Příbory doma také nemáte v ložnici. Uspořádání prostor ve školce dělá divy

„Nebojte se jít nábytkem do prostoru,“ povzbuzuje energická černovláska učitelky a rozkresluje, kam by šlo kterou skříňku přesunout. Mateřská škola v Červených Janovicích funguje ve velkorysých prostorách už desítky let, nedávno ale tým dospěl k rozhodnutí pustit se v interiéru do výrazné přestavby. Na ni nejsou třeba ani tak cihly a malta, jako spíš podívat se na roky zažité prostředí jinýma očima. S tím dnes Janovickým pomáhá zkušená metodička a lektorka vzdělávacího programu Začít spolu Věra Váňová Krejčová.

Janovická mateřinka má pro 28 dětí velkorysé prostory – hlavní místnost se rozpíná na více než 70 m², k ní přilehlá „tělocvična“ a „spinkárna“ má 60 m² a kromě sociálního zázemí je dětem k dispozici ještě malá útulná „odpočívárna“. Přes svoji velikost však působí prostor přeplněně, všude visí nějaké dekorace, pomůcky či výrobky dětí. Početné skříňky skrývají bohaté zásoby stavebnic, skládaček, panenek a dalších hraček a prostor dále zpestřují nejrůznější rostliny, kterým se ve světlých místnostech zjevně daří.

Když přijdou nové oči, vidí prostor jinak

Vedoucí učitelka Zdena Dušková tu pracuje už desítky let. „My už to prostředí máme tak zažité, že nás ani nenapadne, že by ho šlo nastavit jednodušeji,“ říká. Že by to možná chtělo změnu, řekla až nová kolegyně – Štěpánka Krtilová sem loni přišla z jiné školky a nové oči logicky jinak vidí. „Viděla jsem  prostor pro změny,“ kýve. Nechtěla ale jako nový člověk jen tak přijít a „chovat se jako nějaká hvězda, co všechno ví.“

Díky tomu, že školka aktivně spolupracuje s Nadačním fondem Eduzměna, vyrazila učitelka Krtilová v létě na seminář na téma podnětné prostředí. „Přišel jak na zavolanou, logicky to na sebe začalo nasedat s mými dosavadními pocity,“ říká. S kolegyní Duškovou pak vyrazily na inspirativní návštěvu do mateřinky v Řestokách u Hrochova Týnce, kterou Eduzměna pořádala. „Líbila se nám tam řada věcí, například ranní podání ruky, ranní úkol či právě centra aktivit. Zjistily jsme, že jsme změnám otevřené,“ popisuje své dojmy vedoucí učitelka Zdena Dušková. Na chuť zkusit prostředí upravit pak zareagovala průvodkyně školy z nadačního fondu Jitka Gabašová a domluvila konzultaci se zkušenou lektorkou na podnětné prostředí Věrou Váňovou Krejčovou z programu Začít spolu.

„Co tu vidím?“ ptá se Věra Váňová Krejčová dnes, když s učitelkami úpravu prostor plánují. „Vidím tu čtyři různá místa, kde mohou děti stavět,“ všímá si. „Bývá fajn, když jsou všechny prvky ke stavění pohromadě, protože to pak vede k tomu, že děti ty stavebnice kombinují.“ Když s materiálem nemusí nikam přecházet, lépe se soustředí, rozvíjejí hru, stavby bývají propracovanější. Není podle ní zároveň nutné na stavění při takto rozlehlé třídě vytvářet jen jeden koutek. „Vidím tu potenciál například pro jeden koutek s velkými kostkami a dopravou a další koutek s malými kostkami,“ přemýšlí nahlas lektorka a dodává, že když budou oba koutky umístěny u herních koberců, mohou si děti s pomůckami hrát rovnou na zemi.

Všímá si i zdánlivých detailů – že jsou puzzle umístěna u kuchyňky, u dopravních prvků i v samostatné skříňce. „Příbory doma také nemáte i v ložnici a peřiny v kuchyni,“ zasmějí se společně. A pak už lektorka doporučuje soustředit skládačky na jedno místo a zároveň postavit nějaký stolek hned vedle skříněk s věcmi, které děti běžně používají na stole (jako třeba právě puzzle). Dnes mají například předškoláci za úkol lepit obrázky na papírové karty, aby si procvičili počítání. Několik dětí kartičky vyplňuje na zemi, kde je rozprostřený ubrus, desítky kroků od místa, kde se pomůcky k lepení skladují. „Kdo sem ten materiál přinese? Kdo to uklidí?“ uvažuje lektorka. Když má školka učební koutky vybavené, je prostředí pro učení připravené stále. Dětem stačí sáhnout do skříňky, vyndat si na stůl, co potřebují a rovnou začít pracovat. Nikam se nic přenášet nemusí. Pak přijde na rozbor kuchyňka a obchůdek, vzdálené asi pět metrů od sebe. „Pro mě to patří k sobě, aby při námětové hře mohly děti ty věci kombinovat,“ vysvětluje lektorka Věra. 

