Komu se hodí dělat ze samoživitelek fackovacího panáka
Ministryně financí naznačila, že jisté skupiny obyvatel, konkrétně samoživitelky, natolik běžně zneužívají sociální dávky, že se nevyplatí jim pomáhat. Stačí ale chvíli počítat, aby bylo jasné, že i kdyby lstivé ženy překonaly všechny systémové překážky, z rozpočtu nic neubude. Kde ubude, je důstojnost nejslabších.
Ministryně financí Alena Schillerová v rozhovoru s Prima CNN prohlásila, že není možné plošně pomoci samoživitelkám, protože je stát neumí definovat. Navíc tuto dávku prý leckdo zneužívá. Jako zdroj uvedla, že o tom „slyšela od lidí“. Navázala tím na slavnou tradici dobrých rad, které dávají čeští politici lidem ve složité rodinné situaci (nejslavněji asi Pavel Bělobrádek, který ale také později dodal omluvu).
Existuje možnost, že ministryně útok vypálila takříkajíc od boku. Druhá a výrazně pravděpodobnější možnost je, že kopnutí do samoživitelek je připravené. (Budu nadále užívat pojem „samoživitelky“, i když se v té situaci může ocitnout i muž. Je to zažitější slovo a věřím, že muži jedno generické femininum v záplavě generických maskulin zvládnou.) Útokem jsou jistě potěšeni konzervativci, kteří věří, že samostatně žijící žena jednoduše někde udělala chybu. A každý, pokud chce, nakonec ve svém okolí najde nějaký ten nesezdaný pár, který řešil, jak využít nabízené podpory. Je pak nesmírně lákavé následně odvozovat, že na každém šprochu pravdy trochu.
Nástroje zneužití
Smyslem argumentace Schillerové je obava, že díky neetickému chování určité skupiny lidí nebude stát schopen spravedlivě rozdělit sociální dávky a poškodí tím tak daňového poplatníka. Konkrétně pak říká, že některé ženy tají, že mají partnera (a s ním i vyšší životní úroveň), aby dosáhly na jinak nedostupné dávky počítané dle příjmu domácnosti. Čímž pouští žilou rozpočtu.
Zastavme se u samotného počtu lidí, kterých se toto obvinění týká. Kolik je samoživitelek? V roce 2016 jich ČSÚ identifikovalo 166 332, v roce 2018 jich už bylo 179 506. Trend je rostoucí; čísla zároveň nereflektují lidi bez domova, v azylových domech a podobně. Můžeme tedy odhadovat, že jich je dnes kolem 200 000. Na které dávky mají samoživitelky nárok – a jak se s nimi dá podvádět?
Porodné
Porod se finguje složitě. Porodné je navíc určené specificky pro nízkopříjmové matky, vyšší příjem vás nároku na něj zbaví. Jedná se o jednorázových 13 000 na první dítě a 10 000 na druhé.
Peněžitá pomoc v mateřství
Tady vás žádná zvláštní pomoc nečeká, a to nezávisle na tom, jestli žena vychovává dítě sama nebo ve větší domácnosti. Prostor pro podvod samoživitelstvím neexistuje, nárok má každý, kdo platil pojistné nebo splnil podmínky jinak (například studentky skrze soustavnou přípravu na povolání).
Rodičovský příspěvek
Je počítaný paušálně na každé dítě, má pevně danou výši a vaše příjmy ovlivňují jen to, jak rychle ho můžete čerpat. Čerpání je ale zároveň omezeno tím, že o dítě musí někdo neustále pečovat (s omezením využití jeslí nebo školky na 92 hodin měsíčně). Samoživitelka je tak v situaci, kdy buď najde někoho, kdo se o dítě postará, a může si částečně někde přivydělat, nebo má smůlu a nemůže příspěvek čerpat. Od ledna 2020 je příspěvek paušálních 300 000.
