Kuchařky v lyžařských brýlích a za katedrou Křemílek s Vochomůrkou. Jak odlehčit atmosféru ve škole

V pondělí je den povolání, v úterý se jde za pohádkové postavičky, středa je pyžamový den, ve čtvrtek se mění pohlaví a v pátek přichází na řadu zvířata. „U nás ve škole máme podobné oživující akce rádi. Na jaře máme takzvaný divadelní týden, to je už asi dvacetiletá tradice. Denně se hrají představení – v 8 ráno pro naše děti, v 10 pro školky z okolí a večer pro rodiče a veřejnost. Nebo pořádáme barevné dny, kdy chodíme všichni oblečení do jedné barvy,“ popisuje Ivana Binková.

A přiznává, že děti takové akce trochu rozdivočí. „Pobíhají po škole a zjišťují, co si kdo oblékl. Ale proto to děláme – přináší to odlehčení, uvolnění, společně se zasmějeme, a to je fajn,“ říká zástupkyně ředitele.

Výčet pozitiv tím ale nekončí: týden masek organizují deváťáci spolu se školním parlamentem. Vymyslí zadání, vyrobí plakátky, rozvěsí je po škole. Pak musejí jít sami příkladem v kreativitě. Během týdne masek také obcházejí školu a každému, kdo se převlékl, dají bonbon.

Právě v tom je největší přínos akce: třídy se propojí, příležitost k hovoru dostane i prvňák s deváťákem. Podle odborníku jsou takové společné aktivity napříč ročníky tou nejlepší prevencí šikany.

Aby byly natěšené, co je ve škole čeká

Kuře po curyšsku, ryba s dijonskou omáčkou, vídeňský řízek s rakouským salátem. V Týdnu alpské kuchyně v základní škole Mohylová bylo hlavním cílem zatraktivnit dětem jídlo. Přiblížit jim zahraniční kuchyně, které ještě neznají. A když jsou v jídelně opřené boby, lyže a pan kuchař má na sobě šponovky a lyžařské brýle, samozřejmě je taky sranda.

Ani na ZŠ Mohylová není alpský týden v jídelně ojedinělou oživující akcí. Hned týden na to chystají velkou velikonoční výstavu. A pak jsou zvláštnosti, které jsou tu běžnou součástí každého dne – třeba to, že třída má na starost šest morčat, o něž se stará od krmení až po návštěvu veterináře. Na zahradě školy mají slepice, králíky a ovce. O velké přestávce chodí na zahradu – kluci hrají fotbal, holky skáčou panáka a každý den má někdo službu na hlášení ve školním rozhlase – někdo řekne básničku, jiný vypráví vtipy.

Všechny mají společný jmenovatel: „Aby se děti do školy těšily. Aby byly natěšené, co je tam zase čeká. Nejedeme na výkon, první tři roky určitě ne. Na prvním místě je radost z poznávání a z toho, že se tady spolu všichni potkáváme,“ říká ředitelka Martina Štychová.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.