Nanopéče: Kosmetiku kosmického věku vyvíjejí i čeští odborníci

Ačkoli se slovo nanočástice objevilo někdy v osmdesátých letech minulého století, člověk s částečkami menšími než nejmenší bakterie přichází do styku odjakživa. Prostě tu jsou. A co víc, dávno s nimi umíme i pracovat: už ve starověku používali perští, egyptští, čínští nebo římští řemeslníci nanočástice při glazování keramiky nebo výrobě skla. A zdokumentované je i jejich použití v kosmetice: stříbrné a zlaté nanočástice se míchaly i do barev, kterými si ženy zdobily nehty.

To ovšem byly doby, kdy byla kosmetika vůbec, nejen nano a nejen stříbrná a zlatá, výsadou nejvyšších vrstev a nejstarších řemeslnic. Dnešní ofenzivě kosmetických přípravků s nanočásticemi čelíme všechny. Mezi společností používající nanočástice při výrobě kosmetických produktů patří například L’Oréal, Avon, Johnson & Johnson, Neutrogena, nebo Estée Lauder.

Konkurenční výhoda, kterou mají opalovací krémy, šampóny, balzámy na rty, péče o nehty, nebo krémy proti stárnutí s obsahem nanočástic mít proti klasickým kosmetickým produktům, tkví právě ve velikosti – nebo spíš malosti – nanočástic. Díky ní mají podstatně vyšší „vstřebatelnost“. Ovšem lehkost, s jakou pronikají do našich tkání je zároveň i tím, co budí pochybnosti.

Bez mastnoty a bílého filmu

Příkladem využití nanočástic můžou být opalovací krémy. Základní součástí těch klasických je buď avonbenzon, nebo oxid titaničitý či zinečnatý, které vytvářejí na pokožce ochranný film. V prvním případě je potíž v tom, že je to povlak mastný. To ještě můžete docela dobře snést na pláži, ale do města to je nejen nepěkné, ale hlavně strašně nepraktické. Titanový opalovák vás zase nejenom chrání, ale taky potáhne vrstvičkou titanové nebo zinkové běloby (znáte jako bělidlo v Primalexu). A to nechcete.

Dřív než v kosmetice se ale nanovlákna začala používat v lékařství. A to je ostatně i příběh české firmy Nanopharma. Ta mimo jiné vyvinula s australským partnerem nanovlákennou náplast. „Výhoda takové ‚chytré‘ náplasti spočívá v efektivnějším přenosu účinných látek a v kompletním rozpuštění náplasti po kontaktu s pokožkou,“ říká Lucie Vysloužilová, která v Nanopharmě působí jako manažerka kvality a zabývá se i vývojem nových produktů.

K nápadu použít technologii pro péči o pleť nebylo daleko. Byla to doba, kdy vrcholil boom obliby plátýnkových masek. Ne všechny fungují efektivně; jejich výrobci neřeší, jakým způsobem a jestli vůbec se aktivní látky dostanou do pokožky. U „chytré náplasti“ se prokázalo, že nanovlákna přenášejí léčivo efektivněji než běžné náplasti. Proč by se tedy nemohly na podobném principu dostávat do pokožky i jiné látky?

Cesta od myšlenky do výroby ale nebyla přímočará. „S myšlenkou nanovlákenné masky jsme začali před pěti lety. Během vývoje jsme ovšem narazili na to, že trh na naši suchou masku ještě není připraven, museli jsme počkat. Opravdu intenzivně jsme se začali vývojem suché pleťové masky a jejím uvedením na trh zabývat až od minulého roku,“ říká Vysloužilová.

Nanovlákenná maska, prodávaná pod komerčním názvem [n]fibrecare, se od tradičních pleťových masek liší právě tím, že je suchá. Aplikuje se na vlhkou pokožku a na ní se beze zbytků rozpouští. „Výhodou je stoprocentní využití veškerých účinných látek, které maska obsahuje. Jsou bezpečně zapouzdřeny uvnitř velmi jemných vláken a po styku masky s navlhčenou pletí dochází k okamžitému rozpuštění nosných vláken a uvolnění účinných látek přímo do pleti bez jejich nežádoucích ztrát,“ říká Lucie Vysloužilová. Protože je maska suchá, nemusí obsahovat konzervanty. V jejím složení nenajdete ani parabeny, silikony, akryláty, parfemaci nebo barviva a není testovaná na zvířatech.