Co s násilím ve školách? Pomáhat, nikoliv trestat, tvrdí odborníci. Většina „problémových" dětí sama zažila trauma

Statisticky vzato, v každé třídě jsou 2-3 děti, které mají problémové chování. Snadno vybuchnou, narušují výuku, chovají se agresivně ke svému okolí. Jaká je klasická „kariéra“ takového dítěte? Výzkumy říkají, že to obvykle probíhá následovně: napřed důtky, pak snížená známka z chování. Pedagogicko-psychologická poradna, někdy i psychiatr (s tím, že na vyšetření u dětského psychiatra se čeká půl roku i více). Dítě si odnese diagnózu – zpravidla ADHD nebo poruchu chování či rovnou poruchu osobnosti. V horších případech nastupuje diagnostický ústav nebo psychiatrická léčebna. Do učení se nehrne, zato záškoláctví, drogy, alkohol, drobná pouliční kriminalita jsou každodenní realitou. Dítě i společnost mají nakročeno k problému. Co s tím? Spíše než „napravovat“ dítě, pracovat s celou rodinou.

Nás taky řezali, a vyrostli z nás slušní lidé!

„Když jsem psala dizertaci, zkoumala jsem 150 dětí z běžných základních škol v ČR, které vykazovaly problematické chování. Zjistila jsem, že všechny měly ve své anamnéze minimálně dvě, ale průměrně 6 traumatizujících událostí,“ vysvětluje Leona Jochmannová, psycholožka z Univerzity Palackého v Olomouci. „Je prokázáno, že děti se nerodí násilné a zlé. Problematické chování pochází z kombinace genů a výchovy, je tedy do určité míry naučené. Dítě, které je odmalička obklopeno násilím, vidí, jak si dospělí ubližují nebo žije v nestabilním prostředí, se prostě nedokáže chovat standardně. Český systém péče bohužel tyto děti trestá kázeňskými opatřeními nebo pobytem v diagnostickém ústavu, v lepším případě je onálepkuje diagnózou ADHD nebo poruchy chování. My ale nedokážeme opravit dítě jako v autoservisu, když se pak má vrátit do patologického prostředí.“

V Praze 7 už čtvrtým rokem funguje Centrum LOCIKA, které pracuje s dětmi ohroženými domácím násilím. Takových je v populaci průměrně asi 10%. „Prošlo nám tu 700 dětí ze 400 rodin. Děti k nám posílá soud nebo orgány sociální péče o dítě. My se snažíme získat pro spolupráci jejich rodiče a pracovat s celou rodinou jako se systémem,“ říká Petra Wünschová, ředitelka Centra LOCIKA. Rodiny, v nichž se objevuje zvýšená frekvence násilí, docházejí na terapii nejčastěji jednou týdně. „Rodiče nám ze začátku říkají: nás taky řezali hlava nehlava, a jací slušní lidé z nás vyrostli! Jenže pak si vzpomenou na to, jak se přitom cítili. V naprosté většině případů se pak rozhodnou, že nechtějí, aby to samé zažívaly jejich děti.“

Praha 7 vyškolí učitele, aby uměli rozpoznat varovné známky

Bohužel, než se traumatizované dítě dostane k odborníkovi, obvykle to trvá dlouhou dobu. Pokud se takové dítě neprojevuje násilně, ale naopak je velmi pasivní a stažené do sebe, nemusí se mu pomoci dostat vůbec, protože je „hodné“, nezlobí a neupozorňuje na sebe.

V Praze 7 už třetím rokem působí KOS – komunitní skupina Prahy 7 pro řešení případů domácího násilí s ohledem na zájem dítěte. Na setkáních se opakovaně řešilo, že by bylo třeba, aby se děti dostávaly k terapeutům co nejdříve, aby se jejich potíže odhalily ideálně už v mladším školním věku.

„Tím, kdo děti vidí každý den a může si všimnout toho, že je s nimi něco v nepořádku, jsou jejich učitelé. Jen málokteří jsou ale školení na to, aby dokázali některé varovné známky rozpoznat. Inspirovali jsme se v zahraničních školách působících v Česku. Tam učitelé pravidelně procházejí kurzy zaměřenými právě na odhalování příznaků traumat. Chceme to samé teď zprostředkovat učitelům z naší městské části,“ vysvětluje Hana Šišková, radní pro školství a vzdělávání Prahy 7.

Centrum LOCIKA tedy na podzimní období připravilo deset jednodenních seminářů pro ředitele, třídní učitele a další zájemce, aby se na problematické děti dokázali podívat jinýma očima než doposud, a dokázali je co nejdříve nasměrovat k profesionální pomoci.

V pubertě už je pozdě, problémy je třeba řešit dřív

„Pokud si učitel dlouhodobě u dítěte bude všímat určitých zvláštností v chování, půjde za ředitelem školy a informuje ho o tom. Ředitel pak osloví OSPOD a ten bude situaci řešit. Učitelé nemůžou dítě zachraňovat a pomáhat mu – nemají na to vzdělání a ani by to nebylo vhodné. Ale už jen to, že si všimnou, a že na případný problém upozorní, může předejít mnohým potížím do budoucna,“ říká odborný ředitel centra LOCIKA, psycholog Martin Galbavý. Centrum LOCIKA se tak chce zaměřit i na učitele z mateřských škol, protože potíže některých dětí se projeví už tam.

„Děti zhruba do 12 let jsou naprosto závislé na svých rodičích a na poměrech v rodině. Čím dřív se případné problémy řeší, tím větší je šance, že se trauma podaří zahojit. Ve chvíli, kdy tady máme nezvladatelného puberťáka, už se toho moc nenapraví. Doufám, že se v Česku podaří systém péče o děti ohrožené násilím zlepšit a sjednotit tak, aby se těmto dětem dostávala včasná pomoc, a nikoliv tresty,“ dodává psycholožka Leona Jochmannová.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.