Maturita a přijímačky v jednom. Zkouška dospělosti na německý způsob

„Dostali jsme popis nějaké dědičné nemoci a měli jsme vydedukovat, na jakém principu se dědí, jaké jsou její příznaky a v rámci toho odpovědět na několik otázek,“ vzpomíná na svou pětihodinovou písemnou maturitu z biologie Martina Kastler: „Na maturitu jsem se připravovala tak, že jsem si znova v sešitě prošla a vypsala všechna hlavní témata jako populační biologii, procesy v buňkách, Darwinovu teorii o vývoji zvířat, ekologickou niku a genetiku.“ A právě z genetiky nakonec otázka byla. Cílem bylo porozumět tématu, na základě znalostí rozebrat problém a snažit se ho vyřešit. „Před maturitou z češtiny jsme si ve třídě rozdělili otázky, které kdo vypracuje, pak jsme si to navzájem nakopírovali a naučili data nazpaměť,“ shrnuje své zkušenosti s maturitou Martina Kastler, která dnes v němčině vyučuje biologii a chemii na pražském gymnáziu Thomase Manna.

Před dvaceti lety sama absolvovala souběžně českou i německou maturitní zkoušku a měla tak jedinečné srovnání dvou různých přístupů. „Skvělá by byla kombinace obou světů – díky české maturitě mám dodnes celkový přehled o literatuře od středověku až do současnosti, díky německé umím metody práce, samostatně zkoumat, prezentovat. Věnovali jsme se do hloubky třeba půl roku jednomu literárnímu dílu, ale už nám chyběly informace kolem.“

Průměr ze známek za dva roky

 I v Česku každý rok maturitu podle běžných německých pravidel absolvuje skoro stovka studentů, a to už od začátku devadesátých let – a to v Deutsche Schule Prag (Německá škola v Praze) nebo na česko-německém gymnáziu F. X. Šaldy v Liberci. „Zatímco v české maturitě se často měří pouze ten konkrétní výkon v době zkoušky, německá maturita je dlouhodobý proces. Do výsledné se započítávají známky z posledních dvou let na gymnáziu. Nemůže se tedy stát, že student byl celkově ve škole úspěšný, ale vyhoří u maturity, protože mu nesedla otázka, bylo mu nevolno nebo prostě jen byl ve stresu. A samozřejmě naopak,“ říká ředitelka českého gymnázia v Deutsche Schule Prag Carla Tkadlečková.

Německé školství je komplikované v tom, že neexistuje celostátně, ale je v pravomoci jednotlivých spolkových zemí. V praxi to znamená, že je daný rámcový způsob testování, každá země si to ale dělá po svém. Mimochodem naprostá většina zemí zadává maturitní úkoly centrálně, v ostatních to řeší jednotlivé školy. Většinou ale platí, že studenti maturují ze tří předmětů písemně, ze dvou ústně, přičemž z jednoho mají prezentaci. I přesný počet písemných i ústních zkoušek se liší podle spolkové země. Hlavní ale je, že je nutné pokrýt tři oblasti – vybrat si minimálně jeden jazyk, minimálně jeden přírodovědný a minimálně jeden společenskovědní obor. „Maturita v Německu tak ověřuje širší spektrum znalostí než ta česká. Potkala jsem tu někoho, kdo maturoval z češtiny, angličtiny a španělštiny, to by bylo podle německých pravidel vyloučeno,“ doplňuje Carla Tkadlečková.

Příklad zadání v německých maturitách:

Dějepis

Zadáním písemky byl článek z týdeníku Die Zeit z února 2000, ve kterém bývalý ministr zahraničí Joschka Fischer píše o zahraniční politice Výmarské republiky. Úkolem byla analýza textu a odpovědi na otázky. Druhou možností na výběr byly dva dobové nacistické plakáty, jejichž analýzou maturanti měli odpovědět na otázky, které se týkaly nacistické ideologie a zničujících válek ve východní Evropě.

Zeměpis

Maturanti měli kriticky nastínit problematiku plánovaného fotbalového mistrovství světa v Kataru v příštím roce a zodpovědět na otázky udržitelnosti.

Příklady prezentací

„Vybavuji si, že maturanti navrhli téma, zda má genetika ovlivnit medicínu, či jak změna vlastní ekologické stopy může něco změnit v životním prostředí,“ vzpomíná ředitelka českého gymnázia Deutsche Schule Prag Carla Tkadlečková.

