Moc obětí cancel culture nevidím. Práva LGBTQI+ jsou jednou ze zásadních priorit USA, říká velvyslanec

Americká ambasáda v Česku dlouhodobě podporuje lidská práva, zejména je pak aktivní v záležitostech queer lidí. Proč?

Je to důležité téma. A já jsem hrdý, že se v tom ambasáda angažuje, festival Prague Pride podporujeme od jeho vzniku. Vloni jsem se během svého prvního roku v Praze festivalu osobně účastnil, byl jsem i v průvodu a stejně to  plánujeme i letos. Spojené státy jsou přesvědčené, že LGBTQI+ práva jsou lidská práva, a proto jsou jednou ze zásadních priorit Bidenovy administrativy.

A měli byste se jako ambasáda takto angažovat? Mohlo by se to totiž jevit jako zasahování do vnitřních záležitostí státu a někteří z českých politiků na to v minulosti upozorňovali. Podle nich vám nepřísluší říkat naší zemi, co má dělat.

To my ale neděláme. Hájit lidská práva a rovnost je pro naši zemi priorita, celosvětově. Uznávám, že máme všichni co zlepšovat, ani v USA nejsme imunní vůči výzvám v této oblasti. Rozhodnutí je ale vždy na českých občanech a na české vládě. Neslyšel jsem však, že bychom neměli o našich prioritách jako přátelé a spojenci svobodně hovořit.

Vy sám se účastníte řady LGBT akcí, osobně se stýkáte se zástupci queer komunity. Proč?

Protože mi na tom osobně hodně záleží. A je mi ctí v téhle oblasti reprezentovat prezidenta Bidena, protože jemu na tom také záleží. Naše práce v této oblasti nezačíná a nekončí jen u Prague Pride. I během roku se například setkávám ve své rezidenci s podnikateli, kterým toto téma není lhostejné. Věřím, že svým hlasem dokážu tyhle diskuse otevřít a posvítit na důležitá témata. A v neposlední řadě je pro mě samotného důležité naslouchat a učit se.

Měli by se queer lidé začít bát, že v případě výhry Donalda Trumpa v prezidentských volbách podpora komunity skončí?

Prezidentské volby se blíží a je velmi těžké odhadovat, jak dopadnou. Během předešlé Trumpovy administrativy se ale jeho velvyslanec v České republice Stephen B. King festivalu Prague Pride účastnil a komunitu LGBTQI+ podporoval. Myslím, že je věcí nás všech se zajímat a angažovat se. Demokratický proces zapojení vyžaduje, stejně jako vyžaduje neustálou ostražitost. Teprve v roce 2015 Nejvyšší soud USA ustanovil rovnost v manželství. Vidíme však, že ani to nemusí znamenat, že je vyhráno. Věci se i přes rozhodnutí Nejvyššího soudu mohou zase změnit. Jako například v případě potratů. Demokratický proces je tedy spíše pozvánka a připomínka, že nesmíme usnout na vavřínech a musíme mít nadále oči na stopkách.

V Česku působíte druhým rokem. Vnímáte nějaké změny v naší společnosti v přijetí queer lidí?

Je to vidět například v účasti na tematických akcích, loňský ročník Prague Pride měl fantastickou návštěvnost. Letos v květnu jsem se účastnil brněnské Pride a bylo také krásné vidět, kolik lidí přišlo. Zapojily se i další ambasády nebo firmy. Vyrazil mi dech také otevřený dopis několika desítek ředitelů v Česku působících společností ve věci manželství pro všechny a nutno říct, že i v legislativní rovině přišel letos jistý pokrok. Dál na tom ale musíme pracovat, myslím, že se všichni můžeme snažit ještě víc.

V americké společnosti je alespoň z dálky patrné pomalé odklánění od liberalismu, zatímco sílí konzervativní tendence. Donald Trump například před pár lety nazval výuku o queer tématech „zneužíváním dětí“. Ve školách v některých amerických státech se zase publikace s tímto tématem dostaly na seznam zakázaných knih. Proč k tomu dochází?

Když se podíváte na jakoukoliv relevantní studii týkající se postojů Američanů, tak uvidíte stále vyšší míru tolerance vůči rovnosti a inkluzi, a to samozřejmě i vůči LGBTQI+ komunitě. Současně se ale potýkáme s problémy, které zmiňujete. Stále častěji slyšíme hlasy, které se snaží udělat krok zpět. Více než 75 % lidí s těmito hlasy nesouzní. Je však důležité jim naslouchat a reagovat na ně. Nestrkat před nimi hlavu do písku.

