Na pobřeží i ve vnitrozemí. I z Česka lze přispět k ochraně mořských korálů

Světové korálové útesy podléhají zkáze, koráli vymírají. Pokud se nepodaří situaci zvrátit, bude to znamenat ekologickou katastrofu. Jak zaznělo v předchozím článku věnovaném tomuto tématu, koráli se svými pevnými schránkami utvářejí jeden z nejbohatších mořských ekosystémů, na kterém je závislé obrovské množství živočichů. A ač si to většina z nás neuvědomuje, jejich existence má přímý vliv i na lidské bytosti, byť třeba žijí daleko od mořských břehů kdesi ve střední Evropě.

A jak už to na této planetě bývá, platí to i naopak. Všichni ve svých běžných životech ovlivňujeme ekosystém oceánů i korálových útesů lemujících mořská pobřeží. Co můžeme dělat pro jejich ochranu?

Podle Jana Freidingera, vedoucího biodiverzitní kampaně ekologické organizace Greenpeace ČR, decimuje korálové útesy především kombinace těchto tří vlivů – znečištění oceánů, změna klimatu a nadměrný rybolov. Je čas se zamyslet, jak se na nich můžeme podílet co nejméně.

Přirozené prostředí korálových útesů, které do své současné podoby rostly stovky let, čelí stále většímu znečistění. Oceány samozřejmě znečišťuje rybolov, lodní doprava, o nehodách tankerů nemluvě. Celých 80 % veškerého znečištění má ovšem na svědomí lidská činnost na pevnině. Že je to problém přímořských států a my v české kotlině jsme z obliga? Tak snadné to není.

Vědci sice největší podíl na znečištění oceánů přisuzují asijským zemím v čele s Čínou, jenže odběrateli jejich všemožného zboží je doslova celý svět. Vždyť co to nadělalo problémů, když se logistické řetězce z Asie na moment zastavily v době pandemie. Co všechno najednou nebylo ve „vyspělém světě“ k sehnání. Asijské fabriky vyrábějí i pro nás a znečišťují i za nás, to je bez debaty.

Nabízí se zamýšlet se nad vlastní ekologickou stopou. Upřednostňovat zboží vyrobené blízko a z lokálních surovin. Snižovat spotřebu energií z fosilních zdrojů, nutně nejezdit všude vlastním autem, využívat hromadnou dopravu, více chodit pěšky. Výfukové plyny přímo znečišťují oceány (smog a nečistoty z pneumatik stékají ze silnic do půdy, z půdy pronikají do podzemích vod a řekami doputují až do moří), a navíc ještě urychlují globální oteplování. Jeho zastavení je přitom obecně jednou z hlavních podmínek, má-li lidstvo zkázu korálů, kterou způsobilo, zastavit.

Co se týče znečištění planety, samostatnou kapitolou jsou plasty. Stačí táhnout pytel plastového odpadu běžné české rodiny do žlutého kontejneru a hned se vtírá pocit, že množství tohoto materiálu se vymklo kontrole. Každý den je ho víc a víc i v mořích a oceánech, ve kterých pochopitelně nijak nemizí. Naopak, pluje po hladině, vytváří celé „ostrovy odpadků“.

„Chceme-li chránit ekosystémy korálů, je třeba také omezit spotřebu ryb a mořských plodů a s tím spojené ‚přelovování‘ oceánů. Kupovat jen takové ryby a mořské plody, jež nebyly loveny vlečením obřích sítí po mořském dně, které za sebou zanechává jen spoušť,“ upozorňuje Jan Freidinger.

Nadměrný a bezohledný rybolov poškozuje korálové útesy mechanicky, rybářské lodě navíc přispívají ke znečišťování oceánů. Některé rybolovné techniky jsou doslova destruktivní. Rybolov za pomoci vlečných sítí, takzvaný bottom trawling, je jednou z nich. Obří sítě jsou lodí taženy po mořském dně a ničí při tom vše, co tam žije a roste. Ekologické organizace tuto techniku rybolovu přirovnávají k pálení deštných pralesů.

S výběrem v supermarketu může pomoci certifikace. Divokých ryb se týká certifikát MSC. Vydává jej mezinárodní nezisková organizace Marine Stewardship Council a potvrzuje tím, že je rybolov udržitelný a probíhá bez narušování mořských ekosystémů. Certifikát MSC má poskytovat záruku zachování přirozené populace mořských živočichů. Není samospásný, ale nabízí alespoň základní záruku, že se daný producent vyhýbá nejhorším rybolovným praktikám.

Je tu čas dovolených, kdy se řada z nás přiblíží korálům na dosah. Sahat na ně bychom ale rozhodne neměli, ani je při šnorchlování omylem poplácávat ploutvemi, či z nich dokonce odlamovat kousky na památku. Za to v řadě destinací hrozí i tučné pokuty. Schránky korálů rostou velmi pomalu, co je odlomeno za vteřinu, dorůstá roky. Při koupání a potápění v moři je zkrátka třeba chovat se uvědoměle a ohleduplně, korály neničit a nesahat na ně. Jen se dívat.

Naopak přírodní produkty, například s obsahem minerálních filtrů, jako je oxid zinečnatý a oxid titaničitý, by měly být pro korály i životní prostředí neškodlivé. Problematika je samozřejmě složitější a rozhodně je rozumné si ji nastudovat a vybírat opalovací krémy nejen podle ochranného faktoru a ceny, ale také podle jejich složení. Tak aby chránily naše zdraví, a neškodily přitom křehkým mořským ekosystémům.