„Hodně tu prší, jinak nás nic netrápí,“ říkají nizozemští teenageři, kteří patří mezi nejspokojenější na světě. Čím to?

Při pohledu na obyčejnou třípatrovou budovu z hnědých cihel s mnoha okny by jen málokdo řekl, že uvnitř je možné se setkat s jedněmi z nejšťastnějších teenagerů na světě. Groen van Prinstererlyceum, střední škola na dohled od Rotterdamu, je ale typickou ukázkou toho, proč se nizozemská mládež pravidelně umisťuje na špici průzkumů spokojenosti v OECD.

Zdravý a spokojený život v zemi tulipánů

Simone de Roos z Nizozemského statistického úřadu řekla pro britský deník The Guardian: „Holandské děti v životě zažívají pozitivní interakce. Cítí podporu doma, mezi přáteli i ve škole. Jejich rodiče se o ně zajímají, ale přitom jim dopřávají svobodu. Klima ve školách je rovnostářské, učitelé respektují pocity studentů a studenti jim oplácejí důvěrou.“

Poslední dotazníkové šetření mezi mládeží ve věku 11, 13 a 15 let její tvrzení dokazuje. Na škále životní spokojenosti od 0 do 10 ohodnotilo zhruba 94% procent holandských chlapců a 90% dívek svůj život nejméně šestkou. Mladí v Nizozemsku také v porovnání s jinými státy častěji ve všední dny snídají, udávají, že mají laskavé a nápomocné přátele – a naproti tomu prakticky netrpí nadváhou, nesouloží před 15. narozeninami a necítí se být pod tlakem studijních povinností. Méně často v porovnání s dalšími zeměmi OECD zažívají šikanu a obecně je pro ně snadné povídat si otevřeně s rodiči. Pomáhá samozřejmě i celková kondice země – Nizozemsku se daří, nezaměstnanost je nízká a lidé hledí do budoucnosti s optimismem.

Samostatnost je důležitější než poslušnost

Podle profesora Ruut Veenhovena, který vede Světovou databázi štěstí, hraje roli i to, že mladí v jeho zemi necítí tlak, aby byli „hodní“: „Když se rozhlédnete po Evropě, Dánové a Nizozemci jsou velmi shovívaví a kladou větší důraz na samostatnost než na poslušnost. Děti si tu mohou poměrně dělat, co chtějí, a tak je pro ně jednodušší objevit, co je těší a zajímá. Také rozvíjejí svoje sociální dovednosti.“

„V holandštině neexistuje žádný výraz, který by doslova znamenal ‚hodná holka‘ nebo ‚hodný kluk‘,“ říká čtrnáctiletý Tjalling Appelhof z Amsterdamu. „Říká se ‚bravo‘ nebo ‚dobrá práce‘.“ Jako většina spolužáků jezdí i Tjalling do školy na kole a má pocit, že má dostatek svobody. „Můžu přijít domů, kdy chci. Ne tedy ve 3 ráno, ale prostě rozumně, abych šel včas spát.“

Ačkoliv je země známá jako ráj kuřáků marihuany, podle statistik mezi mladými Nizozemci mezi 12 a 16 lety počty uživatelů drog, tabáku a alkoholu soustavně klesají. 86% teenagerů ze země tulipánů tvrdí, že jejich spolužáci jsou laskaví a navzájem si pomáhají. Sexuální výchova začíná ve čtyřech letech, chodby škol (jako je Groen van Prinstererlyceum) zdobí plakáty, které dospívající ujišťují, že menšinová sexuální orientace je v pořádku, a procento těhotných dospívajících je v Nizozemsku nejnižší z EU.

Problémy se řeší

Nizozemský školský systém – prakticky kompletně financovaný ze státních prostředků – zahrnuje jedny velké zkoušky ve věku 12 let a tři úrovně středního vzdělání, od praktického po akademické. Je ale možné přecházet z jedné na druhou a v případě potřeby si zopakovat ročník, a to beze stresu nebo hanby.

Sedmnáctiletá Yara Agterhof studuje na zmíněném Groen van Prinstererlyceum a má s opakováním své zkušenosti: „Soustředila jsem se na chemii, biologii a fyziku a byla v nich o rok napřed. Ale pak mi to začalo připadat moc těžké a rozhodla jsem se si ročník zopakovat a soustředit se na jiné předměty. Moji rodiče a všichni kolem to vzali v pohodě.“

Samozřejmě v Nizozemsku existují problémy, jako je odlišná úroveň vzdělání u rodilých Holanďanů a etnických menšin. Jedno z devíti nizozemských dětí vyrůstá v chudobě, což akademickým výsledkům také nesvědčí. Jak ovšem poznamenává Jacqueline Boerefijn, učitelka biologie na Groen van Prinstererlyceum, když chce škola nějaké dítě vyloučit, musí pro něj najít nějakou jinou, takže všichni se snaží problémy řešit a nezametat je pod koberec. Jacqueline Boerefijn se ale obává, že se dosud velmi volná pravidla budou zpřísňovat a na děti dolehne víc stresu. „Není nutné zvyšovat laťku. Naše děti jsou spokojené. Vysoce vzdělaných lidí máme dost, zato tu je nedostatek tesařů a instalatérů.“

Pro Tjallinga z Amsterdamu je tajemství jeho šťastného života velmi prosté. „V Nizozemsku jsme dost bohatí, věci jako školství nebo zdravotnictví jsou tu dobře organizované, a když má někdo potíže, všichni se mu snaží pomoct. Možná proto jsme my děti tak spokojené. Hodně tu tedy prší, ale na to si zvyknete.“

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.