Lyžák je moc drahý. Rodiny šetří a přemýšlí, jestli děti na hory se školou poslat

Zima teprve začíná a na lyžáky školy jezdí až během února či března. Rodičům už ale teď chodí informace, kolik mají zaplatit. Někde týdenní kurzy vyjdou na čtyři tisíce korun, jinde i na deset tisíc. Pro spoustu rodin jsou tak nad jejich finanční síly a nemohou si je dovolit. Často si proto musí rozmýšlet, jestli svým ratolestem zaplatí týden na horách, nebo radši celoroční kroužek. A nebo také nic. Některé školy se snaží k lyžařským kurzům najít alternativní řešení, s pomocí přichází i zřizovatelé v podobě příspěvků nebo rodiny žádají o pomoc u sociálních fondů. Jindy zůstanou děti prostě ve škole. 

Týden na horách je luxus

Jak to letos udělají, přemýšlí i Dana Sedláčková, která s rodinou bydlí na pražském Zličíně. Její syn Aleš je v sedmé třídě a škola lyžařský kurz pořádá. Rodina sice nechce, aby zůstal odstrčený a nebyl v kolektivu, ale cena je vysoká. „Máme si do konce listopadu rozmyslet, jestli syn pojede, nebo ne. A rozmýšlíme se dost, protože máme zaplatit skoro deset tisíc korun za pět dní v Krkonoších,” popisuje Sedláčková, která má ještě mladší dceru Anežku. Její třída ale lyžařské kurzy ještě nepořádá. „Není to jen o tom, že zaplatíme za kurz, problém je hlavně to vybavení. Nějaké sice má a nějaké si půjčí, ale potřeboval by nové rukavice a helmu, to jsou další tisíce navíc a ty si půjčovat nechceme,” vysvětluje a dodává, že o lyžáku uvažují také proto, že syn hraje basketbal. „Radši zaplatíme basketbal na celý rok, kde bude trénovat dvakrát týdně a mít dostatek pohybu, než být týden na horách,” popisuje Sedláčková a není jediná, kdo takhle uvažuje. 

„Bohužel na lyžák nepojede. Škola chce do Rakouska a na to prostě nemáme ani peníze, ani vybavení na jejich dlouhé, široké a prudké sjezdovky. Na naše hory stačí, co má, ale do Rakouska je to podle mě málo,” naráží otec šestnáctiletého středoškoláka Tomáše Pavel Hlaváček na další položky, které s podobným kurzem v zahraničí naskakují. „Pochopitelně je tam všechno dražší, ale zase je tam jistota sněhu. Chápu školu, že chce jet do Alp a chápu i Tomáše, že chce se spolužáky jet, ale radši mu zaplatíme jiné aktivity než pár dní v Rakousku,” vysvětluje svoje důvody. 

Ani na lyžák, ani na školu v přírodě letos nejedou

I samotné školy přemýšlí, jestli vůbec mají lyžáky pořádat, nebo ne. Jednak kvůli loterii v podobě počasí, které je na českých horách těžko předvídatelné a ve vybraném termínu mohou třídy často jezdit akorát na blátě. A následně právě kvůli vysokým nákladům, které jsou s kurzem spojené. Letos tak žádný lyžák nebude například v Základní škole T. G. Masaryka ve Štětí na Litoměřicku. 

„Sice jsme ho plánovali, ale nakonec jsme ho pro malý zájem zrušili. Jednak rodiny kurz nechtějí, protože když se sečtou peníze za samotný kurz a vybavení, je to pro rodiče citelný zásah do rozpočtu. Pak také nemusí být kvůli počasí kam,” potvrzuje ředitelka Gabriela Hrušková. V letošním školním roce omezí také školu v přírodě a budou ji mít pouze ve čtyřech třídách, kde si to rodiče odsouhlasili. Ostatní i přes nabídku odmítli, zpravidla právě kvůli penězům. A to i přesto, že město na ni přispívá tisícikorunu. Další aktivity ve škole ale rodiny využívají naplno. „Kroužky máme plné a jsou zdarma. Snažíme se pořádat akce bez placení rodiči nebo něco levnějšího. S pořádáním lyžařských kurzů je to obecně s ohledem na vývoj počasí čím dál složitější. Variantou by tak mohlo být spíš něco jako sportovní kurz, třeba turistika, brusle a další sporty,” dodává Hrušková. 

Školy na horách nebo v jejich blízkosti nezřídka využívají možnosti, že na sjezdovky mohou pouze dojíždět a vracet se zase domů. Díky tomu ušetří za ubytování a mohou se počasí přizpůsobit. Lyžování takhle řeší například školy v Litvínově, Jablonci nad Nisou, Liberci a dalších podhůřích. 

