Jak důležitý je v životě dítěte učitel? Moderní pedagogika ho upozaďuje, ale tradiční kultury ho staví na piedestal…

V dnešní době je stále více učitelů, kteří dětem nechtějí předávat vědomosti. Místo toho jim chtějí poskytnout prostor pro to, aby se učily samy. Tento přístup má svou logiku a opodstatnění: děti se tak naučí učit se, a to je blahodárně provází po celý život. Pokud je ale ve škole pouze tento typ učitelů, děti to může o něco podstatného ochudit. To něco je inspirace. Jak říká známé rčení: příklady táhnou. Vysvětlím.

Potkám tam velké a nesmírně moudré bytosti…

Když malé dítě přichází do školy, očekává, že tam potká dospělé, kteří mají neuvěřitelné schopnosti. Jsou to bytosti daleko vzdělanější a moudřejší, než je ono, a jsou plné bohatých životních zkušeností. Dítě doufá, že se od nich dozví a naučí něco důležitého. Touží po dospělých, kteří jsou pro ně vzorem, umí pro ně nevídané věci, věci, o kterých si myslí, že se snad ani nedají naučit.

Znát několik jazyků nebo mnoho zemí světa, vyznat se v tom, jak funguje složité auto - a umět o tom vyprávět… K dospělým, které mají takové znalosti, děti vzhlížejí s velkým obdivem a s nadšením. A očekávají, že je do těchto tajů světa zasvětí a obohatí je.

Když pak ve škole narazí na učitele, kteří takto nepůsobí a omezují se na organizaci učebního procesu, jak to bývá v některých alternativních směrech, může to vést ke zklamání tohoto základního dětského očekávání.

Hodně toho ví a vyzařuje lásku k vědění

Kouzlo dobrého učitele nespočívá jen ve velkých znalostech, ty by samy o sobě nestačily. Je mnoho učitelů, kteří toho hodně vědí, ale děti je neposlouchají, to známe i z mnoha komedií. Učitel, kterého děti hltají, musí nejen vědět, ale také vyzařuje nadšení, zápal pro věc. Láska k tomu, čím se člověk zabývá, je nakažlivá. Znalec různých zemí a kultur je zároveň musí i milovat. Když to bude člověk, který procestoval celý svět, ale odnesl si z toho skepsi a rozčarování z lidí, mluví o kulturách, které poznal, s despektem nebo stereotypně, děti to nebude zajímat, nebo jen chvilku. Není v tom inspirující energie.

Pokud má učitel znalosti i lásku ke svému předmětu vědění a stejně děti neinspiruje, může to být také jeho příliš úzkým zaměřením, určitou úzkoprsostí. Děti se rády ptají i na věci, které budou již za obzorem jeho vědění. Proto je důležité, aby učitel měl i široký rozhled. Musí mít něco opravdu rád, mít v tom nějaké hluboké znalosti a touhu poznávat dál, a zároveň mít dobré všeobecné vzdělání, které mu umožňuje věci vidět v souvislostech.

… a schopnost komunikovat s vnitřním světem dítěte

I některým zapáleným a velmi vzdělaným učitelům se ale stává, že děti nezaujmou. Je to tehdy, když se nepotkají s jejich vnitřním světem. Děti jsou především dětmi, mají specifické vnímání, na které je třeba se umět naladit, nacítit. Ve vztahu mezi dítětem a dospělým se musí vytvořit určitá intimita, ta dítě otevře poznání. Pak od dospělého přijímá znalosti až zázračně intenzívně, nasává je jako houba.

