Nástup do školky se nevyplatí brát jako samozřejmost. Co by o tom měli vědět rodiče

Inspirace číslo 1: Zítra nastupuješ do nového zaměstnání - co teď?!

Aby se rodiče mohli lépe vcítit do situace dítěte, pomůže představit si následující situaci: Jdete do nového zaměstnání, na které jste nestudovali a ani jste si ho nevybrali, prostě vám vaši nejbližší řekli, že tam nastoupíte. Co byste nejvíce potřebovali vědět, co byste si přáli od své rodiny a co by vám nejvíce pomohlo to zvládnout?

V takové situaci by člověk asi potřeboval vstřícnost, laskavost, povzbuzení, úsměv, zpětnou vazbu či ocenění. A lidé by se bez informací, jak to na novém místě funguje a zda budou moci praktikovat své dosavadní zvyklosti, cítili pravděpodobně ztracení a dezorientovaní. Vedle všech těchto aspektů je asi možná nejdůležitější vědět také ten konkrétní důvod, proč jsou vlastně zrovna na tomto pracovním místě, které si sami nevybrali. 

„Děti to mají velmi podobně jako dospělí, jen jsou mnohem zranitelnější a chybí jim zkušenosti. Proto by přístup i informace měly být ještě výrazněji umocněné ohledem a přiměřeností k jejich individuální zralosti,” říká Soňa Kazda a dodává: „Mezi dospělými se vyskytuje přesvědčení, že v souvislosti s docházku do školky, je úlohou dítěte tuto docházku bezproblémově zvládnout a přizpůsobit se nastaveným pravidlům. To je však mýtus a nesplnitelné očekávání.” To, jak děti zvládnou významné životní změny, je přímo závislé na jejich nejbližších dospělých a na míře uspokojivých podmínek, které buď budou, nebo nebudou, k dispozici. 

Inspirace číslo 2: Proč vlastně toto všechno? 

Lektorka dále doporučuje rodičům si položit otázku, proč by konkrétně jejich dítě mělo chodit do školky. Například u předškoláků je odpověď jednoduchá, jedná se o zákonem stanovenou povinnost. V případě mladších dětí to bude různé, vyjmenovává Soňa Kazda: Rodiče už se musejí vrátit do práce, případně rodiče potřebují větší prostor na péči o mladší sourozence. V neposlední řadě to může být krok k socializaci dítěte mimo nejbližší rodinu, či příprava dítěte na školní povinnosti.

Podle Soni Kazda jsou školky uměle vytvořené prostředí na požadavek současné „pracující“ společnosti, a proto nelze očekávat, že se dítě takovému prostředí automaticky přizpůsobí. Může se ukázat, že dítě není zralé pro odloučení od rodičů nebo že mu nevyhovuje konkrétní učitel či učitelka nebo konkrétní vzdělávací program. „Když budeme laskavými a podporujícími původci už od tohoto nejranějšího věku dětí, máme šanci pomoci jim efektivně trénovat na celou řadu dalších nepřirozených situací v pozdějším životě,” vysvětluje Soňa Kazda. 

Inspirace číslo 3: Co by si vybralo samo dítě? 

Jak by vlastně vypadala školka, kterou by si děti mohly vybrat podle svého? Kdybych já jako dospělý byl znovu dítětem, co bych si přál ve školce zažít a čemu bych se chtěl vyhnout? To jsou další z otázek, které Soňa Kazda doporučuje pro rodiče budoucích školkánků. 

Je jasné, že pravděpodobnost, že v blízkosti bydliště je přesně to, co by se líbilo dítěti, není samozřejmě úplně velká. 

„Pokud je dostupná školka jiná, než by naše dítě potřebovalo, tak alespoň víme dopředu, že to pro našeho synka či dcerku bude o něco náročnější a můžeme se ještě lépe připravit. V takovém případě budou děti pravděpodobně potřebovat ještě větší míru podpory a empatie, protože se dá očekávat, že se asi častěji bude dostavovat jejich nespokojenost a frustrace z neuspokojených potřeb,” upozorňuje lektorka programu Respektovat a být respektován. 

Inspirace číslo 4: Co potřebuje konkrétní dítě? 

Příprava na školku není žádným univerzálním programem, ale příprava každého dítěte by měla probíhat podle jeho individuálních potřeb. Pro někoho může být náročné se nastavit na odlišný denní režim, jinému dítěti bude třeba dělat problém vstávat dříve, než je navyklé. Dalšímu nebude vyhovovat pevně nastavená doba jídla či poobědové relaxace. Důležitou změnou pro mnohé je i přítomnost nových lidí a pobyt v novém prostoru, kde platí nová pravidla. 

„Asi tou nejzávažnější změnou je odloučení od rodičů, se kterými pravděpodobně doteď dítě trávilo většinu času. To se ale dá před nástupem do školky postupně trénovat, například u babiček nebo na kroužku, který je veden bez rodičů,” říká Soňa Kazda: „Pro dítě bude také určitě nové i to, že bude nově muset déle čekat na uspokojení vlastních potřeb. Pokud potřebuje s něčím pomoci, bylo navyklé, že rodič byl ihned k dispozici. V kolektivu s třeba až 25 dětmi to samozřejmě vypadá jinak.” 

Inspirace číslo 5: A co když to neklapne? 

Určitě však platí, že když budou v pohodě rodiče, je velká pravděpodobnost, že budou v pohodě i děti. „Má smysl snažit se o emoční vyrovnanost v souvislosti s odloučením maminky, tatínka, sourozenců, prarodičů od dítěte a mít důvěru v dítě, že tuto životní změnu může zvládnout. Pokud má kdokoliv z rodiny obavu, strach nebo pochybnosti, tak ve většině takovou emoci děti zachytí a spíše to přispěje k jejich pocitu nejistoty,” upozorňuje Soňa Kazda. 

Klíčová je také rodičovská schopnost, případně si včas připustit, že dítě ještě není na školku zralé. „To neznamená, že by s ním bylo něco špatně, jen prostě ještě potřebuje čas,” upozorňuje Soňa Kazda. Taková situace ve chvíli, kdy rodič musí po rodičovské opět nastoupit do práce, není vůbec jednoduchá. „Většinou nejde o to, že by se dítě nechtělo přizpůsobit nebo něco dělalo schválně. Většinou jen svým dětským způsobem signalizuje, že ještě potřebuje čas a jiné podmínky,” uzavírá Soňa Kazda. 

Inspirace na závěr: Proč se vracet tam, kde se necítím dobře? 

Hlavní úlohou dítěte je hrát si a poznávat život - a to samozřejmě může i ve školce. Přirozené nastavení našeho mozku je podle lektorky Soni Kazda takové, že opakovaně vyhledáváme situace, u kterých jsme prožili příjemné emoce. Logicky se proto člověk vyhýbá situacím propojeným s nepříjemnými emocemi, kdy se cítí v nebezpečí či pod nátlakem a má z něčeho strach nebo cítí nejistotu. 

„Z toho vyplývá, ze stačí nastavit podmínky a okolnosti pro docházku do školky tak, aby se dítě mohlo cítit bezpečně, a to, co má dělat, mu dávalo smysl. Pokud bude dítě vnímat prostředí naplněné bezpečnými a inspirativními vztahy, rádo vyrazí objevovat svět i do školky,” uzavírá lektorka programu Respektovat a být respektován Soňa Kazda. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.