Když se škola snaží, můžou rodiče ušetřit

Školy pro snížení nákladů pro rodiče mohou například spolupracovat s vybraným ubytováním pravidelně, domluvit se zřizovatelem, aby byla jeho podpora co možná největší, nebo plánovat výlet tak, aby byl cenově dostupný pro všechny, nikoli jen pro ty movitější. Některé školy volí například spolupráci s cestovní kanceláří, kdežto v jiných vše plánují učitelé. Jako například v Základní škole Dr. E. Beneše 1 v Šumperku, kde letos dojíždět nebudou a v blízkých Jesníkách se ubytují. Čtyři noci, plná penze, skipas a doprava ovšem vyjde rodiče na čtyři tisíce korun. „Finanční náklady se samozřejmě zvyšují, ale nabídka je dostatečná. Myslím si, že zákon trhu funguje, a pokud to školu a zřizovatele opravdu zajímá, je schopný ceny korigovat,” míní ředitel Jakub Dolníček. V jeho škole žáci letos pojedou na hory hned třikrát. Dva kurzy budou na druhém stupni a do „přezkáčů” se obují i děti prvního stupně v rámci školní družiny. 

„Zájem o lyžák u nás je a určitě je to i díky horám, které máme blízko,” míní ředitel, podle kterého by se školy měly snažit podobné kurzy pro děti pořádat co nejvíce. „U nás chceme podobné aktivity spíš rozšiřovat do zahraničí,” dodává Dolníček s tím, že v zimě zvažuje pořádat i nějaký alternativní týdenní sportovní kurz, protože podobné akce utužují kolektiv a rozvíjejí vztahy mezi žáky. Právě stmelování vztahů ve třídě, když jsou mimo školu, je podle ředitelů důvod, proč akce i přes různé nejistoty zachovat. Třeba i ve formě horské turistiky, kde by pro rodiče odpadlo kupování drahého vybavení i skipasů a zůstalo jen ubytování, strava a běžné zimní oblečení. 

Pomůže státní příspěvek?

Stát si uvědomuje, že lyžáky jsou v ohrožení a zvažují příspěvek, naposledy přes ministerstvo zdravotnictví. Prosadit se ho dlouhodobě snaží Asociace horských středisek, která s ním v minulosti na ministerstvu školství neuspěla. Podle ředitele asociace Libora Knota ale nejde jen o podporu lyžáků, ale i o další aktivity, které se na horách dají provozovat i v létě. Například jako v chrudimské základní škole Dr. J. Malíka, kde už desítky let rozvíjí preventivní program Spolu to dokážeme. Složený je z různých projektů, výukových seminářů v přírodě a sportovních kurzů, které fungují už od první třídy. Minimálně na týden tu žáci každoročně vyrazí mimo školu, ať už třeba na kola, sjíždění řeky, základy horolezectví nebo lyžování.

„Vždycky jsme se bavili o tom, že je to pro všechny sportovní kurzy a podporu letních aktivit typu škol v přírodě. Čili něco, co by mělo širší pojetí, a na podporu by tak dosáhlo více lidí na více formách aktivit,” dodává Knot, protože každý nemusí chtít lyžovat a na horách se čas dá trávit i bez sněhu, třeba výlety či jízdou na kole. „Hledáme nějaké rozumné řešení, aby to dávalo smysl, ale zatím se to nikam neposunulo. Je to dlouhodobý proces, který je spíš o tom si uvědomit, že se takové investice vrátí. Je třeba i rozumná podpora, částky nemusí být vysoké. Stačilo by možná přispívat i selektivně rodinám, které podporu potřebují,” vysvětluje ředitel Asociace horských středisek Libor Knot s tím, že je však otázka, zda by podobný návrh nespadl už pod Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Podklady pro to, že by velká část rodin podobné příspěvky využila, ukazují například data ze studie sociologické společnosti PAQ Research, která se na začátku roku věnovala dopadům zdražování spojených s válkou i vysokými cenami za energie. Podle ní téměř pětina rodin začne šetřit právě na vzdělání a začne omezovat výlety, kroužky, návštěvy muzeí, kupování knih nebo právě lyžařské výcviky. Společnost sice nemá data pro srovnání, jak na tom byly rodiny před rostoucí inflací, zvyšováním cen a válkou na Ukrajině, ale i tak lidé do peněženek sahají a vybírají, co zaplatí a co ne. Podle studie se navíc situace netýkala jen nízkopříjmových rodin, ale i těch s vyššími příjmy, které například omezily doučování a přípravy na zkoušky či výuku cizích jazyků. 

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.