Zdravím z noční. #1 Krvácení

Jezdím třináctý rok na pražský záchrance. Jsem záchranář. Něco jako sestřička. Velmi všeobecná sestřička. Řešíme cokoliv od dehydrované babičky přes porod až po strašlivé úrazy. Ladíme všechno od naprostých banalit až po ty stavy, u kterých při pacientovi stojí ta stará zlá hubená paní s velkými zuby a kosou.

Toto, přátelé, není normální. Elitní výsadkáři mají provádět mimořádně rychlé a agresivní výpady za hranicemi nepřítele. Ale fackovačku před barem řešit nemají, viďte? To každý chápe. Proč si tedy mladí chlapci volají záchranku na záda spálená od sluníčka (#truestory)? Proč pro ně tato jede? Není to o lidech. Není to olidismus. Chyba je v systému. I o tom bude některý z mých příštích článků.

O čem to ale bude hlavně? O vás, vy moje nešťastná rodná čísílka! První článek, spíše humorný, bude třeba o tom, co se taky může stát, když se rozhodnete někomu pomoct.

Jak to radí v televizi

Asi desetiletá holčička s lehkou mentální retardací v jakémsi afektu prokopla skleněný dveře, čímž si způsobila řeznou ránu na stehně. Její matka byla, jak to říct diplomaticky, ducha mdlého. Jinak si to nedovedu vysvětlit.

Když jsme k nim přijeli, seděla holčička na boku vany, řvala jak protržená, uklidnit se ji snažila sousedka, ale vůbec se jí to nedařilo. Matka zmateně pobíhala po bytě, asi se snažila obléknout, a taky se jí to moc nedařilo.

Když jsem ten úraz viděl, úplně vážně vám říkám, že jsem vůbec nechápal, co to má bejt. Na první dobrou to vypadalo jako divnej, očouzenej úraz elektrickým proudem, případně zástřel z velký blízkosti. Tak na to čumím jak péro z gauče a říkám matce, která bloudila světnicí zmatená jak důlní kůň: „Co to je?!“ Na což mi odpověděla zcela samozřejmě, že pepř. Trochu se mi zatmělo, ale pořád ještě s nadějí, že se to dá nějak vysvětlit, povídám: „Jakej pepř? Proč proboha pepř?“ Na což jsem dostal odpověď, která to konečně celý vysvětlila. „Mletej! To staví krvácení. To řikali v televizi!“

To už jsem ránu samozřejmě sprchoval a zároveň volal za matkou kamsi do bytu, po kterým neustále zmateně pobíhala: „Pani, to je, prosim vás snažně, úplná blbost!“ Jenomže jsem dostal dost vytočenou odpověď, že: „Já vám řikám, že to řikali v televizi, a to krvácení to LASKAVĚ zastavilo!“

Holčička přestala řvát hned, jak jsem ten nesmyslnej krkel umyl. Nechal jsem parťáka fačovat a šel to zkusit na pani ještě jednou.

„Paní, za prvně, když použijete dostatečný množství ČEHOKOLIV, třeba písku, tak to krvácení sice zastavíte, ale to neznamená, že je to dobře. A za druhý, možná byste neměla věřit všemu, co říkaj v televizi.“

Myslíte, že cukla? Ani vo kousek, kamarádi. Akorát jsem se ještě víc nahlas dozvěděl, že TO ŘÍKALI V TELEVIZI a že TO KRVÁCENÍ ZASTAVILA!

Pacientka byla už pepřeprostá, byl naložen fáč, přerušen pláč a vysvětlovat něco matce se zdálo zbytečné, tak jsme je odvezli na dětskou chirurgii a jeli si po svým.

