Na tělák nejdu! Mnoho dětí na základní škole neudělá ani kotrmelec. Co s tím?

„Moje vzpomínky na tělocvik na základce se řadí do stejné kategorie zážitků jako zkoušení před tabulí, rovnice o dvou neznámých a UHO ve školní jídelně. Naše tělocvikářka byla dáma, která projevovala averzi vůči dospívajícím dívkám. Nikdy jsme ji nezahlédli udělat rychlejší krok nebo pohyb, ale o to zaníceněji na nás ječela, když se nám nedařil výmyk nebo svis vznesmo,“ vzpomíná na hodiny tělocviku na základní škola Barbora Vajsejtlová. Dnes, zhruba o čtvrt století později, už svis vznesmo chce po svých žácích skutečně málokterý učitel. Většina z nich by popravdě byla ráda, kdyby jejich svěřenci zvládli aspoň kotrmelec bez poranění krční páteře.

Přes 40 procent dětí se z tělocviku pravidelně omlouvá. S tím úzce souvisí i narůstající nadváha a obezita. Státní zdravotní ústav uvádí, že jen ve věkové skupině 13 až 17 let stoupl od roku 1996 do současnosti podíl teenagerů s nadváhou z desetiny na čtvrtinu. Děti a dospívající by se měli aktivně hýbat aspoň hodinu denně – ale toto doporučení plní jen 14 procent z nich.

Tělocvik to nezachrání, protože děti ho často považují za nudný a zbytečný předmět. Příčin, proč obliba tělocviku ve školách stále klesá, je podle jednoho ze zakladatelů projektu Trenéři ve školách Antonína Baráka hned několik. „První je v rodinném zázemí dítěte. Pokud dítě nemá doma odmala pozitivní vzor a není vedeno k pravidelnému pohybu, není pro něj jednoduché vystoupit z jakési komfortní zóny a pravidelně být aktivní.“ Dalším důvodem je podle Antonína Baráka často prostředí, které nabízí dětem pohybové aktivity. Velmi často tlačí na aktuální výkon, porovnává děti mezi sebou a bohužel nevede děti k tomu hlavnímu: „Tím je silný, emotivní prožitek z pohybových aktivit. To je cesta, jak ukázat dětem pohyb v zábavné a zajímavé podobě, kterou začnou časem ony samy vyhledávat.“

Jedním ze způsobů, jak dětem znovu znormalizovat pohyb, je i jeho zahrnutí do běžného průběhu školního dne. Zjednodušeně řečeno: aby se děti hýbaly, nemusejí se kvůli tomu převlékat do tepláků a nastoupit do tělocvičny. Co všechno mohou školy udělat pro to, aby děti pořád jenom neseděly? Existují už dnes školy, kterým leží fyzická aktivita dětí na srdci? A jaké mají výsledky?