Obézní lidé vědí, že jsou obézní. Výsměch jim k cestě za zdravějším tělem nepomůže
Dnes je Světový den obezity – chronického onemocnění, které postihuje čím dál tím víc lidí po celém světě, a to i v zemích, kde to ještě donedávna nebyl problém, jako je například Čína. Dnes se mezinárodní vědecké týmy a organizace snaží přitáhnout k obezitě pozornost – a mimo jiné zdůrazňují, že když se obézním lidem vysmíváme, spíš tím komplikujeme cestu k systémovým řešením.
Jen málokteré skupině lidí se na internetu ostatní vysmívají s takovým gustem jako lidem s nadváhou či obezitou. Pokud se jich někdo zastane, schytá to rovnou s nimi. Komentující jako by nechtěli pochopit, že odmítnutí fatshamingu neznamená adorování obezity a hyperkorektnost. „Říká se tomu falešná dichotomie. Máme tendenci vnímat svět černobíle, v binárních kategoriích jako dobrý/špatný, zdravý/nezdravý apod., protože je to pro náš mozek pohodlnější. A touto zjednodušující optikou posuzujeme i fenomény, které se na buď/anebo zredukovat nedají,“ píše novinářka Kateřina Paterová.
Boj proti obezitě není lehké vést a už vůbec ho není lehké vyhrát. Co ale určitě nepomáhá je stigmatizace lidí, kteří sami se svou váhou bojují. „Když západní svět čelil v 80. letech minulého století epidemii nového viru, který dostal označení HIV, odborníci poměrně záhy začali upozorňovat na důležitou skutečnost. A to, že jedním z účinných nástrojů boje proti dalšímu šíření je destigmatizace a systémová prevence diskriminace,“ píše Kateřina Paterová. „Nejde ani tak o to, co si myslíme o drogově závislých a queer lidech, tedy skupinách, u kterých hrozí největší riziko nákazy. Chceme-li proti epidemii bojovat, zesměšňováním, opovrhováním a diskriminací docílíme přesného opaku.“
Bohužel stejně racionálně jako k HIV nejsme schopní nebo ochotní přistoupit k obezitě. Obezita je multifaktoriální onemocnění, ke kterému přispívá jak genetika, tak i životní styl. „Rozličné výzkumy se shodují, že za rozvoj obezity může ze 40 až 70 procent genetika, která ovlivňuje i rozmístění tuku v těle. A genetika nám pomáhá, případně hází klacky pod nohy v případě, že se rozhodneme tělesnou váhu redukovat,“ vysvětluje Paterová. Navíc i moderní způsob života se vyznačuje čím dál nižší fyzickou náročností: „Aktivní pohyb tak musíme často do naší každodenní rutiny vkládat plánovaně a uměle, protože jsme z ní jeho přirozenou formu poslední dekády intenzivně vytlačovali.“
Jaké další faktory k rozvoji obezity přispívají? Jak se k obézním lidem stavějí lékaři a další zdravotníci? Jak je možné lidem trpícím obezitou skutečně efektivně pomoci? Dočtete se na webu Heroine.cz.
