Kurzy angličtiny pro malé děti jsou vyhozené peníze. Jak udělat stejnou muziku zdarma?

Dnešní rodiče jsou generací, kterou často učily angličtinu přeučené ruštinářky. Není se čemu divit, když si vlastní trauma z toho, že jazyk nikdy zcela neovládli, leckdy promítají do dětí. Internet je plný kurzů pro dvouleté, patnáctiměsíční, ale klidně i tříměsíční děti. „Mluvím sama proti sobě, jelikož mě výuka angličtiny živí, ale tohle se mi zdá úplně zbytečné,“ říká soukromá lektorka Alena Kalušová z Prahy. 

Podle ní stačí jediné: odmala dítě jazyku vystavovat. Co si pod tím představit? „Už s úplně malými dětmi můžete v autě poslouchat třeba podcasty BBC nebo audioknihy v angličtině. Zlepší se i vaše jazykové schopnosti a děti vše nasají, i když třeba ještě ne vědomě. A když zvolíte zajímavá témata, časem budete mít i potravu pro vaše neanglické konverzace s dětmi,“ radí lektorka.

Hned, jak uznáte za vhodné pustit dítku v televizi nebo na počítači pohádky, mu zkuste ty jeho oblíbené pouštět zároveň v angličtině. „Malé dítě ještě neklade odpor, rodič mu je přirozeným průvodcem a jeho zvídavost je v tu chvíli bezbřehá. Myslím, že mé děti si zpočátku vůbec nevšimly, že koukají na něco v angličtině,“ říká máma třeťačky Máji a prvňáka Toníka. 

A přidává tip na konkrétní pohádky, které stojí za to nasávat v angličtině. „Naprosto geniální je Peppa Pig (Prasátko Peppa), a to jak z hlediska příběhů a estetického zpracování, tak i jazyka – je tam velmi kvalitní angličtina a jsou tam reálné životní situace: nákup v samoobsluze, mezilidské interakce, sport, cestování. Doporučuju Peppinu i některým svým méně pokročilým dospělým studentům,“ přiznává Alena Kalušová. A doplňuje ještě další tipy: britsko-kanadský animovaný Ben and Holly‘s Little Kingdom (Maličké království Bena a Holly) nebo britský televizní seriál Charlie and Lola (Charlie a Lola).

 Naučím dítě své chyby? No a co

Dobrý efekt na učení má podle Aleny Kalušové „přepínání“ mezi oběma jazyky. „Pusťte dětem díl v angličtině a potom v češtině. Ještě lepší by bylo střídat to po menších kouscích, ale to už chce větší trpělivost.“ Výhodu má samozřejmě rodič, který sám angličtinu ovládá. Pak lze takto přepínat i v hovoru a občas na dítě promluvit anglicky. „To je trochu kontroverzní – můžete dítě naučit své chyby, ale já bych na to řekla: no a co? Nepřipravujete ho na test, jen chcete, aby bylo komunikačně zdatné, a to se nestane, dokud se nebude dostávat do interakcí.“  

Podle Aleny Kalušové je ale potřeba mít na paměti jednu věc: netlačit. „Tedy žádné „teď si sedneme a budeme dělat angličtinu“. Snažit se jazyk co nejpřirozeněji integrovat do běžného života – někdy probudíte děti anglickým good morning, u snídaně si pustíte anglickou písničku, které je dobře rozumět a při procházce přírodou ukážete na strom a řeknete tree. Děti obvykle zvuk cizího jazyka zaujme. A o to právě jde – chytit jejich pozornost,“ říká lektorka. 

Podle ní je spousta každodenních situací, kdy dítěti obvykle říkáme to samé, takže když to najednou uslyší anglicky, okamžitě pochopí, co mu sdělujeme. „Dostane se mu to do povědomí, bude to umět ‚přehrát‘ ve správném kontextu, pomůžete mu být v cizím jazyce pohotový. Vůbec nevadí, že si to třeba nebude hned umět rozložit na slova nebo větu dokonce napsat.“ Podobným „bafáním“ v angličtině se také trénuje schopnost dítěte odhadovat, co slova nebo věty znamenají – ta se při snaze ovládnout cizí jazyk vždycky hodí. 

