Soukromá škola není levná legrace, ani pro zřizovatele, ani pro rodiče. Navíc prostředí někdy ani neodpovídá školnému. „Krásné prostředí přitom děti formuje,“ říká zřizovatel sítě Královských škol Vratislav Nejedlý. „Nikdo ale nechce zvelebovat cizí budovu. Pomoct nám učit ve vlastním mohou investoři.“
Státní, nebo soukromou? Tuto otázku si při výběru školy klade čím dál víc rodičů budoucích prvňáků, a nejen jich. Počet soukromých základních škol a žáků, kteří je navštěvují, se za posledních deset let ztrojnásobil. Zatímco ve školním roce 2012/2013 podle statistik ministerstva školství v Česku působilo 105 soukromých základních škol pro 7300 dětí, o deset let později už bylo škol 298 a chodilo do nich 25 300 žáků. Pětina z celkového počtu soukromých základních škol je přitom v Praze a chodí do nich šest procent dětí z hlavního města. Pro srovnání – na Vysočině to není ani jedno procento.
Počty dětí v soukromých školách v Praze a okolí by byly nejspíš ještě o dost vyšší, kdyby měly tyto školy víc míst. Zároveň je pro mnohé rodiny brzdou i školné, obvykle přesahující deset tisíc korun za měsíc. Proč jsou soukromé školy v hlavním městě a okolí tak drahé? Jednoduchá odpověď – školních nemovitostí je málo a nájem v nich je drahý. „Je to stejné jako s bydlením. Zatímco někde v pohraničí si pronajmete krásný byt za deset tisíc, v Praze to bude stát trojnásobek,“ říká Vratislav Nejedlý, majitel dvou soukromých školek, dvou základních škol, jedné střední školy a gymnázia, které působí pod značkou Královské školy. Studuje na nich dohromady 1500 žáků.
Fond kvalifikovaných investorů, který investuje do inovací ve vzdělávání, do nákupu a modernizace školních budov a do transformace zastaralých objektů pro účely veřejné vybavenosti, například do sportovišť anebo firem organizujících volný čas dětí a studentů. Podléhá dohledu České národní banky. Minimální investice do fondu činí jeden milion korun. Roční zhodnocení se pohybuje kolem šesti až osmi procent.
Soukromé školy jen málokdy sídlí „ve vlastním“, většinou si budovy pronajímají, často od soukromých vlastníků. A náklady se samozřejmě promítají do školného. To platí i o mateřské a základní škole a gymnáziu Dino Schools of Prague, které do rodiny Královských škol přibyly v minulém školním roce. Sídlí v rozsáhlém komplexu budov postavených v osmdesátých letech minulého století společně s přilehlým panelákovým sídlištěm Petrovice. Chodby školní budovy tvoří labyrint, ve kterém se návštěvník snadno ztrácí. „Za nájem tady platíme 1 200 000 korun měsíčně. S tím, jak v posledních letech vyskočily ceny energií, jsme ještě dopláceli čtyři sta tisíc za teplo. Přirozeně bychom raději náklady na nájem nasměrovali do výuky,“ vysvětluje majitel Vratislav Nejedlý.
Soukromé školy dostávají státní dotaci na žáka, podobně jako ty státní. Ale to, co je odlišuje od škol státních, je nadstandardní způsob výuky, do které směřuje vybírané školné. Náklady mají vyšší třeba už jen proto, že se ve třídách netísní třicet dětí. „Konkrétně u nás učí v tandemu český a anglicky mluvící učitel, takže na poloviční počet dětí máme dvojnásobný počet dospělých, což je samo o sobě drahé,“ vypočítává Nejedlý. „Navíc rodiče od nás hodně očekávají. Nechtějí, aby se děti učily z dvacet let starých učebnic, takže se pořád pídíme po novějších a lepších, což nakonec znamená statisícové objednávky. K tomu platíme všelijaké výukové a další IT aplikace.“ Právě proto jsou rodiče ochotni platit školné. Z něj však ukrajuje nájem na školní budovy.
