvůli věčným a často lichým argumentům, které se v debatě o podobách mateřství na jejich hlavy skoro vždycky snesou. Irena Buršová je ve svém komentáři rozebírá jeden po druhém.
„Lituji, že jsem se stala matkou.“ Každý podobný text vyvolá silné emoce. Mateřství je v naší kultuře totiž vnímáno jako něco posvátného. Od toho jsou přece ženy na světě – aby se staly maminkami. Říct, že jsem přivedla na svět bezbranné stvoření, ale později toho lituji, je vnímáno jako obrovská transgrese a tabu.
Reakce na toto téma jsou pestřejší a částečně se dělí podle genderu. Převážně ženy často děkují za otevření tohoto tématu. A rozhodně ne jen proto, že by to byly ony, kdo litují svého mateřsví. Mohou to být i hodně vyčerpané matky nebo kterékoliv ženy, které empatizují a soucítí s jinými, protože chápou, že lidský prožitek je složitý a rozmanitý.
