Slova kámošstvo nebo diváctvo nejsou przněním češtiny. Nebinární jazyk je potřeba, zní z Prague Pride

„S tím, jak se vyvíjí naše chápání lidství, se zkrátka objevují lidé, kteří se s množinami muž a žena neidentifikují. Tím pádem přirozeně vznikají tendence k hledání jiného, nebinárního jazyka. Protože jazyk je v prvé řadě odraz naší zkušenosti. Uvědomujeme si, že naše publikum se do „dámy a pánové” nevejde. Proto hledáme jazyk, kterým dokážeme oslovit opravdu všechny,“ vysvětluje v rozhovoru na webu Heroine.cz Veronika Dočekalová, ředitelka programu festivalu a zároveň vedoucí LGBT+ komunitního centra v Praze.

Stejně jako způsob oslovování se mění i některé symboly festivalu, například už klasické barvy duhy na vlajce doplní klíny v různých barvách. „Panovaly názory, že v té duze je obsaženo všechno. Problém je, že my si sice můžeme myslet, že v ní všechno je, ale pokud se najdou lidé, kteří se v ní nevidí, ten symbol ztrácí svůj význam. A  proto je dobré, aby vznikl nový. Někdy to starší lidé vnímají jako výčitku. Mají pocit, že jim někdo má za zlé, že toho nevybojovali dost. Ale tak to není. Svět se prostě neustále mění,“ zdůrazňuje ředitelka programu Dočekalová.

Jednu velkou změnu pocítil v postcovidových letech i samotný Prague Pride. Začali se ho ve větší míře účastnit i velmi mladí lidé. Letos se tedy vedení festivalu rozhodlo, že zřídí speciální zónu jenom pro ně, kam nemá přístup nikdo starší třiceti let. Proč? „Mladí lidé přicházejí s jinými očekáváními, například se nechtějí seznamovat. Daleko spíš hledají bezpečné útočiště. Místo, kde mohou osahávat svou identitu, bavit se o ní s vrstevníky a vrstevnicemi. Chtějí být někde, kde se cítí dobře, kde nikdo jejich identitu neatakuje a mohou být v klidu. Žádná řvoucí hudba, žádná blikající světla a party, ale prostě chill a bezpečí,“ říká Veronika Dočekalová. Co dál Prague Pride chystá, se dočtete v rozhovoru na webu Heroine.cz.