Ideální hodina výtvarky? Dát dětem hromadu barev a prostor věci pokazit

Na začátku roku vznikne nové metodické centrum pro hudební a výtvarnou výchovu, které povedete. Co tam chcete učitelům předávat?  

Asi hlavně tu motivaci stanovit si jasný cíl. Tím je pro mě rozvíjení kreativity a estetického cítění dětí, protože to je vlastnost, kterou budou ve 21. století ohromně potřebovat. Potřebují se naučit vnímat svět a číst audiovizuální obsah, kterým jsme obklopeni. A hlavně se podílet na jeho tvorbě. Když začne člověk dělat umění, naučí se nově koukat na svět. Začne ho bystřeji pozorovat, klást si víc otázek, a tím pádem se i víc učit. To platí i o něm samotném – více přemýšlí o sobě. Umění je vlastně filozofie a lidské pocity se do něho odráží napříč celou historií. Takhle pak děti mnohem více pochopí, jaký má vlastně smysl.

Jaký cíl podle vás sledují učitelé hudební a výtvarné výchovy ve školách ve skutečnosti? 

Když vídám ty nástěnky, kde jsou všechny obrázky stejné, mrzí mě to. A ptám se: jaký tady byl cíl výuky? Proč to všichni namalovali stejně? Měli za úkol jenom okopírovat předlohu? Aby se člověk rozvíjel, musí přeci experimentovat a sám něco vymýšlet, vytvářet něco z ničeho. Myslím si, že tento přístup vychází historicky z výuky kreslení, které bylo zaměřeno na řemeslnou dovednost. To se ale změnilo. Dnes vám umělá inteligence vytvoří perfektní obrázek na přání během několika sekund. Problém je také v tom, že učitelé výtvarné úchovy to často nemají vystudované. Ale pozoruji, že se upřímně snaží a záleží jim na tom. Hledají nápady, zajímavé techniky, chtějí děti nadchnout. Já jenom někdy nerozumím, do jaké míry přemýšlí o tom, jaké mají cíle. I proto je pak výtvarka mnohdy stále brána jako odpočinkový, nedůležitý předmět, protože nedochází k naplňování cílů, ve kterých společnost vidí hodnotu. A právě nejasnost cílů vede ke způsobu hodnocení stylem líbí/nelíbí.

Vystudovala jste sama také výtvarnou výchovu? 

Ano, mám vystudované učitelství výtvarné výchovy a vizuální tvorby. Když jsem ale chodila na gympl, všichni mi možnost živit se uměním rozmlouvali s tím, že se tím neuživím. Proto jsem se nejdříve zaměřila na jazyky. K umění jsem se pak vrátila. Když teď vidím nadané děti, povzbuzuji je, aby dělaly to, co je baví a makaly na sobě. Dnes je totiž všechno jinak. Absolventi uměleckých oborů se dnes můžou pracovně dobře uplatnit. A tvorbou se můžete živit, i když to nemáte vystudované, třeba jako to mám já s hudbou. Navíc dnes je běžné měnit často profese nebo je kombinovat. 

Jak konkrétně se dá třeba v kreativních oborech dobře uplatnit? 

Informace čerpáme a sdílíme stále víc v online světě. Ten písemný i audiovizuální obsah musí někdo udělat. Proto dnes například potřebujeme spoustu grafiků. Do videí je potřeba hudba. Vlastně i když jste programátorem, což na první pohled nesouvisí s uměním, potřebujete mít znalost estetických zásad, protože vytváříte uživatelská prostředí, ve kterých se lidé musí cítit dobře a snadno se zde orientovat. A všichni potřebujeme mít estetické cítění, protože se neustále někde prezentujeme právě prostřednictvím vizuálního nebo audiovizuálního obsahu. V pracovním i osobním životě.

Jak by měla podle vás ideálně probíhat hudební výchova?

V realitě škol mívám pocit ustrnulosti na notách, lidovkách a hudebních skladatelích. Děti mají zcela jiný hudební vkus než jejich učitelé a hudba má v jejich životě jinou roli. Proto mezi nimi vzniká propast, což vede ke ztrátě smyslu. Hudebka je ale úžasnou příležitostí zkoumat zvuk, jeho vlastnosti i to, jak na nás emocionálně působí, co jím vyjadřujeme a co jím vyjadřují ostatní lidé – i třeba něčím, co není náš styl. Tím se nám otevírá svět, rozvíjíme empatii, schopnost jít pod povrch. Hodně nám s tím mohou pomoci nejen klasické nástroje, ale i elektronika. 

Jak třeba?

Díky technologiím můžeme dětem zprostředkovat, aby hudbu opravdu produkovaly, nejen reprodukovaly, a to, co jsem popsala, skutečně prožily. Nemusí znát žádnou teorii, tu se naučí právě tím, že to budou dělat. Zvuk je totiž materiál k tvorbě, podobně jako je barva materiálem ve výtvarce. Takhle ale se zvukem nejsme moc zvyklí pracovat právě proto, že před technologiemi, které máme dnes k dispozici, toto nebylo možné. Elektronika nám poskytuje „časový papír“, tedy něco, kam zvuky můžeme zachytit. A tohle je podle mě něco, co by měla dnešní hudebka uchopit. 

Na co se mohou těšit návštěvníci vašeho metodického centra?

