Dneska jsme na matice běhali, skákali a dupali. Učitel se nezbláznil, jen ví, jak podpořit myšlení

„Kolik je pět procent z dvaceti tisíc?“ ptá se učitel Lukáš Műller svých žáků seřazených v kruhu. Jakmile otázku dokončí, všichni vyrazí a snaží se zaujmout jiné místo v rámci kruhu. „Tisíc,“ zašumí z chumlu několika ústy. Učitel z lycea v Jevíčku začíná pohybem každou hodinu matematiky. Pár kroků, skoků nebo cvičení na propojení pravé a levé hemisféry a jako by se „zažehlo to správné místo v hlavě“. „Kdyby seděli v lavici, tak mě půlka z nich nevnímá, další se vezou, počítá jen hrstka. Kdežto když se hýbou, už je zapojená vůle a počítají všichni,“ popisuje matematikář.

Podobnou zkušenost má i Karin Marques ze základní školy Olešská na Praze 10. „Mí osmáci se paradoxně nejlépe soustředí na práci, když mohou ven z lavic a chodí po stanovištích plnit úkoly. Dělají tam úplně stejná cvičení jako by dělali s učebnicí nebo pracovními listy, ale když se u toho mohou hýbat, má to daleko větší efekt.“ Možná je to i dobrá inspirace pro rodiče k domácím úkolům?

Rychle k tabuli a zase zpátky

Ještě větší význam má pohyb na prvním stupni základní školy. Menší dítě se bez přestávky dokáže soustředit jen pár minut. Pak to jde s jeho koncentrací a výkonností rychle z kopce. K probrání přitom stačí málo: třeba vstát a postavit se vedle lavice. Učitelka říká příklady a ten, kdo ho jako první spočítá, běží k tabuli a zase zpátky. Nebo se rozdají papíry s čísly a děti mají za úkol se rychle sešikovat do housenky poskládané z čísel ve správném pořadí. Benefit navíc: po takové hodině obvykle následuje klidnější přestávka, shodují se učitelé.

Moderní neurologické výzkumy ukazují, že efektivní učení by mělo zahrnovat pohyb. Už podle studie Světové zdravotnické organizace z roku 2003 učení v pohybu rozvíjí koordinaci, jemnou motoriku, zvyšuje soustředěnost a je prevencí poruch učení i chování. Mozek totiž fyzickou zátěž vnímá jako stres a na ochranu uvolňuje protein, který podněcuje růst mozkových buněk.

Potřebují si to prošlapat

„Potřebují si to prostě prošlapat,“ říká učitel Pavel Kraemer a myslí tím matematiku, ale třeba i cizí jazyky. Podle jeho dlouholetých zkušeností šlo v pohybu líp prostě všechno. Třeba násobilka. „Na každý násobek tří dupnout, na násobek pěti tlesknout a na desítku třeba vyskočit na židli,“ popisuje, jak docílit toho, aby byly po hodině žáci nejen trochu chytřejší, ale taky míň letargičtí a trochu fyzicky zdatnější.

Když chtěl s těmi nejmladšími začít probírat geometrii, řekl jim, ať běhají do kruhu nebo do elipsy. „Jakmile ty věci prožijí, dostanou se jim dovnitř na celý život,“ říká Pavel Kraemer. „I úhly si přece nejlépe zapamatujeme tím, že otáčíme své tělo.“ Zvlášť malé děti ještě nejsou schopny abstraktního uvažování, takže je fajn jim čísla představit jako něco reálného - třeba počet kroků. A zase jsme u toho pohybu.

Pavel Kraemer upozorňuje ještě na jeden zajímavý fakt, který je důkazem toho, že ani pro starší děti není pasivní výuka v lavicích optimální. „Je dávno známo, že v prvních měsících a letech se dotváří spoje v našem mozku. Pozdější výzkumy dokázaly, že se to neděje jen na začátku života, ale znovu také v období puberty. Rozpadají se staré synapse a vytvářejí nové – dané tím, čemu se ten člověk věnuje. Paleta činností v té době by tedy měla být co nejpestřejší, aby byly nové spoje dost bohaté. Když se adolescenti nebudou hýbat a všestranně se rozvíjet, odnese to jejich mozek. Být aktivní je v době puberty doslova biologická potřeba."

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.