Budova, kde sídlí Dino Schools of Prague, je poměrně energeticky náročná, jak už budovy z období socialismu bývají. V létě se přehřívá, v zimě je potřeba vytápět i rozlehlé chodby, většinu místností osvětlují halogenové zářivky. A i přes pečlivou údržbu, nablýskané linoleum bez škrábanců a čisté bílé zdi je vidět, že dům pamatuje několik desetiletí a zasloužil by modernizaci. „Věřím tomu, že děti vychováváme nejen tím, co jim říkáme a co je učíme, ale také prostředím, které je obklopuje,“ podotýká Nejedlý. „Chtěl bych, aby tady na zemi byla kvalitní a hezká podlaha, a ne linoleum. Vyměnil bych světla za úsporné LED žárovky, okna odstínil předokenními žaluziemi, aby ve třídách nebylo v létě tak horko.“ Zlepšit by se dala i energetická bilance celé budovy. „Kdybychom střechu pokryli solárními panely, sníží se účty za elektřinu. Také by bylo možné svádět vodu z okapů do nádrže a zalévat s ní venkovní areál,“ plánuje majitel. Mimochodem, i venkovní prostory potřebují úpravy, momentálně se na budoucí zahradě a hřišti pro základní školu a gymnázium nachází hlavně poněkud posmutnělý trávník. Hřiště pro mateřskou školu je veselejší, ale tam není možné pustit rozjívené puberťáky.
Královské školy sice zatím žádnou budovu nevlastní, do jedné už ale přesto významně investovaly. Vila v pražské Troji, kde jsou jako v ostatních v dlouhodobém pronájmu, prošla zevrubnou rekonstrukcí a děti tam obklopují dřevěné podlahy a nábytek, vkusné dekorace vytvořené na míru, školní zahrada nabízí možnost aktivního pohybu malým i větším žákům, a navíc i prostor pro výuku venku.
Jenže, jak už zaznělo, ekonomicky nedává moc smysl investovat, když zhodnocujete cizí majetek. Královské školy proto plánují budovy, které využívají, nejen dál modernizovat, ale výhledově i kupovat s pomocí investičního fondu Educa, který Vratislav Nejedlý založil před dvěma lety. Fond, který do rozvoje Královských škol investuje, přináší investorům roční zhodnocení kolem šesti až osmi procent. „Neslibujeme nějaké rychlé výdělky, ale stabilní výnos. Jde o bezpečnou investici pro konzervativní investory, “ přibližuje Nejedlý. Školy, které byly původně zaplněné třeba jen z poloviny, se po modernizaci a rekonstrukci stávají mnohem atraktivnějšími, roste počet žáků a zájemců o studium a s vybraným školným se potom investice začíná vyplácet. Fond Educa není určen drobným střadatelům. Minimální investice do takového „fondu kvalifikovaných investorů“ je milion korun. Podléhá dohledu České národní banky. „Všechny naše investory osobně znám. Jsou to lidé, kteří chtějí, aby jejich peníze nejen bezpečně vydělávaly, ale také přispívaly k dobrému účelu,“ míní Nejedlý. Často jde o rodiče žáků z Královských škol, ale také o investory, kteří prostě fandí vzdělávání a chtějí se podílet na revitalizaci českého školství. „O tom, jak bude škola vypadat a jak se v ní bude učit, investoři nerozhodují,“ pokračuje Nejedlý. „Ale jsou to veskrze zajímaví lidé s náhledem do mnoha oborů, a jejich profesionální názor vás vždycky něčím inspiruje. Často se s nimi scházím a vyslechnu jejich zkušenost a pohled na svět.“
Plánovaný nákup budovy v Petrovicích spolkne zhruba dvě stě šedesát milionů korun, dalších zhruba padesát plánovaná rekonstrukce. „Momentálně tu máme tři sta šedesát dětí, potenciál budovy a areálu je ale určitě nejméně dvojnásobný,“ plánuje Nejedlý. „Teď aktuálně provoz dotujeme, ale jakmile se škola zaplní, dostaneme se na zajímavé zhodnocení. Je to vůči investorům i rodičům velký závazek, ale například naše základní škola v Troji má nyní několikanásobný převis zájemců o studium. Nevím, proč by to v Petrovicích nemělo být za pár let stejné.“