Gymnázium bez biflování? Když se chce, jde to

Čtyřleté Gymnázium da Vinci v Dolních Břežanech u Prahy vzniklo před deseti lety, letos z něj vycházel šestý ročník maturantů. Nemířili zdaleka jen na klasické obory Univerzity Karlovy, kam se pražští maturanti hlásívají, jako jsou medicína nebo právo. Někteří byli přijati třeba na studium biomedicínské techniky a bioinformatiky na ČVUT, na matematiku na University of York v Anglii, ale také například na obor dřevařství na České zemědělské univerzitě či design na Aalto University ve Finsku. Zájmy a aspirace absolventů jsou velmi pestré – a z velké části je to dané i tím, jak se ve škole vyučuje.

Možnost specializace

Většina klasických gymnázií od studentů vyžaduje, aby se od první do poslední chvíle věnovali široké škále předmětů, a to do poměrně velké hloubky. „My na to jdeme jinak, přičemž využíváme možností, které nám dává státem schválený rámcový vzdělávací program pro gymnázia. Základy všech předmětů se u nás učí první dva roky, další dva roky pak mají všichni povinně češtinu, cizí jazyky a tělocvik a zbytek rozvrhu si mohou nakombinovat z volitelných předmětů a seminářů,“ popisuje místní systém ředitel Jiří Bureš. Projektové týdny a volitelné semináře mají navíc studenti už od prvního ročníku. „Každý student tedy získá povinný základ k maturitě, ale brzy se může specializovat a opravdu vyniknout v tom, co ho baví. Kdo netuší, kterým směrem se dát, tomu se věnuje naše kariérová poradkyně.“

Studenti Gymnázia da Vinci si také mohou vybrat, jakým způsobem studium zakončí. Ministerstvo školství už několik let umožňuje novou podobu „zkoušek dospělosti“ – maturitní práci s obhajobou. „Někdy student maturuje například z psychologie a vyhodnotí si, že v rámci přípravy na přijímačky na vysokou se mu vyplatí naučit se jako na klasickou maturitní zkoušku s otázkami v klobouku. Další ale raději napíšou a obhájí práci, protože tím rozvíjejí jiné, pro ně smysluplnější dovednosti,“ vysvětluje Jiří Bureš.

Slovní hodnocení namísto známek

Jednou z domén Gymnázia da Vinci je zapojování studentů do chodu školy. Pokud je ve výuce něco zaujme, mohou například navrhnout, aby škola uspořádala seminář. „Tak vznikl v poslední době třeba seminář o dystopii v literatuře nebo o kávě jako kulturním fenoménu,“ usmívá se ředitel.

Škola je soukromá, vybírá proto školné. Nestudují na ní ale zdaleka jen děti z bohatých rodin, protože uděluje i stipendia, která – vzhledem k tomu, že jsou její studenti po celou dobu studia hodnoceni výhradně slovně – nejsou vázána na prospěch, ale na přínos studenta komunitě.

Silou i slabinou školy je její umístění. Na jednu stranu je to sem z centra Prahy daleko, na druhou stranu ale areál zahrnuje i prvky, na které jinde není prostor, třeba vlastní krytý bazén nebo rozsáhlou zahradu. „Už za pár let budeme mít k dispozici i internát,“ dodává ředitel Jiří Bureš.