Na své dítě nemám právně nárok. Duhové rodiny jsou v šedé zóně, musí věci obcházet, říká Štípková
Marie Štípková je herečka, kterou můžeme vídat například na prknech pražského Švandova divadla. A je také jednou z tváří queer speciálu únorové tištěné Heroine. Její coming out se odehrál v bulváru a ačkoliv na divadle hraje i mužské postavy, v dramatice podle ní existuje jen minimum queer témat či rolí. Se svou přítelkyní Annou-Marií vychovávají malého syna, Marie na něj ale nemá právní nárok. Jak se dnes u nás žije duhovým rodinám, jak si rozdělují práce v domácnosti a s jakými problémy se denně potýkají?
Povídaly jsme si doma u herečky Marie Štípkové a její přítelkyně. Z původního rozhovoru s Marií se nakonec stalo příjemné povídání ve třech. A probraly jsme kde co od dospívání v Českém Těšíně přes studium na DAMU až po bizarní coming out skrz bulvár a hlavně rodičovství. Ve vedlejším pokoji totiž celou dobu spalo miminko, za kterým holky čas od času na střídačku chodily. Úplná normálka jako v jakékoli jiné rodině s malým dítětem. Škoda, že v mnoha aspektech tahle rodina jako „normální“ brána není. Ne přáteli, rodinou nebo nejbližším okolím, ale systémem...
Duhové rodiny u nás se pohybují v šedé zóně, přitom by stačilo tak málo a nemuselo by tomu tak být. Žádné tradiční rodině by to neublížilo a mnoha rodinám a dětem by to pomohlo. Co tedy vlastně znamená ono tolik skloňované „normální“? Musela jsem konstatovat, že večeře v rodině dvou mladých žen mi přišla jako ta nejnormálnější na světě: dobré jídlo, kočička, mimino, přezouvání do bačkor, kočárek v předsíni. Prostě „normálka“. Vlastně bych těžko hledala lepší definici „normality“ a normální rodiny.
