S dítětem je možné se domluvit aneb Deset rad jak vyladit komunikaci v rodině a předcházet konfliktům

1) Buďte důslední

Mnoho konfliktů vychází ze situace, kdy jeden rodič dovolí, co druhý zakáže. Nebo že se dítě snaží vymoci si výjimku z určitého pravidla, protože jste ji už tolikrát udělili. Proč ne i tentokrát.

Tip: Vždy se držte toho, co jste si s dítětem domluvili. Pokud nastanou okolnosti, kdy je pravidlo nutné nebo vhodné porušit, situaci mu vysvětlete. „Jsme na výletě, tak si můžeme dát dva kopečky zmrzliny, i když obvykle míváme jen jeden.“

2) Sliby se musejí plnit

Důvodem vyhroceného konfliktu může být zklamání. Pro vás je to jen výlet do akvaparku, pro dítě ale zrovna nejdůležitější věc. Pokud dítě takové okamžiky zažívá často, může to dokonce zanechat trvalé následky třeba na tom, jakým způsobem se bude projevovat v partnerském životě.

Tip: „Dnes to nejde, máš spoustu domácích úkolů. Když je všechny uděláš, pojedeme do akvaparku zítra.“ Pokud dítě takto motivujete, musíte slib splnit, aby vám věřilo i příště. Pokud návštěvu akvaparku plánujete, ale týden předem si nejste jisti, že budete mít čas, raději o záměru dítěti neříkejte.

3) Dávejte pokyny efektivně

Nejprve zvažte, jestli je nutné určitý pokyn vůbec dávat. Děti jsou zahlcené instrukcemi od dospělých, takže je často přestávají vnímat a mohou přeslechnout ty skutečně důležité. Některé pokyny mohou být pro dítě nesrozumitelné nebo mu mohou zbytečně ubližovat, protože obsahují tvrdou kritiku či ponížení.

Tip: Pokyny mají být stručné, jasné a bez hodnocení, ve formě neutrální rozkazovací věty. Tedy ne „máš tady hrozný nepořádek, to se nestydíš,“ ale „prosím ukliď ty kostky.“ Než jej vydáte, získejte si pozornost dítěte, přimějte je, aby se na vás podívalo. Vyvarujte se několikému opakování pokynu. Zmiňte také důsledky, pakliže dítě pokynu neuposlechne.

4) Napomínejte konstruktivně

Odposlechem ve vlaku či v restauraci se zdá, že nejoblíbenější pokyny českých rodičů jsou „přestaň“ a „nedělej to.“ A nejoblíbenější reakce českých dětí je nepřestat a dělat to. Negativně formulované pokyny se zaměřují na špatné chování, místo aby dítěti řekly, jak se chovat správně.

Tip: Lepší je poradit dítěti, čemu se má namísto nežádoucího chování věnovat. Nebo jeho pozornost přesměrovat jinam. A také vysvětlit důvody zákazu. „Teď nemůžeš tak hlasitě křičet, bráška šel spát. Chtěli jsme si hrát s legem, tak pojď.“

5) Zlobení přehlížejte

Dítě vyžaduje pozornost ostatních - a rodičů především. Když se mu jí nedostává, upozorňuje na sebe tím, čemu dospělí říkají zlobení. Podvědomě chce, aby je kárali, protože mu tím konečně věnují pozornost.

Tip: Pokud nevhodné chování dítěte přehlížíte, nemá důvod se dál chovat nepatřičně. Následně si však musíte všimnout, že něco udělalo dobře, a pochválit ho za to. Například že vydrželo sedět v klidu pět minut, nebo hezky poskládalo hračky na příslušné místo. Dítě tak zjistí, že pozornost dostane i bez rušivého upozorňování na sebe. Přehlížení v takovém případě znamená, že se „zlobivému“ chování nebudeme vůbec věnovat. Nebudeme za něj kárat, ale ani chválit, když přestane.

