Jak vypadá ideální učitel? Tak trochu jako chytrá horákyně. Pohled do útrob učitelské soutěže
„Vždycky je tam pro nás“, „kouč dětských duší“, „učitelka, která učí i srdcem“, ale také „velká medvědice, která pro nás chce to nejlepší“. S takovými komentáři nominovali letos lidé své oblíbené učitele do české odnože mezinárodní soutěže Global Teacher Prize. Probírat se nominacemi je velmi zajímavé čtení a dá se z něj získat pěkný obrázek, čeho si na učitelích nejvíc ceníme.
Letos přišlo do soutěže Global Teacher Prize přesně 688 nominací, kolem 500 unikátních – někteří učitelé byli nominováni víckrát.
Učitele může do soutěže nominovat kdokoli. A taky to kdokoli dělá – kolegové, nadřízení, spokojení rodiče i spokojené děti. Je zajímavé sledovat, jak každá skupina oceňuje něco jiného: kolegové nejčastěji to, když je pedagog aktivní – lektoruje ostatní, vyvíjí učebnice, zapojuje se do projektů, přináší do školy moderní trendy a stále se vzdělává.
Učí srdcem
Rodiče jsou rádi, když se učitel stará o duši dítěte, když je dokáže motivovat a když k nim přistupuje s respektem. A samozřejmě to, že učitelku/učitele děti milují a že díky ní/němu rádi chodí do školy.
Čeho si cení rodičePaní učitelka Janáková učí mojí dceru (nyní 4.třída) a jsem za to šťastná. Je kreativní ve výuce, perfektně kombinuje tradiční i moderní pedagogické postupy. Dokáže děti zaujmout, mají ji rády. Přirozeně řeší i vztahy ve třídě, vede děti k samostatnosti, oceňuje jejich nápady. Takový přístup bych očekávala od soukromé školy - a to má 27 dětí ve třídě! Otevřená a přátelská je i vůči rodičům. Přátelská, citlivá a laskavá paní učitelka, která dokáže držet hranice, respektovat děti a učit je zajímavou a zábavnou formou. Komunikuje otevřeně s rodiči, řeší veškeré problémy, se kterými se na ni obrátíme včetně velmi citlivých záležitostí. Dcera (8 let) díky ní chodí ráda do školy.
A žáci? Od těch nejčastěji zaznívá „vždycky je tam pro nás“, „je s ním legrace“, „zajímá se, co s námi dál bude a řeší s námi naše osobní problémy“. Překvapivě méně se nominující vyjadřovali k odborným znalostem učitelů, nebo k šíři toho, co je naučil, více se cení, když „umí zaujmout“, „má pro svůj předmět zápal“.
Čeho si cení dětiMá respekt, i když je menší než většina mých spolužáků. Vždy se nás zastane, stále se usmívá a má smysl pro humor. I když se jedná o drobnou a nenápadnou ženu, za své studenty se vždy bije jako lvice.Paní Pušová je víc člověk než učitel. Je pro nás vzorem, nechová se k nám jako k dětem, nehodnotí jací jsme, váží si nás a za to si vážíme my jí!
Napříč kategoriemi lidé oceňují energii, nadšení, fakt, že je učitel vzorem pro děti i kolegy. Asi nejčastější sousloví bylo „učitelka/učitel, která/který učí srdcem“.
Ideální učitel? Přísný i milý
Kdybychom chtěli z nominací usoudit, jakého učitele si Češi přejí, nutno říct, že adept učitelského řemesla to nemá snadné. Ideálně by to měla být taková chytrá horákyně: „děti ji milují i respektují“, „je autorita i přítel“, „vstřícná, ale zároveň se umí ozvat“, „umí podpořit, zároveň je rázná“, „hodiny vedl přísně a přitom mile“, „uměla si sjednat řád, přitom s ní byla sranda“.
„Některé nominace jsou velmi podrobné a je vidět, že si s nimi ti, kdo je poslali, dali práci. Zdá se, že lidem chybí možnost svým učitelům poděkovat a něco jim sdělit,“ říká Hana Matoušů, která má soutěž na starost. Mnoho z těch, kteří někoho nominovali, zpětně ověřovali, jestli nominace dorazila a chtěli se poradit, jak přimět učitele, aby nominaci „zvedl“. „Radím jim, aby zkusili zaktivovat další lidi, kteří by mohli učitele nominovat. V rozhodování poroty nemá počet nominací vliv, ale spíš může přesvědčit učitele.“ Ty někdy s přihlášením váhají – letos se odhodlalo přihlásit jen 124 z 500 nominovaných.
Ze 124 přihlášených učitelů vybrali nezávislí hodnotitelé nejdřív 31 semifinalistů a poté deset finalistů. O vítězi rozhodne odborná porota na slavnostním večeru 10. června.
Co odradilo zbytek? „Obvykle říkají, že se na to necítí, nepřipadají si výjimeční, nechtějí se zviditelňovat, ‚dělají jen svoji práci‘, nebo to chtějí nechat až na příští rok, aby se na to mohli lépe připravit,“ říká Hana Matoušů.
