Zážitkový den plný relaxace i sdílení. Vstupenky na Feel Good jsou v prodeji!

Až ve škole jsem zjistila, že ne každý táta se opíjí. Učila jsem se tajně pod peřinou, říká dcera alkoholika

„Chodila jsem doma po špičkách, abych tátu nevzbudila, protože potom řval, bil mámu a někdy přijela i policie.“ Tak vypadalo dětství Slovenky Terezy, která je dnes už dospělá úspěšná žena s vlastní rodinou a skvělou prací. I proto, že se jí samotné daří, dokáže o alkoholismu svého otce otevřeně mluvit.

To, že se její otec pravidelně opíjí a kvůli tomu potom řve, rozbíjí věci a ubližuje mámě, Tereza brala jako běžnou součást svého života.Foto: Shutterstock

„Negativních zážitků bylo opravdu hodně. Zjevně jsem ty situace velmi silně prožívala, protože si mnohé z nich pamatuji dodnes. Mezi mé vzpomínky patří křik, hádky a strach, aby se otec neprobudil, aby pod vlivem alkoholu nevyváděl,“ sdílí Tereza svoje nejranější vzpomínky. „Byla to doba, kdy rodiče o takových věcech se svými dětmi obecně moc nemluvili. Bralo se to jako fakt – táta pije, tečka. Když se na to dívám jako dospělá, je to pro mě nepochopitelné.“

To, že se její otec pravidelně opíjí a kvůli tomu potom řve, rozbíjí věci a ubližuje mámě, tedy brala jako běžnou součást svého života. Když ale byla na prvním stupni základní školy, zjistila z hovorů s kamarádkami, že jejich tátové to mají jinak: občas se napijí na večírku a pak je s nimi legrace. „Tehdy jsem si uvědomila, že k tomu nemám co říct. Dodnes si pamatuji ten pocit, kdy se mi chtělo brečet. Před časem jsem potkala jednu z těch spolužaček a řekla jí o tom. Celé dětství jsem se bála, co by se stalo, kdyby zjistily, že můj otec je alkoholik. Nebo jsem si říkala, že to možná všichni vědí, a třeba proto mě vnímají jinak. Strašně jsem se za něj styděla,“ vypráví.

Stud a obavy, že by ji kamarádky odsoudily, kdyby „to“ věděly, vedl k tomu, že se raději sama izolovala. Přestala mluvit, stahovala se z kolektivu, mezi sebe a ostatní postavila pevnou zeď. Stejně tak se chovala i v partnerských vztazích. „Zvykla jsem si nedůvěřovat lidem. Bylo velmi těžké se ke mně dostat. Bála jsem se, že mi někdo ublíží,“ popisuje Tereza. „Opačná krajnost byla, když jsem se později zamilovala do kluka vyšší postavy, kterého jsem zase viděla jako svého ochránce. Myslím, že ani to nebyla láska, ve skutečnosti jsem jen hledala pocit bezpečí, ale na tom se vztah stavět nedá. Když se se mnou rozešel, zhroutil se mi svět.“

Co Tereze pomohlo, aby se vymanila z toxického prostředí, kde vyrůstala? Jak poznamenal alkoholismus její otce vztah s oběma rodiči? A jak Tereza zpětně svou zkušenost hodnotí? To se dozvíte v rozhovoru z Denníku N, který přejal a přeložil web Heroine.cz.

Popup se zavře za 8s