Je mu 10, má IQ přes 150 a zkouší už pátou základku. Pro mnohé školy jsou nadané děti spíše problém

Dnes desetiletý Adam byl odjakživa „jiné“ dítě. V roce mluvil ve větách, ve třech letech se sám naučil číst – a protože v té době s rodinou hodně cestoval, naučil se to čtení rovnou i v angličtině. Nejprve navštěvoval dětskou skupinku, kde bylo jen pár dětí a vychovatelky měly dost času. Ve státní mateřince už to bylo horší. S blížícím se zápisem do školy Adamova máma Markéta raději navštívila pedagogicko-psychologickou poradnu, aby jí doporučili, kam syna zapsat. Podle testů má IQ 150 a víc. „Všude jí pogratulovali k mimořádně nadanému dítěti a jedním dechem dodali – to ale nebudete mít jednoduchý život. O pět let později to Markéta může jen potvrdit,“ píše Lucie Kocurová v textu o nadaných dětech na základních školách.

Adam prošel už několika základními školami, rok pobyl i na domácím vyučování. „V každé škole se vedení napřed tváří, že umějí pracovat s mimořádně nadanými. Ale už po pár týdnech si na něj stěžují, že je drzý, neposlouchá, nedává pozor, nerozumí si s dětmi. Už nevím, co dělat,“ svěřuje se Markéta. Josef Roušar, který pracuje jako učitel a koordinátor podpory nadání v Pardubickém kraji, vysvětluje, že situace podobných dětí je v mnohém velmi složitá. „Představte si průměrného člověka, který má IQ 100, jak musí každý den docházet do zařízení, kde jsou lidé s IQ 50 a všechny činnosti jsou přizpůsobené jim. Co ho tam bude zajímat? Jak si tam najde kamarády? Dospělý by z takové situace utekl, ale dítě nemůže.“ Musí se vyrovnávat s tím, že má jiné zájmy a potřeby než ostatní děti, a že ho často nechápou ani učitelé. „Ty děti mají něco, čemu bychom mohli říct ‚intenzivní nervová soustava‘. Tvoří se jim víc synapsí, vzruchy běhají rychleji, vnímání i emoce jsou intenzivnější, je jich víc, přicházejí rychle,“ vysvětluje psycholožka Andrea Štefáčková. „Systémově není podpora nadaných v českých školách dobře uchopená. Pro veřejnost už to začíná být trochu téma, ale ve třídách jsou to pořád jen jednotlivci, střípky, ostrůvky pozitivní deviace.“

O zlepšení podmínek pro nadané se snaží například Projekt Synapse. Ten poskytuje školám a učitelům školení, metodické vedení, pomáhá jim do výuky zavádět opatření, která pomohou nejen nadaným, ale nakonec i celé třídě, jako jsou například gradované úlohy, kdy si každý žák může zvolit, jak složité úkoly chce v rámci tématu řešit. Jednou ze zapojených škol je i Křesťanská mateřská a základní škola Noe v Pardubicích. Zřídili pozici koordinátorů nadání, pracují s malými čtenáři z mateřské školky a umožňují těm, kteří jsou napřed, aby si v hodinách pracovali na svých projektech. Co je k tomu vedlo a jak se jim opatření zatím osvědčila? A je možné vytvořit prostředí vhodné i pro nadané děti skutečně v každé třídě? Přečtěte si na Heroine.cz.