Zbývají poslední týdny na podání přihlášek na střední školy, na začátku dubna se pak letošní ročník deváťáků vydá k přijímacím zkouškám. Stejně jako loni jich pravděpodobně tisíce zůstanou stát před branami svých vybraných škol a budou řešit, co dál. Vyzpovídali jsme několik mladých lidí, kterým se to stalo. Jak si poradili? A jaké to je jít v patnácti na úřad práce?
Je to trend posledních let: na střední školy míří silné populační ročníky narozené zhruba mezi lety 2005 a 2010. Přesně ty ročníky, pro které nebyly porodnice, mateřské školky ani základní školy. Stejně jako v uplynulých letech se dá očekávat, že i letos několika tisícovkám mladých lidí unikne přijetí o pár bodů – ačkoliv se pilně připravovali a na základní škole měli dobré známky. Loni bylo zklamaných uchazečů něco kolem šesti tisíc, a z valné většiny pocházejí z Prahy, Brna a středních Čech. Zatímco v okresních městech stačí pro přijetí na gymnázium kolem 35 bodů, ve zmíněných regionech je nezbytné mít alespoň dvakrát tolik, a spíš ještě o dost víc.
Jak říká patnáctiletá Andrea z Prahy: „Sestřenice v Sušici měla o dvacet bodů míň než já a v pohodě se dostala na gymnázium, a mě nevzali ani na obyčejnou obchodku.“ Pořádným otřesem si prošla rodina sedmnáctiletého Amira, který se před dvěma lety hlásil na střední chemickou školu. Měl plný počet bodů z matematiky a k tomu doložil dva diplomy z chemické olympiády, ale stejně to bylo málo. Celý následující rok se připravoval na přijímací zkoušky a k tomu byl registrovaný na Úřadu práce: „Každý měsíc se syn chodil hlásit jako uchazeč o zaměstnání a každý měsíc od úředníků poslouchal, že by bylo ideální, kdyby si našel nějakou práci. Jenže on nepotřeboval práci, on se potřeboval v klidu učit,“ říká roztrpčeně jeho matka Martina.
Je samozřejmě jednoduché od monitoru a klávesnice poradit: měli jít na učiliště, měli jít na internát. Jenže u většiny z nich se nedalo předem očekávat, že přijímačky nedopadnou a počet bodů nebude dostatečný. „Zvolili si střední školu podle svých zájmů, zaměření a schopností, ale přesto na ni museli zapomenout kvůli obrovskému přetlaku a v neposlední řadě i kvůli systému, který je podle rodičů a dětí nedomyšlený a v řadě případů i nespravedlivý. Ministerstvo sice tvrdí, že míst na středních školách je dost, sedmdesát procent jich je ale na středních odborných školách. Navíc v oblastech, kde se hodně staví a stěhují se tam rodiny s dětmi, prakticky žádná nová místa nevznikají. V mnoha městech v pohraničí mají školy problém naplnit kapacity, zatímco v žádaných lokalitách jsou školy přeplněné a ještě se na tisíce uchazečů nedostane,“ píše Barbora Vajsejtlová. Zajímají vás příběhy dětí, které se nedostaly na školu, a jak si s nepřízní osudu nakonec poradily? Dočtete se na webu Heroine.cz.