Dobrou školu poznáte tak, že se do ní hlásí víc dětí, než může přijmout. Jak se do ní tedy dostat?

V místech, kde je hodně škol na dosah, třeba v Praze, ale i jiných velkých městech a městských aglomeracích, poznáte dobrou školu podle toho, že je plná a nedá se do ní snadno dostat. Rodičům na vzdělání dětí hodně záleží a jejich zájem o nějakou školu je dobrým signálem kvality. Druhá věc je, že rodiče nejsou všichni stejní a jejich požadavky na dobrou školu se mohou dost lišit. Často se také stává, že v tom nemají jasno. Říkají, že by pro dítě chtěli alternativní školu, ale ve skutečnosti chtějí spíš školu výkonově zaměřenou. Nevědí, že alternativní školy mají k výuce jiný přístup, než si myslí. Nicméně, dobrá škola v obecném významu - a to platí více méně pro všechny školy, o které je zájem – znamená to, že se tam k dětem chovají slušně, že aspoň do určité míry zavedli inovativní metody a že si opatřují kvalitní učitele (kteří logicky chtějí spíše učit tam, kde to dobře funguje).

Zápisová turistika je fakt

Ve státních školách platí princip spádovosti. To znamená, že přednostní právo na přijetí do školy má dítě, pro které je tato škola spádovou. Spádovost se vztahuje k trvalému bydlišti. Což vedlo mnohé rodiny k tomu, že děti, které mají nastoupit do první třídy, přihlásí tam, kde stojí jejich vytoužená škola. Vždy se někdo najde, u koho se dá zřídit, zcela formálně, trvalé bydliště. Tento jev, který se dá nazvat nešvarem, je zejména v Praze velmi rozšířený a reaguje zejména na velmi kolísavou úroveň škol. A ta zase záleží jen a jen na jejich vedení.

Soukromých škol se spádovost netýká, ale platí se tam školné v běžné výši kolem 5000 Kč, ale může to být i více. Určité školné se nyní ve skryté formě platí i na některých státních školách, a to většinou jako příspěvek do rodičovského spolku, který pak často hradí příplatky učitelům.

Musíte se líbit

Vědět, jaká je filozofie a směřování školy, je pro rodiče důležité ze dvou důvodů. Jednak proto, aby nebyli překvapení, že se tam učí úplně jinak, než čekali. Druhým důvodem je, že znalost školy, její vize a základních principů, je plusem v příjímacím řízení. Školy tíhnou k tomu vybírat si takové rodiny, které se k nim hodí, které s filozofií školy souzní. Chcete dát dítě do waldorfské školy? Ani ne proto, že byste byli kdovíjací vyznavači filozofie Rudolfa Steinera, ale prostě proto, že máte třeba někoho ve svém okolí, kdo tam děti má, a vy o tom taky uvažujete? Nastudujte si tedy, co je pro waldorfskou školu alfou a omegou, což je na prvním místě střídmé používání mobilů a tabletů u dětí. Dřív to byla ještě televize. A u příjímacího řízení raději neříkejte, že vy na to máte úplně jiný názor.

Nikdy není pozdě

Pokud máte o nějakou školu zájem, ale už je plná, nevzdávejte se, zůstávejte v její orbitě. Jděte se o prázdninách - na konci srpna - poptat, jak to vypadá, zda se třeba někdo neodhlásil, postup opakujte i v září. Opravdu se stává, že nějaké dítě 1.září nenastoupí a uvolní se místo pro náhradníka. Dítě můžete ze školy, kam jste jej zapsali tak trochu z nouze, přehlásit i v pololetí, kdy se někteří rodiče rozhodnou, že škola nakonec není pro ně. Nebo se třeba odstěhují, případně rozvedou.

Výběru školy chci věnovat ještě jeden článek. Zaměřím se v něm na typologii didaktických směrů. Představím vám v hrubých rysech montessori a waldorfskou školu a jejich hlavní znaky. Jste spíš názoru, že u dítěte by se měly podpořit hlavně silné stránky a individuální práce? Nebo vám leží na srdci spíš celkový rozvoj jeho osobnosti a vztah ke komunitě a okolí? To jsou otázky, na základě kterých budu inovativní směry v dalším článku klasifikovat.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.