Když jsem nad tím potom dumal, došel jsem k tomu, že matka procházela kolem televize zřejmě ve chvíli, kdy bývalý americký výsadkář v pořadu Deštný prales – Jak přežít radí, že „... a pokud nemáte obvaz, oblečení, pásek, kus hadru, liánu, pokud opravdu to jediný, co máte, je mletej pepř... Well, lepší než vykrvácet.“ 

Jenomže co já vim. Já na televizi nečumim, takže je klidně možný, že existuje nějakej televizní záchranář-Babica, co říká: „A když nemáte fáč, tak tam dejte dieselovou lokomotivu nebo mletej pepř, dyk je to buřt.“

Víc škrtidel – víc lepší

Parta šesti dobře rostlých Romů snídala vodku. V rámci emocionálně náročné debaty jeden z nich prostrčil ruku skrze skleněné dveře a udělal si slušnou rozšklebenou řeznou ránu na předloktí.

Když jsme přišli do bytu, musel jsem se kousnout do jazyka, abych nevyprskl smíchy. Pacient seděl a na jeho předloktí bylo naloženejch 5 (slovy pět) škrtidel. Kus utěrky, druhej kus utěrky, tkanička, pásek a ještě nějakej hadr. Chyběla už jenom struna g a mucholapka.

Tři z těch pěti škrtidel byly přiložený zhruba tak, jak si laici představují, že by se škrtidýlka měla přikládat a jak se samozřejmě přikládat nemají. Ale třeba to tak vokazujou v televizi, nevim.

Ty každopádně nebyly zajímavý. Interesantní mi přišly ty dvě zbývající. Jedno bylo, přátelé, přímo v ráně (au) a druhý pod tou ránou (🤦)!

Rukávy má každej

Škrtidlo by mělo bejt docela široký. Jako pásek třeba. Pásek je dobrý škrtidlo. Asi je nějaký škrtidlo i v autolékárničce, ale to nevim jistě. Jestli tam je, bude to asi 5 cm široká šedivá guma. Pokud tam bude asi 1–2 cm široká guma, není to škrtidlo, ale kus gumy k ničemu, takže to klidně zahoďte. Pásek je rozhodně lepší.

A spolu s Janem Nerudou se jistě ptáte: „Kam s ním?“ Je to velmi easy. VŽDYCKY tam, kde je jenom jedna kost. Takže na horní končetině mezi loket a rameno a na dolní končetině na stehno. Proč? Protože tam, kde je jenom jedna kost, stačí k zastavení průtoku krve menší tlak než tam, co máte kosti dvě. Ze stejného důvodu, tedy kvůli šetrnosti k měkkým tkáním, by mělo být škrtidlo docela široké.

Prosim vás pěkně. Dáte dotyčnýmu kolem bicepsu třeba pásek a pak utahujte. Přesně ve chvíli, kdy přestane rána krvácet, vytvořili jste ten správný tlak, víc není potřeba. Podívejte se u toho na hodinky, ať nám můžete potom říct, jak dlouho už škrtíte, dík.

Když nemáte pásek ani autolékárničku, máte mikinu, máte svetr. Ty mají dlouhý rukávy. Máte tričko. Kalhoty. Ručník. Prostěradlo. Tohle všechno vždycky máte, takže nikdy nebudete používat tkaničku. Strunu. Tenkou gumu. Provázek. Vlasec. Je to všechno příliš úzký a naděláte spíš paseku než parádu.

Jinak teda vám po těch letech můžu s klidem říct, že 99,9 % krvácení se zastaví normálním fáčem, případně tlakovým obvazem. Hlavně klid.

A hlavně ne strach!

Laická první pomoc není raketové inženýrství. Postupy jsou velmi snadné. Když máte dobré informace, které se vám, s odpuštěním, pokusím předat, jsou i velmi logické. Pomoct jednomu, co se právě octnul v rejži, je nadto docela dobrej pocit. Pomáhejte si. Dělejte to, jak nejlíp umíte. Intuitivní rozhodnutí bývají obvykle správná, říká se. Tak toho využijte. Ale něco si přečíst neškodí, že.

Příští článek bude od mojí báječné sestry a převýborné porodní asistentky. Ta žena o porodech, zdá se, něco ví a neváhá to říct!

Good luck. ✌️