Chci být jako on
Zvítězit může kdokoli, je jen jedno nepřekročitelné kritérium: aby se jednalo o aktivního učitele, který stále učí. Vzhledem ke spotu, kde známé osobnosti vzpomínaly na učitele, kteří je nejvíc ovlivnili, to letos mnoho hlasujících pojalo podobně. „Téměř desetina nominací se týkala učitelů, kteří už nežijí nebo neučí, jsou v důchodu nebo nepůsobí na škole, která je v nominaci uvedena. My bohužel nemáme kapacitu po nich pátrat, ale kdyby to chtěl udělat ten, kdo jim chtěl vzdát hold, bylo by to skvělé,“ říká koordinátorka soutěže.
Objevily se dokonce případy, kdy jednoho učitele nominoval někdo, koho učil před 20 lety a zároveň třeba rodiče současných žáků. Dobrý učitel to v sobě asi vždycky měl… Leckomu vydrží hezké vzpomínky celá desetiletí. A někteří učitelé doslova pohli životem svých "dětí". Někdy k tomu stačí jediný rok…
Byla to paní učitelka, kterou jsem měla jeden jediný rok, ve druhé třídě na ZŠ. Od té doby jsem chtěla být učitelkou jako ona. Ovlivnila celý můj život. Vystudovala jsem učitelství pro 1.stupeň na Karlově univerzitě a velmi často na ni vzpomínám. Byla spravedlivá, milá, empatická a měla vždy jiskry v očích.Pan Peroutka mě naučil, že být učitelem je sice těžká práce ale je to výsada a poslání a člověk může ostatním lidem změnit i život. Jemu se to u mě povedlo. Nyní studuji pedagogickou fakultu a chci být stejně skvělou učitelkou jako je on. Ze srdce ráda bych nominovala svou paní třídní učitelku z 1. stupně a to proto, že jsem díky ní také třídní učitelkou na 1. stupni. Paní učitelku jsem milovala jako malá holčička pro to, jaká byla! Měla smysl pro humor, její výklad nové látky byl vždy zábavný a dala mi všestranný rozvoj, díky kterému jsem se v životě neztratila. Od první třídy jsem si říkala, že chci být jako ona! Hodiny po škole jsem si se sestrou hrála ,,na školu” a byla jsem nadšena, když jsem sestře mohla dát jedničku a podepsat se právě tak, jako se podepisovala paní učitelka.
Rekordmanka
Rekordmankou co do počtu nominací je Monika Olšáková ze ZŠ a MŠ Janovice na Frýdecko-Místecku. Celkem jednadvacet nominací přišlo ze strany zřizovatele školy (za obětavost, práci „nad rámec“, shánění grantů), od kolegů (je pracovitá, tvůrčí, práce je pro ni posláním, ale také třeba „ráda čte, kupuje knihy a nechává je položené třeba u kávovaru, kde nás inspirují“ nebo „schopnost probouzet v lidech a žácích to nejlepší, co v nich je“) i od rodičů („je vstřícná a usměvavá“).
Monika je jednou z deseti finalistek, teď už záleží, jak její práci ohodnotí odborná porota. Ta o počtu nominací ví, ale rozhoduje se spíš podle toho, co se dočte v přihlášce, a především podle hospitací v hodinách konkrétních učitelů. Výjezdy od Litoměřic až po Ostravu začaly v pondělí, porota bude kroužit republikou až do konce května.
A co všechno dobří učitelé naučili?
„Věřit si“, „nevzdávat se“, „vážit si sama sebe a vzdělávat se“, „Zemi brát i vracet, chovat se ekologicky“… Učitelé jsou – zdá se – také studnicí mouder a životních mott. „Některé její ‚hlášky‘ zůstaly v mojí aktivní slovní zásobě“, jak zaznělo v jedné z nominací. Někdo si odnesl „když už nějakou práci dělám, dělat ji pořádně tak, abych si za ní mohla stát“, jiný „nemusíš všechno umět, ale musíš vědět, kde to najít“. Ale také třeba „pevný stisk ruky“. Ani to není málo.
Někteří svému žákovi doslova zachránili životPaní učitelka Cíchová pro mne byla tou nejbližší osobou v nejhorším období mého života. V mé rodině se odehrálo něco hrozného a já nevěděla, jak se s tím poprat. Paní Cíchová k nám přišla přímo ze školy a byla plná elánu, laskavosti a pochopení. Během jejích hodin ze mě vždy všechno spadlo a byla jsem bez depresí. Během několika měsíců mi dokázala pomoci, aniž by o tom možná věděla. Poslední den, kdy jsme se viděly, mi řekla větu, kterou nikdy nezapomenu: „Život není jenom o škole, buď šťastná.“ Nebo ukázali životní směrPovzbudila mě až k maturitě i přes to, že jsem si vždy myslela, že nemám žádný výtvarný talent. Dodala mi tolik odvahy a sebevědomí, že se dnes věnuji tvůrčí práci s nejmenšími dětmi.Díky ní jsem šla studovat vysokou školu, která mě baví. To díky ní jsem měla šanci mezi více než stovkou uchazečů, to ona mi pomohla rozvinout to, co jsem v sobě měla. Nebýt jí, nebyla bych tam, kde jsem teď a nemohla bych pomáhat lidem ve zdravotnictví.
Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.