Chtěla bych především nabídnout takové osvěžení. Sdílet nadšení do těchto předmětů právě díky tomu, že se společně podíváme na to, jak velký má umělecká tvorba význam z hlediska jak osobnostního, tak i praktického. Jednotlivé principy bych chtěla ukázat na konkrétních aktivitách, které ale nebudou spočívat ani tak v neobvyklých technikách jako spíše v nápadech. Někdy stačí i obyčejná propiska a šmírák k tomu, aby si děti odnesly silný zážitek a opravdu se něco naučily. Ráda bych, abych nositelem těchto aktivit nebyla jen já, bylo by skvělé, kdyby se do toho zapojili další nadšenci. Některé chci oslovit. Ale kdyby kdokoliv chtěl, ať se mi určitě ozve. Chci také vždycky dát nějaký tip na rozvoj digitálních kompetencí ve výuce.     

Jak je možné nechat tvořit děti s úplnou volností a zároveň je rozvíjet?

Je to o individuálním přístupu. Některé děti se chtějí rozvíjet technicky, a tak jsou otevřeny konstruktivní kritice a radám. Některé ale může naopak návrh na zlepšení znejistit. Vlastně nejdůležitější je usilovat o to, aby se děti nemusely bát se vyjádřit. Hodnocení uměleckého projevu je hodně citlivé, protože do toho dáváte sami sebe, svou osobnost. Aby měly děti volnost, potřebují mít prostor věci kazit. Možnost dát na hromadu barvy nebo zvuky a snažit se z toho něco vytvořit, aniž by měly strach, že je hned bude někdo hodnotit. Nejde tu o výsledek, na jehož hodnocení se často zaměřujeme, ale o proces, ve kterém jsme dítěti průvodcem. Z praktického hlediska hodně pomáhá, když učitel sám tvoří a děti inspiruje. Prožívá to s nimi, vymýšlí témata, co si mohou vyzkoušet, a přitom jim ponechává prostor pro vlastní invenci. Důležité je učit je také hledat vlastní zdroje inspirace. 

V souvislosti s revizí Rámcového vzdělávacího programu musejí školy do výuky cíleně zavádět rozvoj digitálních kompetencí, a to do dalších předmětů. Máte tip, jak to udělat v předmětech jako výtvarná nebo hudební výchova? 

Například ve výtvarce bych začala s foťákem. Každý ho má v mobilu. S fotkou se pak dá dělat spousta věcí – pojmout ji experimentálně, skládat do koláží, například v aplikaci Layout, upravovat je v různých grafických editorech, jako je třeba Photopea nebo Canva. Pak jsou ale také aplikace, které pomáhají pochopit, co je to barva, světlo, jak fungují naše oči a podobně. Tady bych zmínila například Couleurs des objets, Tantalum nebo CVSimulator. A zajímavě se dají uchopit „blbinky“ jako kreslení v rozšířené realitě v aplikaci Just a line. Na Google Arts&Culture můžete interaktivně studovat dějiny umění.

V hudebce je možné využít Chrome Music Lab, kde si můžete zkusit přehrát kresbu, seznamovat se názorně a zábavně s hudební teorií nebo akustikou. Spoustu dalších zajímavých věcí najdete na Experiments with Google. Z instalovaných aplikací je fantastický Koala Sampler, který bych ráda školám více představila. Jsem navíc členkou mezinárodní komunity kolem této aplikace, odkud čerpám mnoho dalších zajímavých zkušeností, které by oslovily zejména žáky na druhém stupni. V komunitě se totiž od sebe navzájem učíme a společně tvoříme, i když jsme každý z jiného konce světa.

Ještě bych chtěla doporučit aplikaci OrgPad, která se dá využít ve všech předmětech a umožňuje propojovat různé druhy a formy informací, na které je dnešní generace zvyklá. Dá se tu krásně propojovat fyzická práce s tou digitální – například tvořit portfolia nebo zpracovat postup tvorby.

Zavádění digitálních technologií do škol může mít v cestě nejrůznější překážky, zejména vybavení škol nebo míru dovedností samotných učitelů. Co s tím?

To je jedním z cílů mé práce – pomáhat učitelům překonávat tyto překážky, být tu pro ně. Vím, jak jsou mnozí unavení i jak náročné to pro ně může být. Ráda za nimi do školy přijedu a proberu s nimi jejich situaci individuálně. Jedná se o službu nově vznikajícího Centra podpory vzdělávání a spadá do toho i konzultace ohledně technického vybavení. Když školy budou chtít, mohou si ho doplnit například z Národního plánu obnovy, šablon nebo prevence digitální propasti.

V rámci svých lektorských aktivit se kvůli častým problémům s vybavením snažím hledat co nejvíce řešení, která jsou dostupná zdarma online, tedy na všech typech zařízení. Nejdůležitější je se technologií nebát a vidět je jako příležitost. Pokud bude motivovaný učitel, budou motivované i děti. Ony totiž na těch mobilech stejně jsou, akorát často pasivně. Anebo je lapí hry, které využívají mechanismů vzniku závislosti. Jde o to, abychom je naučili digitální technologie využívat užitečně a aktivně, nacházet příležitosti, nápady pro zefektivnění své práce, usnadnění života, učení se a tvoření.

Baruš Jeřábková vystudovala učitelství výtvarné výchovy a vizuální tvorby. Je pedagožka, umělkyně a průkopnice digitálních technologií na školách. Je koordinátorkou a mentorkou kreativní a digitální výuky v Nadačním fondu Eduzměna, kde také od ledna 2023 povede nově vzniklé metodické centrum pro hudební a výtvarnou výchovu. Na osobní facebookové stránce Poznávej svět s digitálními technologiemi nebo na YouTube kanále dává pravidelně tipy na aplikace. 

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.