6) Vše má své následky

Z chyb se malý člověk učí. Jednak si příště bundu obleče nebo hračku nerozbije, ale také se rozvíjí jeho smysl pro zodpovědnost a samostatnost. Pokud tedy dítě zákaz či pokyn odmítá respektovat, proč jej nenechat pocítit důsledky?

Tip: Dítě by mělo předem vědět, co bude následovat. „Když do té kaluže skočíš, budeš mít mokro v botách a bude ti zima.“ Případně je postavte před volbu: „Tak skoč, ale budeme se muset vrátit domů, abys nešel v mokrých botách a nenastydl.“ Aby byla metoda účinná, musíte jeho volbu respektovat, byť nevyjde podle vašich představ.

7) Chvalte konkrétně

Největší motivací pro dítě je pozitivní pozornost rodičů, tedy objetí, úsměv či pochvala. Tím se dá předcházet tomu, že dítě bude hledat jiné cesty, jak získat pozornost rodičů, tedy zlobit. Sociální odměna nejenže je nejúčinnější, ale dodává dětem silný pocit sebeúcty.

Tip: Důležité je, jakým způsobem dítě chválíte. Lze to totiž udělat i efektivněji, než „ty jsi dnes ale hodná.“ Srdečným a přátelským způsobem se dítěti snažte vysvětlit, co přesně vás na jeho chování potěšilo: „Ta postavená věž z kostek je ale hezky vysoká, hezky drží a barevně jsou kostky pěkně sladěny.“

8) Odměna nemá být úplatek

Některým dětem nemusí pochvala stačit, aby se chovali žádoucím způsobem. Pokud ale si dítě zvykne, že za uklizení pokoje dostane malou hračku nebo finanční odměnu, bude odměnu vyžadovat pokaždé, kdy je o něco požádáte. A bude spolupracovat jen, když bude mít o odměnu zájem.

Tip: Namísto „Když přestaneš křičet, tak ti to koupím,“ zkuste eskalaci u regálu s legem raději předejít třeba tím, že se oddělení hraček vyhnete. Anebo na naléhání nereagujte, každopádně lego kupte až na konec za to, že dítě bylo klidné nebo na příklad pomáhalo Vám s nákupem.

9) Společné hraní předchází konfliktům

Rodiče si oddechnou, když si dítě konečně hraje samo a oni se mohou věnovat jiným věcem. Nicméně právě tehdy si lze k dítěti nejsnáze najít cestu. Dělá, co ho baví, situaci má pod kontrolou. V takových chvílích lze nastavit partnerství, ze kterého je možné čerpat v budoucích napjatých momentech.

Tip: Najděte si každý den chvíli, kdy se budete věnovat jen dítěti a činnosti dle jeho výběru. Sedněte si blízko něj, dejte mu svou plnou pozornost a nechte se jím vést. Nesnažte se ho příliš usměrňovat nebo mu pomáhat, spíš se ptejte: „Takže na věži hradu bude hlídat dinosaurus. Na kterou jej mám položit?“

10) Učte sociálním dovednostem

Nejlépe zvládnutý konflikt je ten, který se neudál. Zvlášť malé děti se chovají agresivně proto, že si v situaci neví rady anebo reakci okoukaly od svého okolí. Mnohému negativnímu chování tedy mohou rodiče předejít tím, že dítě vybaví dostatečnými sociálními kompetencemi na to, aby se o bagr či panenku nemuselo poprat.

Tip: Veďte dítě k přátelskému chování a učte je ovládat negativní emoce. To neznamená jen, dítěti vysvětlit, že se má dělit, pomáhat ostatním dětem nebo se ptát, jestli si může půjčit cizí hračku. Důležité je, dítě v interakci s ostatními pozorovat a za žádoucí chování je chválit - například si všimnout maličkých krůčků k navázání kontaktu s dětmi (úsměv, snaha se zapojit do hry, snaha nabídnout pomoc). A především jít dítěti sami příkladem.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.