Lidé si zvykli na slovo hostka, přátelstvo je další krok. Oslovení dámy a pánové nestačí, zní z Pride

Před nedávnem se na Facebooku rozhořela třaskavá diskuse v návaznosti na váš e-mail podporovatelům Prague Pride, v němž jste je nazvali „přátelstvem“. Později jsem na Instagramu zahlédl výrazy „kámošstvo“ nebo „diváctvo“. Proč Prague Pride používá střední rod při označení plurálu?

Nemyslím si, že jde o vyloženou novinku. Mám pocit, že ve veřejném prostoru diskuse o využívání jazyka probíhá déle, než jsem já sama na světě. Povedlo se například lidi uvyknout, že se říká zaměstnanci a zaměstnankyně, studenti a studentky nebo že existuje slovo hostka. Když se tohle slovo objevilo, jako by nastala apokalypsa. Teď mám pocit, že debata okolo něj skončila a lidi ho tak nějak berou. S tím, jak se vyvíjí naše chápání lidství, se zkrátka objevují lidé, kteří se s množinami muž a žena neidentifikují. Tím pádem přirozeně vznikají tendence k hledání jiného, nebinárního jazyka. Protože jazyk je v prvé řadě odraz naší zkušenosti. S jeho pomocí popisujeme naši realitu a snažíme se to dělat tak, aby nám druzí rozuměli. Uvědomujeme si, že naše publikum se do „dámy a pánové“ nevejde. Proto hledáme jazyk, kterým dokážeme oslovit opravdu všechny.

Je ta skupina lidí, která do binárních škatulek nezapadá, dostatečně velká, aby se jazyk musel měnit?

I kdyby to bylo jen kvůli pár lidem, tak to podle mě potřeba je. Je to, jako bychom se ptali, zda v domě potřebujeme rampy, když tam žije jen jeden vozíčkář – i když samozřejmě nechci srovnávat situaci nebinárních lidí s problémy lidí s hendikepem. Současně si ale myslím, že ta skupina dost velká je, a mám pocit, že se zvětšuje. Čím víc máme příležitost žít svobodně, tím víc se v nás objevuje potřeba definovat autenticky sebe i svůj život. A to říkám jako cis žena, takže referuju o něčem, co vidím, ne o tom, co znám.