Deset koutků pro větší samostatnost i úsporu času

Po úvodních myšlenkách se dnešní „designerský tým“ vrhne na sepisování učebních koutků (neboli „center aktivit“), které by chtěl v prostoru vytvořit. Po tuto dobu si bere děti pod křídla průvodkyně z Eduzměny. „Jsem tu, abych pomohla s dětmi. Učitelky potřebují volné ruce,“ vysvětluje zkušená pedagožka Jitka Gabašová a pak už se s dětmi pouští do her a aktivit. 

Lektorka mezitím pokládá jednu otázku za druhou. Kde všude vlastně děláte ranní kruh? Co ho dělat každý den na stejném místě a mít tam i knihovnu? Potřebujete u něj mít centrální tabuli? Hrajete na piano pravidelně, nebo ne? Vše se nese v přátelské atmosféře a tým nakonec společně pojmenovává deset koutků. Jejich názvy píší na velké papíry, které pak nalepí na místa, kde mají centra aktivit vzniknout. Mezi nimi vedle „Kostek“ nechybí ani „Pohyb“, „Tvoření“ či výukově zaměřená „Školička“.

Dnes ale nezůstane jen u slov. Netrvá dlouho a dojde na první šoupání nábytkem. A pak jako by se prostorem prohnalo tornádo – jedna skříňka následuje druhou, tváře se začínají rosit námahou, ale taky rozjasňovat, jak roky zajetý prostor dostává najednou novou energii. „Já tomu říkám provozní slepota,“ směje se lektorka Věra. „Když člověk někde pracuje dlouho, kolikrát si neumí představit, že by to tam mohlo vypadat úplně jinak.“ Jednotlivé věci se začínají třídit, stolky se přesouvají blíže pomůckám a vzniká samostatná sekce pro předškoláky, aby měli oddělený prostor na svou soustředěnou práci. Společně vyřeší i nové místo pro dítě, které potřebuje mít ještě více klidu než ostatní či nové „parkoviště“ pro stůl učitelek. „Když vytvoříme to zázemí, umožní to dětem větší samostatnost a my máme méně práce,“ shrnuje lektorka. Přesuny brzy zaujmou i děti. „Co to děláte?“, ptají se. „Chceme, aby to tu pro vás bylo ještě hezčí,“ dostanou odpověď a několik kostek do ruky, aby také pomohly.

Něco zůstává, jak bylo, jen se třeba jinak natočí skříňka. Někde okamžité změně brání přivrtání skříně ke zdi, jinde by zas přesun odhalil poškozené linoleum – lektorka na změny netlačí, pohybuje se v rovině návrhů. Něco se odkládá na později, třeba odvoz akumulačních kamen, která už se nepoužívají. „Mohli bychom tam místo nich dát skříň,“ těší se učitelka Zdena Dušková. Už teď se také začínají třídit a vyřazovat některé hračky a pomůcky. „Protřídění pomůcek tak, aby bylo v každém koutku jen to, co tam tematicky patří, a také jejich zredukování klidně i o třetinu bude nejtěžší,“ kýve lektorka s tím, že dětem také velmi pomůže, když se popiskami označí, kde má každá věc svoje místo.  

Členitější prostor přináší víc možností

„A to jsme to dnes chtěly původně jen překreslit,“ směje se na konci stěhování vedoucí učitelka. Spokojeně pozoruje prostor, kde nyní široký pruh na průchod celou místností ustoupil novým učebním koutkům a je více rozčleněn. Shluk stolků, kde „pokupě” stolují všechny děti, nahradilo jejich rozdělení do center. V nich budou stoly využívány zejména jako pracovní k činnostem dětí v daném centru aktivit, přičemž jim jejich „jídelní funkce” pro dobu oběda a svačinek zůstává. S výsledkem je prý Zdena Dušková spokojena. „Působí to teď rozhodně klidněji,“ říká a přitakává jí i její kolegyně Štěpánka Krtilová. „Já mám změny ráda, dneska mám malé Vánoce,“ směje se. „Působí to přehledněji,“ dodává.

Před odchodem ještě Věra Váňová Krejčová učitelkám doporučí, jak společně s dětmi nastavit pravidla pro hry a činnosti v centrech, třeba že v každém koutku jich může být kvůli klidu na práci jen omezený počet. A kdyby rozjezd nových center aktivit přeci jen skřípal, je možné se v Začít spolu poradit. A „na drátě“ je pro Červené Janovice i průvodkyně školky z Eduzměny Jitka Gabašová.

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.