Co dělat, když se vám něco ve škole nelíbí? Postupujte opatrně a spojte se s ostatními rodiči

Jak můžu jako rodič pomoci škole svých dětí, aby byla kvalitnější?

Trochu nelaskavá odpověď zní, že nijak. Samotný rodič opravdu moc nezmůže. Ale pokud je vás na škole takových rodičů víc a víte, že kvalita školy se odvíjí od kvality ředitelky nebo ředitele a umíte takového ředitele rozlišit, tak prostě tím, že toho dobrého podpoříte v jeho nápadech. Bez podpory rodičů je totiž velmi obtížné měnit školu. I když jste ředitelka nebo ředitel.

Jak konkrétně můžou rodiče řediteli pomoci?

V menší obci podporou na zastupitelstvu. Zastupitelé málokdy rozumí tomu, co se ve škole děje. Ale hodně dají na rodiče – voliče. Když budete svým zastupitelům opakovat, že směr, kterým ředitelka nebo ředitel jde, je správný a vám rodičům se líbí, pomůže to. Ve větším městě pomáhejte alespoň tím, že děláte osvětu mezi konzervativnějšími rodiči. Že budete nenápadně vysvětlovat, že škola může fungovat i bez známek, že ranní kruh, třídnická hodina nebo výchova ke vztahům nejsou ztracený čas, že dítě v inkluzi není nutně někdo, kdo jejich „chytré a normální“ dítě jen zdržuje.

A co když se rodičům ředitel dobrý nezdá?

To už je složitější. O vyhlášení konkurzu rozhodují zastupitelé a ředitele vybírá konkurzní komise. Tedy můžete svým politikům naznačovat, že spokojení nejste – opět bude lepší, když se tak vyjádří více rodičů – ale přímý výsledek to obvykle nemá. Také se jako rodičovský spolek můžete ptát přímo ředitele, jestli by to či ono nešlo změnit, ale obvykle to nefunguje. Často se takový ředitel komunikaci s rodiči spíš uzavře. A někdy není divu. Pro rodiče totiž často bývá problém shodnout se na nějakém konkrétním a realistickém návrhu, co dělat lépe. Často přicházejí se spoustou velmi protikladných nápadů.

Co když mají rodiče pocit, že se děti příliš nepotkávají s reálným životem. Mohou škole navrhnout nějakou exkurzi nebo nabídnout seminář ze svého oboru?

Zase záleží na tom, jestli vedení školy o takovou nabídku stojí. Pokud je škola přesvědčená, že dělá věci dobře, vnímala by to spíš jako nepřiměřené vměšování do jejích pravomocí. Ale opravdu se to liší školu od školy a leckde by asi seminář na téma, ve kterém se vy vyznáte, uvítali. Ale pro koho by ten seminář byl? Pro žáky? Pro učitele? To by mělo být součástí zadání.

Některé rodiče mrzí, že nejsou nijak zapojeni do chodu školy. Můžou škole navrhnout uspořádání rodičovské kavárny nebo podobné akce, kde mají rodiče možnost popovídat si s učiteli nebo mezi sebou?

Zkuste to. Třeba to škola nedělá jen proto, že na to učitelé, zahlcení jinou prací, nemají čas. A třeba hledají aktivního rodiče, který by taková setkání organizoval a vybíral témata. Ale pokud budete mít pocit, že druhá strana moc nestojí o to, pouštět rodiče za vrata školy, postupujte opatrně. Je snadné pořídit si pověst obtížného a příliš aktivního rodiče – potížisty.

Představme si ještě situaci, že si rodič všimne, že na záchodě ve škole není ani toaletní papír, ani čím si utřít ruce. I v takovém případě má raději mlčet?

Samozřejmě ne. Tady je na místě se ozvat a škola by měla mít nějaké místo – nejspíš obecně známou a pro to určenou e-mailovou adresu či nějakou fyzickou schránku – kam je možné takové provozní připomínky posílat. A pokud nemá, zasaďte se jako rodiče, aby ho měla. To je zcela legitimní požadavek. Obecně platí, že co rodiče mohou, tak přimět školu, aby nastavila komunikační cesty – jak se k vám dostávají informace, kde se můžete zeptat, jaké jsou termíny, do kdy byste měli dostat odpověď. Tyhle věci pak snižují komunikační šum a možné nedorozumění.

A co když rodičům vadí závažnější věci, než je nedostatek exkurzí nebo akcí pro rodiče – třeba známkování? Mohou vyjádřit svůj názor? Třeba jen proto, aby škola věděla, že v případě inovací bude mít podporu.

Mohou, ale zase je důležité, aby to nebyl ojedinělý hlas. Pak se stává, že každý rodič chce trochu něco jiného a škola to těžko může brát v úvahu. Ale pokud máte rodičovský spolek, samostatnou organizaci, která zastupuje vaše zájmy, je možné požádat vedení o pravidelné schůzky v intervalu dvou tří měsíců, kde přesně takové věci můžete probírat.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.