Sklenička dvě a bylo líp. S pitím bojovala i autorka scénáře Zápisníku alkoholičky, psala ho za covidu

„Vyrůstala jsem v rodině, kde byl alkohol neustále. Moje první ochutnání proběhlo v patnácti letech.“

„Moje manželství skončilo rozvodem, který se táhl roky. Jediný únik od toho všeho pro mě začala být lahev vína.“

„Pila jsem vždy po večerech, přes den nikdy.“

„Můžu vás ujistit, že tyhle ženy nejsou žádné trosky ani ztracené případy, ale učitelky, soudkyně, lékařky, studentky, maminky, babičky i mladé holky. Závislost si rozhodně nevybírá,“ píše v textu pro časopis Heroine scenáristka Marta Fenclová. Ženskému alkoholismu se věnuje dlouhodobě a podobných příběhů slyšela desítky. Jeden si navíc také na vlastní kůži prožila, i ona sama v jednu dobu v  případě problémů sahala po skleničce. Možná i proto se rozhodla napsat filmový scénář podle blogu Zápisník alkoholičky, s jehož autorkou Michaelou Duffkovou se léta zná.

 „Před pěti lety jsem si po jednom takovém ztraceném dni v kocovině řekla, že tohle už nechci. Nepřestala jsem pít ze dne na den, ale postupně. Chvíli trvalo připustit si, že bych mohla mít problém. A že už tohle dál opravdu nechci,“ popisuje Fenclová svoji cestu ke střízlivosti. Cesta Duffkové, kterou v dlouho očekávaném filmu ztvárňuje herečka Tereza Ramba, byla jiná. Do problémů s alkoholem spadla rychleji a následky byly mnohem tvrdší.

Jak poznat, že někdo blízký už pije víc, než může zvládnout? Jak s ním o tom mluvit a jak ho podpořit ve změně? Malá nápověda: říct „tak teď už si s námi můžeš trochu dát!“ není nejlepší nápad a „bezpečné pití“ neexistuje pro nikoho z nás. Více v textu na Heroine.cz.