Postupně zvyšujte dávky

Jak dítě roste, je na místě „zvyšovat dávky“. Třeba si může celá rodina pouštět filmy v originále, případně nejdřív s dabingem a za pár dní ten samý film zkusit v originále. Dětem obvykle nevadí sledovat opakovaně něco, co se jim líbí. Základní pravidlo: využívat to, co dítě baví. A chytat se úplně všeho. Pouští si dítě dokola oblíbenou popovou písničku? Je fajn vědět, co se v ní zpívá. Miluje slizy nebo se trápí s rubikovkou? Najděte jim návody v angličtině. Baví je točit videa? Natočte krátké scénky v angličtině. „S osmiletou dcerou teď děláme třeba to, že když si oblíbíme nějakého herce, tak porovnáváme, jak zní v dabingu a jaký je jeho pravý hlas, a třeba si i vyhledáváme různé rozhovory, které s ním někdo vedl,“ popisuje Alena Kalušová.

A připomíná ještě jednu silnou páku – motivaci vlastním příkladem. „Když dcera viděla, že se prostřednictvím aplikace Duolingo učím portugalštinu, tak ji to nadchlo, že jsem jí musela dát svůj starý mobil a zaplatit vlastní licenci. Od té doby jede denně jako drak už šest měsíců, a když musela do školy v přírodě, tak oplakala, že ‚ztratí řadu‘,“ popisuje Alena Kalušová. 

Na jednu věc musí ale rodič zapomenout, a to poměrně na dlouho: na viditelné výsledky. Není to tak, že bude dítě týden nebo měsíc vystaveno angličtině a hned začne mluvit. „Zraje to v nich docela dlouho. Já své děti vystavuju angličtině poměrně intenzivně tak od jejich tří let a ani teď – když je dceři osm a synovi šest – se nedá říct, že bych sbírala nějaké obrovské plody v podobě plynulých souvětí. Ale to, o co mi šlo, se podařilo: milují angličtinu, mají touhu se naučit víc a jdou si za tím sami. Chápou, jak je důležité ovládat jazyky. Syn nedávno přišel s tím, že by se chtěl učit čínštinu, dcera touží po portugalštině.“

Ve školách někdy chybí návaznost

Teď už je důležité jen to, aby jim někdo nepokazil nadšení. K tomu podle Aleny Kalušové někdy paradoxně dochází ve škole. „Stává se, že se dítě učí angličtinu ve školce, ale přijde do školy a začíná od nuly. Ve škole mých dětí byla v první a druhé třídě angličtina dvakrát týdně nepovinně. Teď od třetí třídy ji mají třikrát týdně povinně, ale začali od nuly. To samozřejmě může demotivovat obě skupiny dětí.“

Je ideální, když se školní výuka a domácí „vystavování angličtině“ co nejvíc propojí. „Zajímejte se o to, co ve škole probírají. A stejné téma občas naťukněte doma. Až dítě dorazí na další hodinu angličtiny, bude se cítit komfortněji, aniž by si všimlo, že si doma něco opakuje,“ říká Alena Kalušová. „Rodič musí být trochu disciplinovaný, aby si na to v pravý čas vzpomněl, ale znovu říkám – stačí vteřinky či minuty během večeře nebo po cestě ze školy a do školy.“ 

Stejně tak by pomohlo, kdyby školní hodiny angličtiny nebyly izolovaným předmětem, ale propisovaly se do nich ostatní předměty. Některé školy to mají v nabídce jako metodu CLIL. „Proč se má dítě učit o rodině Smithových, když si může kreslit obrázky a pak je popisovat v angličtině, udělat si rozcvičku podle anglických pokynů nebo se jít projít a zkoušet si nazvat části stromů anglicky? První stupeň je k takovému propojování ideální, protože většinou předmětů provází třídní učitel,“ uzavírá Alena Kalušová. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.