Kdo si myslí, že hudbu při pandemii nepotřebujeme, žije v omylu, míní Mladí ladí dětem

„Víte, jak se říká masopustu v Brazílii? Zažili jste někdy karneval a znáte tanec sambu?” ptá se energicky lektor Šimon Janák třeťáků ze ZŠ Brigádníků v Praze během online hodiny věnované projektové výuce Timbalooloo. Ve zlatém obleku si s dětmi prostřednictvím obrazovky počítače střídavé povídá, zpívá a tancuje. Děti jej ochotně napodobují a živě reagují na jeho performanci vlastními podněty.

„Někdo by mohl namítat, že hudebku teď přece nepotřebujeme, že děti jsou ve skluzu a mají se učit matiku, češtinu a další předměty. To je ale omyl. Když se dá prostor kreativnímu myšlení, můžeme děti naučit mnohem víc. Je potřeba v tom učitele podporovat a ukazovat jim, že skrze předměty typu hudební výchova můžeme děti seznamovat s jinými kulturami, s historií i reáliemi. A to vše skrze písničky a příběhy, což děti ohromně baví,” vysvětluje Klára Břeňová ze vzdělávacího projektu Mladí ladí dětem, proč se rozhodli i přes komplikace spojené s distančním vzděláváním zkusit realizovat pilotní online projektovou výuku Timbalooloo.

Během offline režimu běží tato forma výuky aktuálně na třech školách v Praze a v Brně. Do konce roku 2021 mají v plánu projektovou výuku, která je založená na aktivní spoluúčasti dětí, uskutečnit celkem na sedmnácti školách v Praze, v Brně, na Kladně a v Děčíně.

Učit hudební výchovu. Jinak

„Chceme zprostředkovat dětem kvalitní hudební obsah a probudit v nich zájem o bohatství a různorodost jiných kultur,” popisuje Klára Břeňová hlavní cíl vzdělávací metody izraelsko-amerického klarinetisty Orana Etkina, se kterou seznamují české prostředí již několik let.

Vedle samotné výuky se navíc snaží svůj alternativní přístup a jeho dopady také ověřovat. Mají za sebou první fázi antropologického výzkumu, v rámci něhož se dva lektoři vydali do škol v lokalitách s větším počtem dětí ohrožených chudobou a sociálním vyloučením v Ostravě a Děčíně. Jejich projektové výuky, která trvala několik týdnů, se zúčastnil také výzkumník Oldřich Poděbradský, který se zaměřil na porovnání „tradičních” hodin hudební výchovy a hodin vedených lektorem Timbalooloo.

„Jakmile se děti trochu protáhnou, vyučující si sedá k pianinu a začíná klasické rozezpívávání, které si pamatuji ze školního sboru. Třídou zní „Ma, me, mi, mo, mu“ a po každém kolečku jde melodie o půltón nahoru. Děti zpívají unisono čistě, vsedě, rovně, jakmile se někdo hrbí nebo sedí křivě, je promptně napomenut. Hned jak rozezpívávání skončí, děti si berou zpěvníky, otevírají je všechny na stejné stránce a zpívají jednoduchou písničku o veverce. Vyučující zpívá s nimi, v klavírním doprovodu má párkrát chybu, ale nezastavuje se a zpívá s dětmi dál,“ zapsal si do svého zápisníku 11. dubna 2019 Poděbradský dojmy z hodiny vedené pedagožkou školy. Na obou školách, které navštívil, podle jeho slov probíhala výuka hudebky obdobně.

Oproti klasické výuce hudební výchovy se metoda Timbalooloo zaměřuje na participaci všech dětí, které se od první hodiny aktivně účastní programu. Prostřednictvím příběhů a písní z různých kulturních prostředí se děti učí vnímat hudbu samotnou i její funkce ve společnosti. Seznámí se s brazilskou, japonskou nebo africkou hudbou, ale i jazzem, vážnou hudbou nebo moravskými a romskými písněmi.

Mladí hudebníci do škol

Koncept projektové výuky prostřednictvím lektora ve třídě má ovšem i své limity. Děti performativní a aktivizující výuka velmi baví. Jedinou otázkou, která nezúčastněného pozorovatele může napadnout, je, co se stane, až projektová výuka skončí a učitelé, kteří se sami výuky zúčastňují spíše v roli pozorovatele a s lektorem někdy o koncepci hodin vůbec nekomunikují, budou pokračovat s výukou hudební výchovy sami.

„Aby s písněmi mohli pracovat i učitelé, sestavili jsme metodiku, která celou projektovou výukou učitele provází. Pracujeme na rozšiřování našeho lektorského týmu. Letos chceme vyškolit další dva lektory, kteří by mohli působit v Ústeckém kraji. Doufáme, že noví lektoři budou z řad studentů pedagogických fakult. Přijde nám totiž důležité, aby se už během svých studií studenti seznamovali s různými přístupy a mohli být pak kreativnější a flexibilnější ve své vlastní praxi,“ líčí perspektivy vzdělávacího projektu Klára Břeňová.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.