Umělá inteligence nám coby společnosti může pomoci konečně vést informovanou debatu o problémech a výzvách moderního věku. Jenže to má háček: debaty samotné nás totiž nezbaví. To byla jedna z věcí, na níž se shodli hosté pondělního panelu Heroine Live o limitech umělé inteligence. Diskusi o budoucnosti nás všech následně v prostorách Kasárny Karlín odlehčila projekce filmu o hudebním experimentu s AI.
Hosty první debaty Heroine Live pořádané časopisem Heroine byli expertka na AI a automatizaci Daria Hvížďalová, sémiotik Josef Šlerka a šéfproducentka Českého rozhlasu Anna Vošalíková, jejíž projekt Digitální spisovatel si hraje s kreativním využitím algoritmů v literatuře. Právě Vošalíková zdůraznila, že umělá inteligence je nakonec vždy především nástrojem, který se lidé mohou naučit využívat: nejde tedy o jakousi novou bytost s cílem nás ovládnout, vzít nám práci a životní jistoty. „AI je dobrý sluha, ale zlý pán,“ podotkla.
„Důležité je si neříct, že je AI hrozně chytrá a vezme mi práci, takže radši nebudu dělat nic,“ apelovala zase Hvížďalová. Ve spojitosti s umělou inteligencí se obává rozevírání informačních nůžek – v současné době plné dezinformací je totiž už tak stále složitější rozeznat pravdu od lži. A AI tak může přinést ještě větší nerovnosti a zmatení z hlediska přístupu k informacím. Společně se Šlerkou ale věří, že umělá inteligence by mohla být dobrým doplňkem současných vzdělávacích metod, pokud se jejímu využití nebudou bránit rodiče školou povinných dětí.
Nejspornějšími momenty v oblasti umělé inteligence podle hostů zůstává regulace jejích hodnot a ochrana našich dat před zneužitím. Jak ale upozornil Šlerka, Evropa rozhodně nebude místem, kde se velká pravidla hry budou do budoucna tvořit. Lidské hodnoty se navíc v čase a napříč kulturami neustále mění: jak tedy říct, jestli je správné učit umělou inteligenci například ateismu, nebo raději vybranému náboženství? Nakonec tak možná AI bude zastávat různé hodnoty podle toho, v jakém kulturním okruhu se bude používat.
Podle Šlerky bychom místo obav o pracovní místa měli přemýšlet nad tím, v čem nám AI ve skutečnosti může ulehčit. A také, jaké možnosti nám z hlediska pracovního vyžití otevře. „Děsí mě spíš fetišizace práce. Měl bych mnohem paničtější hrůzu z toho, že mi vezme třeba radost ze života,“ vtipkoval. Umělá inteligence nám podle něj naopak může dovolit dělat věci, které jsme předtím dělat nemohli – pro řadu lidí tak může představovat posun od mechanických úkonů ke kreativitě. V oborech, jako jsou sociální práce, služby nebo jakákoliv jiná práce s lidmi, navíc bude její nástup o dost pomalejší.
„Kreativita je nejhezčí moment, jaký AI vytváří. Nutí nás totiž začít si klást otázky, například co to kreativita vůbec je a kdo je to vlastně umělec,“ uvažuje Šlerka. Podle Vošalíkové je zejména u jazykových modelů obrovský tvůrčí potenciál s nekonečným množstvím způsobů jejich využití. Za důležitou ale považuje upřímnost umělce, který AI využívá. A to i přesto, že sama umělá inteligence žádná autorská práva nemá.
Právě o tom, jaké je tvořit umění společně s umělou inteligencí, byl promítaný dokument Hudba z nul a jedniček, který Heroine uvedla ve spolupráci s festivalem AFO Academia Film Olomouc. Poděkování patří také Kasárně Karlín a dalšímu partnerovi, společnosti Continental Automotive, která spoluvytváří nejen digitální budoucnost. Ta se nakonec přece jen nejeví tak pesimisticky, pokud nepropadneme strachu. Život s umělou inteligencí totiž může být plný výzev, ale i poznání a tvůrčí radosti.