Mimořádná okamžitá pomoc, příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení
Dávka pro ty nejzávažnější životní situace. Je podmíněná tím, že dokazujete Úřadu práce naprostou nemožnost se uživit po zaplacení nejnutnějšího bydlení. Výpočty se pak vesměs točí kolem nutného životního minima (letos 2 490 Kč). Pokud nechcete žít v extrémní chudobě, a zároveň pod pravidelnými kontrolami úřadu práce, jsou podvody v této kategorii velmi nevýhodné. Zároveň se tato pomoc využívá jen zcela výjimečně.
Přídavek na dítě
Zde už je možné se záměrně dopouštět podvodu. Pokud skryjete před úřadem příjem partnera i jeho existenci, a budete dostatečně nízkopříjmovým rodičem, můžete získat dle věku dítěte 500 / 610 / 700 Kč měsíčně na dítě dle věku (0-6 / 6-15 / 16-26). V případě relativně dostupné zvýšené sazby se jedná o 800 / 910 / 1000 Kč měsíčně. Zatajit zde otce a skrýt tak příjmy domácnosti se zde může jakž takž vyplatit.
Příspěvek na bydlení
Příspěvek na bydlení dorovnává příjem domácnosti a náklady na základní zajištění ubytování. Počítá se z celkového příjmu domácnosti, kolik lidí v domácnosti žije a jaký poměr příjmu dáváte na bydlení. Díky zamlčení partnera lze celkový příjem domácnosti snížit a na dávky dosáhnout. Jak to může fungovat? Představme si modelovou samoživitelku. Bydlí v Ústí nad Labem, má jedno starší a jedno mladší dítě, kde na mladší ještě pobírá rodičovský příspěvek, na obě přídavky na dítě. Partner s ní nežije, a zároveň jí nedává žádné výživné. Její čistý příjem je tak třeba 13 710 Kč. Pro jistotu si teď vezměme k ruce kalkulačku. Pokud žije v bytě s nájmem 9 000 Kč a dalšími náklady 3 000 Kč měsíčně, má nárok na dalších 7 887 Kč měsíčně na bydlení. To už je pro rodinný rozpočet významná částka. Kdyby měla partnera, který by přinesl domů dejme tomu 18 000 korun –, dostane na bydlení 2 487 Kč. Přišla by tak o 5 400 Kč měsíčně.
Speciální příspěvek pro samoživitelky?
Neexistuje. A to přesto, že se jedná o stále rostoucí kriticky ohroženou skupinu přímo závislou na pomoci zvenku.
Co z toho vyplývá? Nástrojů, jak zneužít status samoživitelky, je velmi omezené množství. A to i proto, že stát – jak říká i ministryně – neřeší, kdo jsou samoživitelé. V systému je drtivá většina dávek plošná a jasná, podvádět s nimi nelze.
Realita je chudá
Výše jsme si už řekli, že samoživitelek je asi 200 000. V reálném světě jich na nějakou formu sociální pomoci mnoho z nich nedosáhne – má vyšší příjem, než jaký opravňuje k čerpání, jiné se potýkají s papírově vysokým příjmem skrze výživné, které ale partner neplatí.
Vraťme se na chvíli k naší modelové samoživitelce z Ústí. Žije s partnerem, kterého ovšem úspěšně dlouhodobě tají a který se zároveň vyhnul povinnosti výživného (například není otcem dětí) a nemá zájem využívat různé slevy na děti na daních. Tímto způsobem může žena podvodně získat asi 5 400 měsíčně. Znamená to také, že žije pod hrozbou kontroly a dokládá samostatnou domácnost.
Klub svobodných matek
Samoživitelkám namísto státu pomáhá řada neziskovek, z nichž nejviditelnější je Klub svobodných matek. Organizace poskytujeme samoživitelům finanční i materiální pomoc, právní poradnu, asistenci s vymáháním výživného i individuální sociální pomoc. Pomáhá rodičům v nouzi hradit např. nájem, obědy dětem ve školkách a školách, kroužky a zájmové aktivity, školy v přírodě a letní tábory; během koronavirové karantény klub ženám, kterým hrozila existeční nouze, zajistil nákup potravin.