Neodlišují se jen povinnosti, ale i radosti. Zatímco české maturitní plesy se konají tradičně v době, kdy se někteří ještě nepodívali ani na jednu maturitní otázku, a ještě nikdo neví, jak to dopadne, v Německu se sází na jistotu. Maturitní ples se tedy nekoná v plesové sezóně, ale až po absolvované zkoušce. Ostatně německá tradice takto funguje třeba i při narozeninách – oslavenci se přeje až přesně v den narozenin, ani o minutu dřív.

Maturita a přijímačky v jednom

Zatímco v Česku je výsledná známka na maturitním vysvědčení vlastně jen takovou ozdobou pro dobrý pocit a málokdo se na ni v pozdějším pracovním světě ptá, v Německu výsledný průměr známek rozhoduje o tom, co a kde bude člověk studovat. Je to vlastně rovnou taková přijímací zkouška na vysokou školu nebo univerzitu. „Proto je maturita daleko vážnější věcí a její výsledek může mladého člověka ovlivnit na několik let dopředu. Nejde tedy jen o to, zda maturitu získal, ale především o konkrétní výsledek,“ říká ředitel dvojjazyčné větve libereckého gymnázia F. X. Šaldy Andreas Sanmann.

V Německu až na výjimky a různé talentové zkoušky nejsou přijímačky, ale škola vypisuje oficiální "numerus clausus", což je právě průměr známky na maturitním vysvědčení, který tradičně označuje hranici mezi přijatými a nepřijatými studenty. Pokud má uchazeč horší maturitní známku, než je vypsaný numerus clausus, tak se musí hlásit na jinou školu, která není tak žádaná, nebo musí počkat a přihlásit se třeba za rok. V takovém případě se mu přičítají body za dobu čekání, a tím známky jakoby automaticky zlepšuje. Mladí Němci tuto dobu často využívají na cestování do zahraničí, sbírání zkušeností v praxi, absolvování dobrovolného ekologického nebo sociálního roku.

 Jednička není jednička a pětka je šestka

„V německém systému je daleko těžší získat jedničku než v Česku nebo na Slovensku,“ říká vedoucí německé sekce Spojené školy Dominika Tatarku v Popradu Bernhard Sabol-Wimmer. Jedničku v Česku dostane ten, kdo má výsledek dobře. V Německu je jednička nejen jako ohodnocení správné odpovědi, ale i něco navíc – nadání, motivace, píle, zájem a aktivita. „Jedná se jednoduše o jinou kulturu hodnocení, záleží na tom, jaká měřítka si ta která kultura zvolila. Už jen to, že v Německu máme paletu známek od jedničky až do šestky, případně pak později na gymnáziu body od 0 do 15, ukazuje detailnější rozlišení.“

Pro představu: jedničku z matematiky na normální vysvědčení dostanou z běžné třídy se třemi desítkami žáků maximálně tak 3–4 žáci. Je úplně běžné, že na maturitním vysvědčení jedničku třeba nemá nikdo. „Vidět je to ale na dvojkách. V německém systému je to super známka, se kterou jsou většinou všichni spokojeni. Na Slovensku se mi stává, že rodiče dětí jsou zklamáni, když dítě má na vysvědčení dvojku. O trojkách ani nemluvím, to je pak katastrofa. Čtyřka vlastně neexistuje. Naopak na německém vysvědčení je dvojka a trojka dobrá známka. Až od čtyřky tak nějak všechny strany pociťují, že to není tak úplně dobrý výkon,“ říká Bernhard Sabol-Wimmer z Popradu. Mimochodem teoreticky je možné, aby maturitní průměr byl 0,99, tedy taková jednička plus.

A k tomu je nutné dodat, že jednička třeba v Berlíně nebo ze školy v Meklenbursku-Předním Pomořansku má lepší pověst než jednička na některé z bavorských škol. „Je to spíše pověra, rozhodně neexistuje žádný empirický průzkum, který by to dokazoval. Asi to spíše souvisí s konkurencí mezi jednotlivými spolkovými zeměmi a jejich vzdělávacími systémy, což je dáno tím rozdělením kompetencí. Já osobně bych řekl, že v Bavorsku je těžší získat jedničku, což je dáno mimo jiné tím, že tamní systém je selektivnější a gymnázia jsou přísnější a mají větší požadavky. Ale rozdíly mezi jednotlivými bavorskými školami mohou být klidně větší, než jsou rozdíly mezi jednotlivými spolkovými zeměmi,“ vysvětluje ředitel Německé školy v Praze Clemens Rother.

Mimochodem tento trend se snaží i v Německu odvrátit. Před pěti lety vznikla centrální platforma, ze které si některé spolkové země a některé školy mohou převzít zadání pro maturitní zkoušky. Zatím však jen v některých předmětech.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.