Když dítě potká učitele s těmito všemi vlastnostmi, je jím ohromeno a jeho obraz si často nese hluboko do dospělosti, může jim být hluboce ovlivněno ve svých životních volbách, touží jít v jeho stopách. Ve třídě má takový učitel určitě pár dětí, které mají přirozenou náklonnost k tomu, co je jeho doménou. Třeba cizí jazyky. Ještě ani neumějí žádný cizí jazyk, ale baví je poslouchat, jak tyto jiné jazyky zní, a hádat, co to asi znamená. Učitel - znalec jazyků tyto děti velmi oslovuje a pomáhá jim tím rozpoznat, kam je to táhne, čemu se chtějí věnovat.  Ale učí i děti jiného typu a i na ty má dobrý vliv. Technicky zaměřené dítě, které o cizí jazyky ani o cestování zájem nemá, díky vstřícnému a zapálenému učiteli jazykáři dokáže nahlédnout, že lidé mohou mít i jiné zájmy než ono, a dokáže skrz něj pochopit, že byť jeho samotného to zas tak moc nebere, může to být i zajímavé. Když pak takové dítě vyroste a potká se v dospělosti v zaměstnání s ne moc příjemným úkolem, jakým pro něj je právě naučit se cizí jazyk, díky vzpomínce na svého zapáleného učitele to dokáže snáze. Získalo alespoň malou, základní inklinaci, která mu pomůže překonat jeho odpor.

Inspirace - vnější motivace, která není nátlakem

V této souvislosti je dobré se zamýšlet nad tím, čím je dítě ve svém učení motivováno. V dnešní době se zdůrazňuje nadřazenost vnitřní motivace nad vnější. Vychází se z toho, že dítě tuto motivaci má přirozeně a škola by ji měla podpořit, nikoli nahradit hůře fungující motivací vnější, jako jsou třeba známky nebo tresty či pochvaly. Více méně se říká, že stačí, když má dítě dobré podmínky pro učení, a ono už bude rozvíjet své silné stránky samo. Podle mě je to ale složitější.

Mnoho talentů je v dětech ukryto tak, že o nich ani ony samy nevědí, jejich vlohy jsou spící. Když v jejich okolí není nic, co by strunu těchto spících talentů rozeznělo, latentní taky zůstanou. V dospělých lidech dříme spousta nevyužitých talentů. Takový talent může u dítěte rozeznít třeba kniha, nebo i příroda. Ale zkušenost ukazuje, že nejvýrazněji na dítě v tomto smyslu působí druhý člověk.

Je tedy žádoucí, aby dítě takových dospělých potkalo co nejvíce, protože se tím zvyšuje šance, že s někým z nich to zarezonuje. Žádný učitel nemůže být natolik všestranný, aby oslovil celou škálu různých dětí ve své třídě.

„Magnetické“ působení učitele na dítě a propojení, které díky němu mezi nimi vzniká, je vnější motivací, ale není nátlakem. A má svou tajemnou složku. Zažil jsem při výuce matematiky, že děti odpovídaly na otázky ještě dříve, než jsem je zformuloval, byl jsem třeba v půli věty a odpovědi už se hrnuly. A nebyly to triviální otázky. Skoro jsem měl pocit, jako by se moje matematické znalosti na děti přenášely bezprostředně, žáci je jako by uchopovali instinktivně. Ta rychlost se nedala ani jinak vysvětlit.

Učitel, který si sám se sebou vystačí – nejlepší učitel

Každá věc má ale dvě strany. Někteří z těchto pro děti až uhrančivě zajímavých učitelů dětmi manipulují. Ponoukají je, aby se dozvěděly více, třeba z té či oné knihy, chtějí je někam dovést. Inspirativní učitel v čisté podobě to nedělá. Neklade si za cíl dítě rozvíjet v nějakém směru. Nejvíce charakteristická je pro něj radost z předávání vědění, které je jeho láskou, komukoli, kdo je to ochoten poslouchat. Nemá žádné postranní úmysly ani ambice, které by si přes dítě a jeho úspěchy chtěl realizovat. Díky tomu, že je zcela zaujat nějakým polem vědění, že ho tak miluje, je spokojený sám se sebou. Takový učitel je nejlepším učitelem.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.