Jaká jsou reálná čísla? V roce 2017 jedna samoživitelská domácnost průměrně získala 20 502 Kč sociálních dávek všeho druhu ročně. Můžeme předpokládat, že toto číslo se pro rok 2020 díky vyšší rodičovské, cenám bydlení i životních minim posune cca na 25 000 korun ročně (velmi štědrý skok o čtvrtinu). Tím by neúplné domácnosti vyčerpaly včetně všech důchodů typu vdovského 5 000 000 000 Kč.
Míra chybovosti (včetně podvodů, ale i příliš vysokých či dokonce příliš nízkých hlášených nároků) je v sousedním Německu kolem 3 %. Dejme tomu, že jsme na tom mnohem hůř, a míra chyb u nás bude dvojnásobná, tedy 6 %. I pokud se bude opravdu hodně podvádět, stát při míře chyby 6 % neprávem přijde o 300 miliónů Kč ročně. To jsou v kontextu rozpočtu státu malé peníze, ale samozřejmě by bylo hezké o ně nepřijít. Můžeme si za ně koupit třeba tři pandury, přispět na tři linky na toastový chléb nebo začít stavět kanál Dunaj – Odra – Labe s vizí, že za slabé dva tisíce let bude připraven.
Podstatné ale je, že realita podvádění je podle všeho mnohem méně závažná, než v našem nadsazeném modelu. Úřad práce při velkém zpřísnění podmínek v roce 2015 přišel na podvody za 100 milionů v celém rozsahu všech vyplácených dávek z celkových téměř 36 miliard. Nějakých 0,28 %.
Cena přísnosti
Už teď jsou platné podmínky, dle kterých musí samoživitelka dokládat skrze dokumenty, že bývalý partner v místě již nebydlí. Jak si asi dokážete představit, v případě komplikovaných rozchodů v kombinaci se sociálně složitou situací se často děje, že samoživitelka nedosáhne na nutné peníze, protože expartner jednoduše nespolupracuje na zajištění dokladu, že žije jinde.
Představme si, že stát nasadí ještě výraznější sledovací metody a začne skutečně kontrolovat, kdo s kým žije, chodit týdně do bytů a prohlížet boty. Pokud by byl výjimečně úspěšný, dokázal by srazit míru podvodů na polovinu. Vzhledem k částce, kterou by byl tak schopen ušetřit, je víc než pravděpodobné, že náklady na přísnější administrativní řízení by přerostly čisté finanční výnosy z takové akce.
Podvádějící samoživitelky nejsou pro rozpočet žádná hrozba. Naopak; řada z nich na dávky vůbec nedosáhne, padají do dluhových a exekučních pastí, jsou odkázány na soukromé charity k zajištění školních potřeb, na tábory se jejich děti nepodívají. A existuje i důvod, proč až 60 % prostitutek jsou samoživitelky: propadly sociálním systémem. Tím stejným sociálním systémem, který prý systematicky zneužívají.
Šetřit zde je pak nejen nelidské, ale i neekonomické. Jakmile člověk dopadne na úplné dno bezdomovectví, je velmi těžké s ním pracovat. Azylové domy stojí hodně. Ještě komplikovanější je ale situace dětí: pěstounská péče nemá dostatečnou podporu a provoz dětských domovů je drahý. Přesun dítěte od samoživitelky do dětského domova vyjde na 423 720 korun ročně. Zcela určitě také nepředstavuje pohodlnou cestu do dospělosti plné spořádané práce a placení daní – až 70% jich vstupuje na úplně jinou dráhu života. Prodělávají tím tak všichni od státní pokladny po reálné lidi.
Kdo neprohrává, je politik, v tomto případě ministryně financí, kdo opět odvedl pozornost od svých problémů a nechává jednotlivé skupiny obyvatel bojovat mezi sebou. Současný systém sociální pomoci je hrubě nedostatečný a neflexibilní. Odkládat změny na dobu, až se „zbavíme všech podvodníků“ nebo rovnou naznačovat, že jsou podvody s tajením partnera rozšířenou praxí s reálným dopadem na státní rozpočet, je populismus, který útočí opět na ty nejslabší.
