konference Svět podle Heroine - přijďte se inspirovat, tříbit si názory a taky se bavit

Když tou pravou je levá. Pravda a mýty o levácích

Leváci tu byli vždy, jen je dnes už nikdo nepronásleduje jako kdysi. A dokonce mají i výhody ve sportu. Na co by ale měli rodiče a učitelé u leváků dávat pozor?  

Řecký filozof Platón vypozoroval, že člověk je schopen používat stejně pravou i levou ruku, a popsal, že je to otázka výchovy. Naproti tomu Aristoteles si myslel, že je to dáno od přírody.Foto: Alice Hrubá

Krevetu držím v pravé ruce a loupu ji levou, uvědomila si Simona Martínková Racková jednoho dne během večeře. Bylo jí tehdy 31 let a začala detailně sledovat, kdy používá pravou a kdy levou ruku. Vždy, když používala nějaký nástroj jako nůžky, nůž nebo propisku, držela ho v pravé ruce, a když si ruce musely pomoci samy, pracovala levá ruka. To se projevilo například při loupání mandarinky nebo česneku, když někomu mávala nebo když tleskala – to totiž levá ruka plácala do pravé. „Zjistila jsem tedy, že cokoliv dělám s nástrojem, dělám pravou. Levou to vůbec neumím. U činností bez nástroje to platí naopak,“ shrnuje své pozorování známá česká básnířka.Michelangelo, Johann Sebastian Bach, Wolfgang Amadeus Mozart, Pablo Picasso, Woody Allen, Alfons Mucha, Josef Lada, Johann Wolfgang von Goethe, Leonardo da Vinci a také pět ze sedmi posledních amerických prezidentů byli leváci. Praváci by podle tohoto vzorce měli naopak uvažovat logičtěji a mít analytičtější myšlení. „Neexistují žádné jednoznačné vědecké studie, které by připisovaly levákům nějaké vlastnosti nebo nadání. Objevují se dokonce mýty, že leváci mají kratší život, nic z toho se ale nepotvrdilo,“ říká autorka knihy o leváctví a praváctví Antje Tiefenthalová. Preference jedné či druhé ruky je podle ní daná od přírody a záleží nakonec na konkrétní socializaci dítěte, zda z něj bude génius, či nešika.„Je fakt, že já píšu texty a básně, zpívám i tančím a moje dcera studuje na ZUŠ všechny tři obory: tanec, zpěv i výtvarku. A je také pravda, že v celé širší rodině mezi všemi těmi inženýry jsme jen my dvě levačky a umělecky založené. Tak to prostě je. Ale možná je to jen náhoda,“ směje se Simona Martínková Racková a uzavírá: „A víte co?! Ono je to někdy vlastně nevýhoda. Když se v noci vzbudím a napadne mě nějaká báseň, tak si ji napíšu. Ráno to ale po sobě často nepřečtu, jak mám nečitelný rukopis. Tak si představte, kolik básní kvůli tomu přeučení na pravačku vlastně vůbec nevzniklo!“Text vyšel v Orientaci Lidových novin.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.

Popup se zavře za 8s