Proč ale ty hlasy slyšíme stále častěji? Nebo jsou jen hlasitější?

Ty hlasy jsou více slyšet. Zdá se mi ale podle dostupných dat, že reprezentují stále menší skupinu lidí. Právě proto, že je jich méně, se jim možná věnuje více pozornosti. Čímž určitě nechci říct, že se v tomto ohledu nepotýkáme s řadou výzev.

Sám jste zmínil potratovou politiku, kdy některé americké státy interrupce zakázaly. Jak je možné, že se něco takového děje? Spojené státy byly dříve pro východní Evropu lídrem v oblasti lidských práv, teď se však zdá, že za námi v řadě ohledů mohou zaostávat. Není trochu zvláštní, že zatímco v Česku propagujete LGBT nebo ženská práva, doma v tom sami nemáte pořádek? Neměli byste si nejdříve zamést před vlastním prahem?

Ve svém proslovu při oslavě Dne nezávislosti jsem se toho dotkl. V ústavě máme poznámku o úsilí o lepší unii. Neznamená to, že jsme zemí zaslíbenou a vše jsme vyřešili. Je to kontinuální práce. V americké historii jsme měli zlomové okamžiky, jako byla občanská válka nebo 13. dodatek, který zrušil otroctví, období bojů za práva žen nebo LGBTQI+ komunity. Boj však nekončí. A můžeme vyhrát, jen když spojíme síly. Je pravda, že dnes vidíme některé státy, které se v otázce práva žen na nakládání se svým zdravím a tělem rozhodly udělat krok zpět. To bude vyžadovat mnoho úsilí aktivistů i voličů v daných státech, aby došlo ke změně. Pak jsou ale státy, které jdou jiným směrem. Například můj rodný stát Massachusetts právo volby ohledně interrupcí zakotvil v ústavě. Vaše otázka je správná. Nemyslím si ale, že by odpovědí mělo být, že se nyní kvůli tomu stáhneme.

Jedna z věcí, která v Česku hodně rezonuje, je cancel culture, k níž údajně ve Spojených státech dochází v návaznosti na vymezení se vůči tématům jako LGBT, gender nebo práva Afroameričanů. Opravdu k tomu dochází?

S touhle otázkou se opakovaně setkávám a osobně můžu říct, že to je dost přehnané konstatování. Já moc lidí, kteří jsou obětí cancel culture, nevidím. Naopak vidím spoustu lidí, kteří čtyřiadvacet hodin denně svobodně mluví v médiích i na sociálních sítích. Co se nyní děje, je, že dáváme větší pozornost hlasu minorit. Nemám dojem, že by byl někdo kvůli svým názorům systematicky vymazáván. V éteru se objevuje velké množství různých názorů. A já jsem s tím v pohodě. Myslím, že je dobře, aby lidé říkali, co si myslí. Pokud to není v rozporu se zákonem. Mám ale spíše dojem, že ti, kteří o cancel culture mluví, se naopak snaží míru tolerance ve společnosti snížit. My na ambasádě jdeme jiným směrem. Snažíme se zajistit bezpečný prostor pro všechny. Chceme, aby se každý cítil součástí kolektivu a nikdo z něj nebyl vyloučen. Protože to pak má dopad i na pracovní výkon a motivaci zaměstnanců.

Je možné, že vaše mise brzy skončí, s ohledem na výsledek prezidentských voleb v USA. Je to tak?

Uvidíme, jak dopadnou volby, proto se teď snažím si každý den maximálně užít. Česko jsem si totiž naprosto zamiloval. Jsem za tu příležitost vděčný.

Co se vám tu nejvíce líbí?

Mám radost z toho, co se nám za těch posledních osmnáct měsíců podařilo. Velkou radost mi dělají rozhovory s Čechy, které při cestách napříč Českem potkávám. Získal jsem spoustu nových přátel a učím se také české kultuře. Vlídnost všech je neuvěřitelná.

Je skutečně možné navázat přátelství s místními…

To doufám!

… nebo si užívat Prahu? Dokážu si představit rozdíl v tom, když jsi jdu užít město já, a když vy jako velvyslanec USA – obklopen lidmi a bodyguardy.

Mám dobrý převlek. Snažím se poznávat Prahu a Česko, co nejvíc to jde. Skoro každý večer nebo o víkendu se procházíme městem spolu s manželkou a naším psem.

A to vy opravdu můžete?

To si pište! Můžu. A dělám to pořád.