Listopad 1989 jako únikovka. Jak školy oslaví třicáté výročí sametové revoluce a proč vládne rozpačitost při výuce moderních dějin?

"Vyučovat můžete něco, co má nějaký systém. Nelze učit o devadesátých letech, protože se neshodneme na jednotném výkladu," popisovala reakce některých kantorů historička Adéla Gjuričová na říjnové debatě s názvem Po sametu: Jak vykládat českou polistopadovou historii?, která proběhla v rámci Inspiračního fóra na Mezinárodním filmovém festivalu v Jihlavě.

V nedávném veřejném vystoupení vysvětlila, jak by soudobé dějiny učila ona sama. Nejprve by prý děti poslala domů, aby zjistily, co si jejich rodiče sami z devadesátých let pamatují. Právě na tom, že by děti přišly s různými příběhy, by bylo podle jejího názoru možné dobře demonstrovat, jak se dějiny skládají z různých pamětí. Na učiteli by bylo přinést k tématu nějaké reálné prameny a najít společně s žáky relevantní výklad událostí.

"Pro mě osobně je to už hodně vzdálená historie," zamýšlí se Jan Klesňák, žák osmé třídy Základní školy Brigádníků v pražských Strašnicích, nad otázkou, co pro něj znamená 17. listopad 1989 a blížící se 30. výročí sametové revoluce. "Vnímám ale, že pro mé rodiče je to stále hodně důležité, a často se o tom spolu bavíme," doplňuje. "Bez našeho školního projektu bych o tom moc nevěděla," přidává se k němu jeho spolužačka Nela Beková. "Hodně mi pomohlo, když nás paní ředitelka vzala na poznávací procházku z Albertova na Národní třídu a vyprávěla nám, co se tehdy dělo. Sama se protestů totiž tenkrát účastnila," popisuje žačka osmé třídy.

Sametová hra i happening

Pro žáky devátých ročníků základních škol a druhých a třetích ročníků středních škol je podle dat České školní inspekce nejzajímavějším obdobím soudobých dějin doba od první do konce druhé světové války. O něco méně je už zajímají padesátá léta až po pád východoevropských socialistických režimů v roce 1989 a 1990. Čím jsou ale starší, tím se jejich zájem více orientuje na události druhé poloviny 20. století. Podle stejné zprávy se žáci základních a středních škol také shodují, že při výuce dějin se ve škole naučili především fakta o české a světové historii.

To ovšem podle názoru učitelů tamtéž není prioritním cílem výuky dějepisu. Ti mají za to, že cílem dějepisného vyučování by mělo být "naučit žáky vyhledávat, zpracovávat a vyhodnocovat informace, podporovat dovednosti zaměřené na obhajobu vlastního názoru žáků a vést dialog pomocí argumentovaných úsudků, oddělovat výklad historie od propagandy a mýtů a utvářet historické vědomí nové generace", uvádí zpráva ČŠI. Proč se to ale nedaří?

"Ve školách je pořád hodně učitelů vypravěčů a málo se pracuje s aktivitami dětí, je to složitější na přípravu. Začíná se pravěkem, ale mělo by se to otočit a hledat při výkladu souvislosti se současným světem, aby to dětem dávalo smysl," myslí si češtinářka Kateřina Bukovjanová z brněnské Základní školy Pramínek. Proto se rozhodla k letošnímu sametovému výročí připravit únikovou hru pro celou školu. Děti mají podle jejích zkušeností v moderních dějinách zmatek, nechápou, proč by se o to měly zajímat, a rok ’68, Charta 77 nebo sametová revoluce jsou pro ně prázdné pojmy. Formou únikové hry se podle ní dá snáze zprostředkovat, co prožívaly v konkrétních situacích předchozí generace.

"Nejdůležitější je pro ně zážitek. Děti v únikovce projdou cestou z totality do svobody a prostřednictvím různých aktivit se seznámí s dobovými souvislostmi. Například přepíšou zkrácenou verzi petice Několik vět na psacím stroji přes průklepák a pokusí se pro ni získat co nejvíce podpisů, budou navrhovat hesla na transparent nebo vymýšlet novinové titulky k autentickým článkům z Rudého práva," popisuje svůj záměr pedagožka.

Podobně to vidí i Karin Marques, ředitelka Základní školy Brigádníků v pražských Strašnicích. "Ve spolupráci s městskou částí a strašnickým Sokolem připravujeme divadelní happening pro veřejnost. Akce bude založena na dramatizaci událostí z listopadu ’89. Přemýšlela jsem, jak žákům tu dobu přiblížit, aby pochopili, že to není zase tak dávná historie, a napadlo mě podívat se na aktéry sametového převratu, jako byli například Zdeněk Ondráček nebo Marek Benda, a jejich následnou politickou kariéru. Vedle toho chci, aby je to bavilo, takže v taneční choreografii jsme se nechali inspirovat třeba Billie Eilish," popisuje chystané představení Karin Marques.

"Vyučování dějepisu ve školní lavici mě osobně nechává chladnou. O to víc ale vítám všechny školní projekty a projektové dny, které naše škola podporuje. Dávají nám totiž možnost podívat se na jednu událost z mnoha úhlů a seznámit se s pamětníky. Zkrátka tomu všemu dodají nové rozměry," popisuje Anna Ondřichová, studentka Gymnázia Česká v Českých Budějovicích, svůj vztah k výuce dějepisu. Sama se letos společně s dalšími spolužáky pustila do natáčení filmu inspirovaného dokumentárním snímkem Největší přání II. režiséra Jana Špáty, který navázal na svou práci z roku 1964 a natočil anketní film reflektující životní sny a očekávání mladých lidí v roce 1989. Zmíněný studentský film pak má být aktuální sondou do hodnotového života současných gymnazistů.

Různé pohledy na minulost

Součástí velkého projektového dne Gymnázia Česká budou i další aktivity, na kterých se velkou měrou podílejí sami studenti. "S blížícím se třicátým výročím pádu totality jsme se ve škole tímto tématem hodně zabývali. Vyvolalo to ve mně touhu ověřit si informace, poznat jiné pohledy na věc a více pochopit souvislosti," popisuje Markéta Radka Kubalová z Gymnázia Česká, proč se vydala dělat rozhovory s pamětníky převratu.

"Pamětníků sametové revoluce je mnoho a není těžké nějakého najít a popovídat si s ním. Díky tomu je možné objevit široké spektrum názorů a vyslechnout unikátní vzpomínky. Jednou takovou byla vzpomínka na řetěz lidských rukou, který tehdy vznikl v Českých Budějovicích na náměstí. Organizovali ho studenti ve spolupráci s Občanským fórem a čítal tisíce lidí. Letos ho budeme organizovat v rámci projektu k výročí sametové revoluce sami," popisuje studentka svůj nápad, jak navodit atmosféru, která tehdy panovala, a poděkovat tak všem, kdo se listopadových událostí roku ’89 účastnili.

"Velice mě těší, že se studenti chtějí zapojovat do přípravy školního projektového dne," hodnotí aktivitu studentů Jiří Krejčí, učitel základů společenských věd a českého jazyka na Gymnáziu Česká v Českých Budějovicích. "Ač pochopitelně nikdo ze současných studentů nemůže být pamětníkem toho, co je pro mnohé z nás učitelů nejdůležitější událostí života, zájem o reflexi sametové revoluce a celých posledních tří dekád je nadějeplný," uzavírá.

Pomohlo by provzdušnit učivo

Obecně z dat ČŠI nebo i staršího výzkumu, který v roce 2012 pro Ústav pro studium totalitních režimů provedla společnost Factum Invenio, vyplývá, že žáci oceňují, když jsou do hodin soudobých dějin zařazovány ve větší míře aktivizující formy výuky. Nejčastěji pak vítají rozhovory s pamětníky, exkurze a projekce dokumentárních filmů.

Podle ostravského pedagoga Petra Šimíčka z Gymnázia Olgy Havlové by navíc pomohlo provzdušnění učiva a výběr toho podstatného od jednotlivých fenoménů přes události až k osobnostem. Uvítal by i moderně pojaté učebnice sledující současné evropské výukové trendy, jako je práce s texty, interpretace pramenů či tvůrčí úkoly a obrazové prameny sloužící nikoli jako pouhá miniaturní ilustrace, ale jako podklad pro práci studentů. A v neposlední řadě by ocenil i výrazně redukované výkladové pasáže, které v dnešních učebnicích podle jeho názoru bohužel stále dominují. Jiří Krejčí z českobudějovického gymnázia k tomu dodává, že by bylo třeba zaměřit se i na větší provázanost s učivem literatury, základů společenských věd či zeměpisu a nesoustředit se pouze na sled takzvaně mrtvých informací.

Studentský festival svobody

Zájem o události 17. listopadu 1989 ilustruje i účast škol v rámci platformy Festival svobody na školách, kterou iniciovalo uskupení nezávislých občanských organizací. Studentům a žákům nabízí pomoc při realizaci celodenního festivalu svobody ve škole nebo krátkého sametového happeningu o velké přestávce. Studenti se také mohou zapojit do literární nebo výtvarné soutěže, nebo je možné uspořádat přímo na školách besedy, workshopy a jiné aktivity, které jsou v nabídce na stránkách projektu.

"Máme velkou radost z obrovského zájmu škol, které se do festivalu svobody zapojují. V současné chvíli je jich celkem 200 a ve 35 z nich vzali organizaci festivalu do rukou sami studenti. Ve školách na jeden den zruší vyučování a uspořádají celodenní festival. Velmi nás těší, že se nezapojují pouze gymnázia, ale i střední odborné školy. Překvapilo nás, že zájem z regionů je mnohem větší než z Prahy, kde je nabídka aktivit pro školy asi mnohem pestřejší," popisuje Lucie Bílková, jedna z organizátorek Festivalu svobody na školách, zájem mladých lidí o nedávnou historii.

Článek vyšel v příloze Akademie Lidových novin.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.